Až na věky: Strmý pád od sebejisté ženy k vyčerpanému vraku. A bude vás štvát
Maria vzpomíná na to, jak potkala Sigmunda. Zamilovala se do něj rychle a bláznivě – to víte, máma dvou malých dětí hledající smysl toho všeho a možná nový vztah…
Dělala tedy přesně to, co znají všichni zabouchnutí blouznivci: chodila všude tam, kde by vyvoleného teoreticky mohla potkat, v davu ho hledala očima… Dlouhé měsíce se však míjeli, a když už na sebe narazili, „chtěl ho celý svět“. Ale pak se to stalo a láska ještě nikdy nebyla tak sexy.
Střih. Sedm let navrch, dvě další děti, tentokrát už společné. „Nemám čas ani prostor, abych dýchala, abych dosáhla stavu, ve kterém můžu uspět,“ vyčítá zničená máma tátovi, který se po šesti týdnech na štaci ukázal doma a dovolil si postěžovat, že se mu po hotelích špatně spí.
Sigmund jakožto umělec vzkvétá a prosperuje – a Maria má pocit, že na její úkor, protože péče o domácnost a patchworkovou rodinu leží zcela na ní. Sledujeme strmý sešup na cestě od sebejisté, svěží, charismatické ženy k vyčerpanému, hysterickému, umanutému vraku. Sigmund zavelí k odloučení a Maria se se ztrátou musí vyrovnat stejně jako sama se sebou. Klopýtá k sebepoznání, růstu a smíření s podvědomými nefunkčními vzorci přemýšlení a chování, které zdědila po rodičovské generaci. A ano, bude vás strašně štvát – ale její dcera ještě mnohem víc. Uvidíte.
Norská scenáristka a režisérka Lilja Ingolfsdottir dosud točila jen krátké (a oceňované) filmy, ovšem její intimní, ztišené psychologické drama Až na věky bylo vybráno mezi dvanácti celovečerními filmy do hlavní soutěže MFF KV. A já snímku, který produkoval Thomas Robsahm (Nejhorší člověk na světě, Thelma, Naděje a další), upřímně držím palce. Nejen proto, že režisérka před téměř pětadvaceti lety vystudovala pražskou FAMU nebo že mě skandinávská kinematografie jako celek dlouhodobě fascinuje svou stabilní kvalitou. První půlhodinu snímku jsem měla nepříjemný dojem, že někdo zfilmoval můj život a dluží mi vysvětlení; natolik situace a konverzace dvaačtyřicetileté matky čtyř dětí a jejích partnerů znám. Helga Gurenová a Oddgeir Thune ve svých rolích excelují, skvěle napsaný scénář a režijní kvality Lilji Ingolfsdottir jim ostatně ani nedávají jinou šanci. Vzpomínáte na slavné Scény z manželského života Ingmara Bergmana z roku 1973 nebo tři roky starý stejnojmenný seriál, adaptaci téže látky z dílny režiséra Hagaie Leviho a HBO? Tak tady máte moderní severský nášup v nejlepším možném provedení.
Režie: Lilja Ingolfsdottir
Norsko 2024
