Chlorofyl: Co se stane v momentě, kdy propukne láska k člověku, který nezapadá do vašeho světa?
Introvertní, vzpurná dospívající Maia (hraje ji Sarah Shortová) se zelenými vlasy a očima Bílých chodců ze Hry o trůny zvrací a krvácí zeleně. Její vlasy jsou jako tráva, dokonce i v sešitech a učebnicích si podtrhává smaragdovou a mátovou. Maia je smutná, unavená, rezignovaná. Neví, co se sebou, připadá si vykořeněná a prázdná, dokud neulehne do trávy pod stromy a nepocítí rozkoš a zvláštní souznění…
Možná si od velkoměsta odpočine v pomerančovém sadu, tvrdou prací po boku samotářského sadaře, zahradníka a parfuméra Tea (Michele Ragno, známý třeba ze seriálu Sicilští lvi)… Jenže práce to nakonec není těžká, ale něžná. Maia propadne květomluvě a listozpytu – z čehož ji bohužel vytrhuje příjezd Teova zavrženého otce a jeho bratra Artura (Domenico De Meo), dvou úplně obyčejných mužů, do jejichž světa Teo ani Maia nezapadají. Co se stane v momentě, kdy propukne láska? Rozkvete? Uvadne? Nebo něco úplně jiného?
Pětasedmdesátiminutový komorní snímek italské režisérky, scenáristky a animátorky Ivany Gloria, která za sebou má zatím „jen“ natáčení hudebních klipů a reklam, soutěží v osvěžující karlovarské sekci Proxima, jež představuje moderní, nové, většinou energické, každopádně nekonvenční filmy.
Tento kontemplativní, pomalý debut o lásce k přírodě a možnostech přijetí vlastní jinakosti i celoživotního pocitu žalu k nim rozhodně patří.
Fantasy Chlorofyl, natočená podle scénáře etablovaného tvůrce Marka Borromeie, je určená mimo jiné věčným hledačům, dospívajícím snílkům, alternativcům a ekologům. Dalo by se nicméně říct, že je to místy spíš chloroform než chlorofyl – má narkotizační účinky, vtáhne vás do jakéhosi podmanivého mezisvěta, houpe vás v poetické mlze a bílém šumu. Nebo spíš zeleném…
Festivalovým frekventantům připomene třeba pět let staré, v americké produkci vyrobené a na karlovarském festivalu s velkým diváckým úspěchem promítané drama Podivuhodná dobrodružství Paula Harkera českého režiséra (a mimochodem tvůrce několika festivalových znělek a desítek oceňovaných reklam) Martina Krejčího. Třináctiletý Paul se v něm kvůli své prazvláštní indispozici nepotkává s okolním světem.
I režisérce Chlorofylu Ivaně Gloria, ženě s podobnou uměleckou dráhou jako Martin Krejčí, se podařilo nečekané: dostala na plátno festovně zahuštěnou polévku krásně nasnímaných emocí.
Režie: Ivana Gloria
Itálie 2023
