Experiment 21: Nová „erotická“ reality show na Primě vám vezme víru v lidstvo
Rozumbrada s bimbajícím pinďourem se holou zadnicí opře o ústřední topení a obdaří mě následujícím klenotem lidský moudrosti: „Přihlásil jsem se, abych si uvědomil, na čem lpím, a věřím, že můžu spousta lidem ukázat, že vlastně čím míň toho mají, tím spokojenější můžou být.“ Kámo, nemůžu než souhlasit. Viděl jsem týhle vizionářský reality show Experiment 21 na stanici Prima Cool dva díly a fakt už je mi mnohem jasnější, bez čeho bych se v životě milerád obešel: v první řadě bez Primy Cool a týhle vaší mongoloidní reality show.
Někdo na kanále Prima Cool si tentokrát asi narazil na hlavu myslící čepičku a roztočil vrtulku na šešulce na nejvyšší otáčky, protože idea reality show Experiment 21 prokutává nejnižší pozice televizní ubohosti zase do úplně novejch podlaží astenosféry. A jenom pro informaci, astenosféra se nachází pod litosférou svrchního pláště zeměkoule mezi 80. a 220. kilometrem, takže je to vážně. Setsakramentsky. Hluboko.
Rozhod jsem se tuhle reakci na Experiment 21 sepsat nonkonformní češtinou, páč bych vážně nerad diskriminoval diváctvo kanálu Prima Cool, kterýžto si nechává dnem i nocí prát do mozku upoutávky ve znění „Zejtra večír – na Prima Cool!“, aniž by přitom pociťovalo sebemenší toužebný chvění chopit se televizní obrazovky a rozflákat ji o nejbližší skálu. Ani Experiment 21 neprezentuje světu zrovinka výkvět lidskýho intelektu a ono „21“ v názvu chápu jak ironickej kopanec do čéšky otázce, kam to lidstvo v jedenadvacátym století dotáhlo – sem, do pražskejch holobytů, kde si nahý a promrzlý pokládá základní existenční otázky kalibru „proč bych nemohl mít na ohanbí vytetovanou českou vlajku a u ní nápis MINISTERSTVO ORGASMU?“. No vážně, proč, sakra, ne?
Vítejte ve světě Experimentu 21, něčeho mezi japonskym minimalismem Marie Kondo na pervitinu, počítačovou hrou Rust, v níž člověk začíná s holou prdíznou a šutrákem v dlaních, a dokumentem Petriho Luukkanena My Stuff, kterym se tahle primácká superextravaganza nechala inspirovat. Jenže zatímco Petri Luukkanen hledal ve svym dokumentu otázku na to, co v životě potřebuje, podle všeho asi opravdu celkem upřímně (krom toho, že mu dělá evidentně dobře exhibovat před lidma nahatej), banda hrdinů dneška v Experimentu 21 o týhle otázce jenom mele úplný nesmysly a je jim to úplně šumák – nevěřim ani jednomu jedinýmu z nich, že do tohohle pořadu vlezli proto, že nevědí, co je pro ně v životě důležitý, respektive že by je zajímalo, bez čeho se můžou obejít. Vlezli tam buď kvůli prachům, nebo kvůli tomu, že jim dělá dobře exhibovat s holejma šourkama.
Což je základní kámen úrazu týhle reality show – celý je to lež jako věž. Ústřední skvadra čtyř exhiboušů sestává z hyperaktivního narcise, kterýmu sebrali řidičák, což z něj dělá super vzor pro mladý fandy Primy Kchůl, pak stejně tak exhibicionistický, až po uši silikonem narvaný pornoherečky, která má ve svý něžný tvářičce narvanej takovej kýbl botoxu, že jí nejni rozumět, ani když zrovna nemá plnou pusu, a párečku vykulenejch tydýtů, kterýžto po celou dobu úvodních dvou dílů, co sem zatim viděl, působěj, že se v pořadu ocitli úplně omylem a prostě vlezli do špatnejch dveří, když šli v pátek večír na kutě z místní putiky. Všichni opakujou donekonečna tu stupidní frázi, že je teda jako zajímá, bez čeho se teda jako nevobejdou, když jim primácká produkce odveze všechny krámy do kontejneru a oni si je budou moct brát teprve jeden krám za den, zatimco budou do kamery mlít okřídlený hlášky typu „To je nuda“ a „To je, no.“ Mě jako diváka by mnohem víc zajímala pravda o tom, co se muselo člověku v dětství tak šeredně zvrtnout, aby měl potřebu ukazovat národu svý nezakrytý moudí, nebo kolik peněz je za něco takovýho zapotřebí nasypat mu do kapsy (v kontejneru zavřenejch kalhot) v poměru k jeho měsíčnímu příjmu.
Obzvláštní poetiku pak Experiment 21 na Prima Cool získává neplánovaně díky tomu, že se jeho vysílání odehrává v době protikoronový karantény, během níž je celá česká populace přinucená dělat v podstatě to samý, s čím exhibujou jeho protagonisti na televizní obrazovce (jenom asi neběhá po domácnostech s pérama venku, ale vlastně co já vim, já jim voknem do bytu nekoukám). Ale na druhou stranu, bejt zavřenej v nouzovym protipandemickym stavu doma, urputně makat na tom, aby se člověk nezbláznil, a po večerech koukat na tuhle kvarteto mistrů života, který se klepou u radiátoru a jako první věc si hodlaj místo spodek přinýst z konťáku mobil a X-Box… To člověka celkem zasadí do perspektivy. A venkoncem se může třeba vlastně cejtit i jako borec, kterej to vlastně na rozdíl od borců na obrazovce celkem dává...
Takže odpusťme si, co jsme si – jestli Experiment 21 zvedne národu za dob protivirový války sebevědomí, tak neexperimentoval nadarmo. Ale, sakra, autoři týhle zpropadený reality show, stejně jste mohli přinutit jedinej pár v týhle reality show, aby si dal po ránu po prvnim probuzení aspoň pusu. Nechci mu křivdit, on si ji možná dal, jenom to vašemu kameramanovi třeba nepřišlo dost prima cool, ale jestli něco dneska fakticky nepotřebujeme, tak je to koukat na dva sebestředný singly a pak ještě na další dva lidi, co vedle sebe jenom tak ležej a s hlavou na rantlu z futer vymontovanejch dveří se po ránu oni nevobejmou. Doprčic, neříkejte mi, že jste tak nihilistický.
Ale víte vy co? Já to s váma nevzdám. Zůstává ve mně špetka naděje. A proto na ten váš ichtyloidní televizní výžblept budu civět dál. Protože věřim, že nějaká špetka víry v tenhle svět pořád přece jenom zbejvá i ve vás. Tohle bude zase můj experiment. Experiment s váma.
