Karlovarská stálice, režisér a letos i porotce Sergei Loznitsa: Nemůžete Rusko obklopit oceánem
Ukrajinský režisér, scenárista, producent a člen Hlavní poroty Sergei Loznitsa tvrdí, že „Karlovy Vary jsou pro potěšení“. Jistě ví, o čem hovoří – byl tu mnohokrát a viděli jsme zde čtrnáct jeho filmů. Vystudoval sice matematiku, ale pak se vrhl na kinematografii. Natočil dvacet dokumentů, často velmi oceňovaných, a čtyři hrané snímky, všechny měly premiéru v hlavním soutěžním programu v Cannes. Za poslední Donbas (2018), promítaný loni za velkých ovací ve Varech, získal cenu za režii v rámci soutěže Un certain regard.
„To, co mám rád na festivalových Varech, se nemění,“ tvrdí čtyřiapadesátiletý filmař. „Lidi jsou tu skvělí od té doby, co jsem tady byl roku 2002 poprvé, a to zkrátka trvá. Vždy vřelé přijetí, spousty diváků, mnoho mladých lidí, kteří se zajímají o filmy, a výborný program.“
A k tomu je léto…
Když Sergei Loznitsa porovnává světové festivaly, jichž je v posledních dvou dekádách častým hostem, upozorňuje na komerční zájmy a politický program Berlinale, zatímco „Karlovy Vary jsou pro potěšení. Můžete tu relaxovat. Jsou velmi otevřené; koho tu chcete potkat, toho tu potkáte. A líbí se mi moc, že jsou všechny projekce vyprodané. A k tomu je léto…“
S úrovní Hlavní soutěže, v jejíž pětičlenné porotě letos zasedal, byl „velmi spokojen“. Dále hovořil o svém dlouho plánovaném celovečerním snímku o masakru 33 000 Židů v roce 1941 v Babím Jaru, pro nějž nyní na Ukrajině hledá lokace, aby se mohlo napřesrok začít točit. Ještě dříve však přijde s dokumentárním snímkem ze Stalinova pohřbu, poskládaném ze záběrů natočených 6.-9. března.
Domů jedině vlakem
Běžný festivalový divák si už nezazpívá s Judem Lawem v Bokovce a nezaplave v dávno ztraceném thermalském bazénu ve stejné dráze jako členové Hlavní poroty. Hvězdy, co byly ještě před pár lety tak sympaticky na dosah, jsou od baťůžkářů bohužel izolovány čím dál víc, ale organizátoři stále dokážou zvát sympaticky skromné zahraniční hosty. Sergei Loznitsa rozhodně patří mezi ně. Na móresy namyšlených amerických hereček Umy Thurmanové a Sharon Stoneové, které se do srdcí festivalových diváků ani organizátorů skutečně nezapsaly, letos daly zapomenout jejich o parník příjemnější kolegyně Julianne Mooreová a Patricia Clarksonová, které v sobotu večer z rukou prezidenta festivalu Jiřího Bartošky převzaly Ceny za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii. Po celou dobu svého karlovarského pobytu se nepřestaly usmívat a chovaly se nesmírně civilně. Stejně jako pan Loznitsa. Nejen že se nestranil festivalového davu, navíc v neděli z Karlových Varů neodjížděl limuzínou, ale prachobyčejným vlakem.
