45. MFF: Bitva o stanové městečko
Dnešní ráno bylo katastrofické. V šest hodin mě neprobudili ani ptáčci, ani sluníčko. Probudila mne obryně, která nenáviděla svého muže. A to byl jenom předvoj.
Ve stanovém městečku kolem mě totiž vyrůstal stánek za stánkem a hluk, který mě probudil, vycházel z hrdla vskutku obří dámy, která řvala na svýho „starýho“, že je asi úplně „blbej“, když neumí „rozložit stánek“. Promnul jsem si oči, vydal jsem se na toaletu, ale po pár metrech jsem šlápl do zvratků, tak jsem si šel radši zase lehnout.
V osm už byl černý trh v plném proudu, kolotočová hudba zněla ze všech stran z rádií, která tu nájezdníci prodávali, a já jsem si musel přiznat, že to kolem mě je realita. Jestli někdo z vás viděl film U mě dobrý od Jana Hřebejka (jasně, že ano, jsme přece na filmovém festivalu), tak ty scénky z Holešovic se teď odehrávaly ve stanovém městečku. Dokonce jsem už ani ty naše ovce nespatřil. Buď utekly, nebo je někdo prodal.
Když jsem si na krk pověsil fotoaparát, jako první jsem slyšel: „Hele, vole, za kolik to střelíš, co?“ Odmítl jsem poslední nabídku koupě videopřehrávače za stovku (neměl ani dráty, asi byl narychlo pořízen) a prchal jsem zpátky do svého stanu. Tam jsem posbíral každou věc, co měla cenu více než dvaceti korun, a hodil nohy na ramena. Nebyl jsem sám. Zeptal jsem se dvou slečen, proč si balí stan. „No, asi abysme ho tady na těch stánkách nemuseli příští rok zase kupovat zpátky.“
Na toaletách se mimochodem objevila do té doby neexistující výběrčí vstupného a žádné vysvětlování, že hajzlíky jsou v ceně kempu, na ni nezabíralo. Přítomnost dvou policistů, kteří se potutelně usmívali, mi moc jistoty nepřidala. Pláchl jsem do tedy do centra - mezi lidi.
Pokud můžete oddálit příjezd na festival, vydržte, dokud ve stanovém městečku skončí trhy. Pokud tedy netoužíte po exkluzivním zboží. Bylo by ale fajn, kdyby dnes zavítal do stanového městečka takový Jude Law a koupil si načerno vypálený film, ve kterém hraje.
Lokalizovat stanové městečko můžete tady.
Sledujte také Festivalový blog Dariny Křivánkové a Fotoblog Jana Šibíka.
