Čekání na restauraci, vystřihování Oscarů
Na filmovém festivalu vůbec nejde o to, že na kolonádě potkáte Leoše Mareše, „Itala s pinzetou“ Emanuela Ridiho nebo černé selátko s obojkem od Louise Vuittona (ano, i to tady pobíhá). To vše už je takový festivalový folklór marginálního významu; to podstatné se odehrává v kině.
Čítankovým příkladem byla projekce dvaašedesát let staré filmové klasiky Červené střevíčky: narvaný velký sál hotelu Thermal, kde se stěží našlo místo na zemi. Bivakoval tu například i režisér David Ondříček. To už je nějaká oběť pro filmový zážitek. Snímek přijela uvést paní Thelma Schoonmakerová – poslední manželka režiséra Červených střevíčků Michaela Powella a střihačka filmů Martina Scorseseho. Vystříhala si už tři Oscary. Červené střevíčky řadí Scorsese mezi svých pět nejoblíbenějších filmů, tři plakáty z tohoto snímku prý má pověšené v ložnici a denně se probouzí s pohledem na ně.
I proto se zásadně zasloužil o restaurování pozoruhodného filmu, z nějž už zub času ohlodal značné množství barvy. V Karlových Varech jsme viděli dokonale vyspravenou, vyčištěnou a dobarvenou kopii. Paní Schoonmakerová o tom krásně a dlouho mluvila a přidala i ukázku „před a po restaurování“. Scorsese se stejně tak zasloužil o restaurování skvělého snímku Luchina Viscontiho Gepard. I ten se bude na karlovarském festivalu promítat a předpokládá se opět velký zájem.
Možná se někdy v příštích letech dočkáme i restaurované kopie nějakého zásadního českého filmu. Projekt digitalizace a restaurování našich snímků se už rozbíhá, bude na něj zapotřebí půl miliardy korun. Kde je vzít, to se mimo jiné řešilo i v posledních Otázkách Václava Moravce. Odpověď zatím nikdo nezná. V tuto chvíli mohu sloužit pouze informací, že prvními digitalizovanými klenoty české kinematografie budou Všichni dobří rodáci a Hoří, má panenko.
Sledujte také Fotoblog Jana Šibíka a Zápisník batůžkáře.
