Autoři festivalových vizuálů. Sedící Aleš Najbrt a Zuzana Lednická, stojící zleva Jakub Spurný, Jonatan Kuna a Marek Pistora. • Zdroj: Nguyen Phuong Thao

Festivalové tiskoviny z různých ročníků MFF KV. I ty uvidíte na letní výstavě v Galerii města Karlovy Vary. Autorkou architektonického řešení výstavy je Lenka Míková.

1995. Retrobarmanka. Naše první spolupráce na festivalu. Tým Jiřího Bartošky a Evy Zaoralové nastoupil roku 1994 a hned zajistil každoroční konání festivalu, který už se nemusel střídat s Moskvou. Byl to důležitý rok, na Vary tehdy útočil jiný festival v Praze, bojovalo se o prestižní kategorii A. Byl jsem trochu známý díky práci art directora Reflexu a filmovým plakátům pro Tomáše Vorla a Věru Chytilovou. Oslovili fotografa Tona Stana, který mě ke spolupráci na Varech přizval. Protože se tehdy slavilo sto let kinematografie, chtěli jsme vytvořit plakát evokující český snímek z roku 1929, Erotikon Gustava Machatého. Tono našel model – barmanku v jedné z prvních pražských francouzských restaurací. Šli jsme se na ni s Jiřím Bartoškou podívat, jestli z ní může být dobrá retrohvězda. Nikdo tomu moc nevěřil. Kromě Tona. Výsledkem je tahle fotografie i první znělka. [Aleš Najbrt]

1997. Kočka Evy Zaoralové. Fotografie zkresleného bílého bodového světla se siluetou černé kočky navazovala na tehdejší černobílou znělku režiséra Jana Svěráka. Jedna z koček, které Tono Stano fotografoval, patřila programové ředitelce Evě Zaoralové. V široké škále jsme použili další fotky koček pro pozvánky a ostatní tiskoviny. Celý vizuál festivalu tehdy představoval zdánlivě nefilmový, nefestivalový motiv. Byl to vlastně poslední záběr znělky. Způsob focení však pocit, že jsme v kině, navozoval. [Aleš Najbrt]

2001. Co pokazil Eddie Marsan. Znělky točil režisér Ivan Zachariáš, šlo o osm minimalistických grotesek. Rok 2001 přinesl začátek spolupráce s fotografem Adamem Holým, vytvořili jsme společně fotografická loga jednotlivých předmětů, které se ve znělkách objevovaly, třeba suchou kytku, vycpanou kočku nebo obyčejnou housku. Estetický styl nahradil ten rok poprvé humor. Eddie, drbající se rozpačitě na hlavě vždy, když něco popletl, se stal trochu „jinou“ ikonou festivalu v novém století. Hrál jej dnes etablovaný anglický herec Eddie Marsan. [Aleš Najbrt]

2002. Pam pam pam pam pam pam. Tehdy jsem se trošku strachoval: autor znělky, režisér David Ondříček, si vybral naši scénku skupiny Tros Sketos, které říkáme „chachacháčko“. Ta svým hlučným a pokleslým stylem následně ovládla festival. Znělka Davida Ondříčka, divadelní scéna a stylové fialové obleky nakonec ovlivnily varietní styl plakátů i všech ostatních tiskovin. Náš taneček Tros Sketos na závěr festivalu předvedla i tehdejší mezinárodní porota. Naučené pózování před objektivy fotoaparátů a kamer se stalo jedním z vrcholů naší spolupráce s festivalem. Letos, na oslavu dvaceti let, budeme mít s Tros Sketos ve Varech vystoupení v Městském divadle. [Aleš Najbrt]

21 Fotogalerie

Očima studia Najbrt: Zahraj to znovu aneb 28 let spolupráce s karlovarským festivalem

VERONIKA BEDNÁŘOVÁ

3. července 2022 · 13:30

Mají pravdu. Každý plakát, každé tričko vyvolají vzpomínku na dotyčný ročník festivalu. A také katalogy. Pozvánky. Ikonické hrnky. Později tašky, tužky,šňůrky na klíče, ponožky a další drobnosti, které postupem let přibývaly… Obsáhlá varská výstava Studia Najbrt PLAY IT AGAIN, která představuje 28 let spolupráce „Najbrtů“ s MFF Karlovy Vary(první festivalový vizuál dělalo studio v roce 1995) byla slavnostně otevřena v sobotu v podvečer. Od 3. července ji is volně naskládanými exponáty (autoři pevně věří, že je nikdo neukradne) můžete vidět v Galerii umění Karlovy Vary. Pokud se tam nechystáte, vystavené plakáty pro vás přinášíme zde v tomto článku.

