Batůžkáři sobě
Tak už se nám to zase sjíždí. Do Karlových Varů míří lidé ze všech koutů světa. Čeká je široká škála filmů, večírků, koncertů, koneckonců i lázeňských kůr a další zábavy. To se tedy týká těch lidí ze všech koutů světa. Já osobně jsem zvědav, kolik z toho, co Karlovarský festival nabízí, si budu moct sám užít. Nemám totiž permanentku pro VIP. Mám jenom spacák a stan. A, ano, nezbytný batůžek.
Podle slov ředitele festivalu Jiřího Bartošky by měl festival do Karlových Varů nalákat především mladé lidi. Ti by si tu měli moct užít festival takříkajíc za pakatel. Mají to ale vážně tak snadné? Nejsem si jist. Žiji v domnění, že festival je sice skvěle organizovaný, rok od roku vypadá lépe a každým tím rokem na sebe nabaluje větší pozornost. Jenže s úspěchem roste přepych a s přepychem i cena. Je tu ještě i místo pro batůžkáře?
Nejvyšší čas to zjistit. Vydal jsem se do Varů s pár korunami v kapse a s tím, že se tu pokusím festival nejen přežít, ale navíc si ho i pořádně užít a snad tu potkat i nějakou tu vysněnou „stár“. Každý den vám budu poskytovat informace a fotografie z festivalového dění, a to především o tom, jak zde válčí a fungují lidé, kteří se – na rozdíl od těch, co se vyhřívají ve světlech reflektorů – po rudém koberci neprojdou.
Bude to psaní od batůžkáře – pro batůžkáře.
Prvních pár dní strávím ve stanovém městečku na nedalekém stadiónu, poté se přemístím do tělocvičny ve školní budově. Ke konci mě čeká pěkný oříšek, protože se pokusím sehnat ubytování v průběhu festivalu… Ale co. Pro všechny případy mám s sebou pořád ještě ten malý stan.