„Práce pro festival nás nepřestává bavit, protože máme každoročně výjimečnou možnost vytvořit zcela odlišný koncept. V okamžiku vzniku bývám většinou s výsledkem spokojený, postupem času bych některé ročníky nejraději neviděl. Jiné však pro mě zrají lety čím dál víc,“ říká na úvod zakladatel studia ALEŠ NAJBRT, který se letmo vrací k roku 1995: „Vytvářeli jsme tehdy jen základní věci: plakát, katalog, program a pozvánky. Snažili jsme se o kvalitu a zároveň uživatelskou příjemnost a měli radost, že naši snahu kvitovala laická i odborná veřejnost. Filmový publicista Jan Foll tehdy dokonce napsal v Lidových novinách pochvalný článek na titulní stránku, kde dobrou vizuální úroveň festivalu zmínil.“

Díky za celá ta léta ale patří Jiřímu Bartoškovi, že pro tak velkou kulturní akci opakovaně schvaluje často i mimořádné nápady, byť se ve Varech scházejí hodně různorodé skupiny návštěvníků. „Pro všechny se snažíme vytvořit náročné vizuály, ale tak, aby jim rozuměli a mohli si je užít. Naše práce pro festival se postupem let rozšiřuje, masívně přibývá vizuálních podob pro on-line komunikaci, sociální sítě,“ doplňuje Aleš Najbrt.

Ve Varech čekejte pořádný Traffic: na festival přijíždí oscarový herec Benicio del Toro

Festival Karlovy Vary

U stolu v pražském studiu sedí i ZUZANA LEDNICKÁ, která studio spoluvede od roku 2001. Vysvětluje, že název výstavy v Galerii umění Karlovy Vary PLAY IT AGAIN odkazuje k principu opakování: každý rok začíná tým studia práci na vizuální podobě festivalu ve stejném prostoru a stejném rámci, ale jeho přístupy se mění. Zuzana popisuje i koncept výstavy: „Plakáty jsou v Galerii umění Karlovy Vary vystaveny na čelní stěně, chronologicky a ve skutečné velikosti. Naproti pak stojí linie z červených stolů, na nichž jsou naskládány tiskoviny a drobné předměty, které přibývaly postupem let, doplněné obrazovkami s pár znělkami. V některých případech přidáme i ukázky architektury: od určité doby totiž spolupracujeme se scénografem Martinem Chocholouškem i na řešení interiérů a exteriérů festivalu, dotváříme prostředí Thermalu.“

Přidali se i další tři kolegové. Na podobě festivalu se totiž podílejí v posledním desetiletí MAREK PISTORA, JAKUB SPURNÝ a JONATAN KUNA, spoluautor letošního radostného vizuálu. „Kolegy jsem ke spolupráci na karlovarském festivalu začal postupem let zvát proto, aby měli šanci vyzkoušet si atraktivní práci. Prvním byl designér Mikuláš Macháček v roce 2004, ležatou osmičku v roce 2013 pro 48. ročník festivalu pak vytvořil Petr Štěpán. Zuzana Lednická se podílela na několika podobách, samostatně pak vytvořila hned tři ročníky za sebou, 44., 45. a 46. Posléze se přidal Marek Pistora s prasátkem 49. ročníku v roce 2014, do klasické filmové perforace pak o čtyři roky později rafinovaně schoval číslo 53. Jakub Spurný stojí za pruhovaným ročníkem 54 a loňskými očičky 55. Letošní podoba 56. ročníku je především dílem Zuzany Lednické a mladého ilustrátora Jonatana Kuny,“ vyjmenovává Aleš Najbrt.

„Zahraj to znovu“ začíná každý rok už na podzim: „Vydechneme po Varech a o dalším ročníku se začínáme bavit v září. Připravujeme návrhy, které v listopadu představíme vedení, aby byl čas na exekuci, focení a další věci. V dubnu následujícího roku prezentujeme nový vizuál veřejnosti na první tiskové konferenci,“ popisuje festivalový cyklus Aleš a dodává, že v prvních letech studio předkládalo jenom jeden návrh vizuální koncepce festivalu, později to byly návrhy tři: „V našem studiu každoročně vzniká několik návrhů, ze kterých následně vybereme ty, za nimiž si skutečně stojíme. Z nich pak s Jiřím Bartoškou vybereme ten vítězný.“