Štědrovečerní pohádka O vánoční hvězdě staví na vtipu, sněhu a ženské síle
Hvězdy jsou v nové vánoční pohádce České televize štědře přítomné ve dvou významech: jako nebeská tělesa s lidskými vlastnostmi a coby hvězdy herecké. Právě silné obsazení v čele s Terezou Rambou patří spolu s ladovskou poetikou „bílých Vánoc“ a s vtipným příběhem k hlavním tahákům filmu. A podobně jako jsou hvězdy rodu ženského, jsou to drtivou většinou ženské postavy, kdo tlačí příběh dopředu.
Letošní štědrovečerní pohádku ČT O vánoční hvězdě natočil scenárista a režisér Karel Janák, který se tohoto úkolu zhostil už poněkolikáté. Podepsaný je mimo jiné i pod loňskou pohádkou Princezna a půl království. V ní se princezna dostala do názvu, ale do děje téměř nedostala šanci zasáhnout.
Obecně je však v nových českých pohádkách trend spíše opačný: ženské postavy přestávají sedat v koutě a berou aktivitu do svých rukou. Snímek O vánoční hvězdě do tohoto trendu velmi zapadá, byť to podle Janáka vyplynulo spíše samovolně, prostě proto, že hlavní kladná i záporná postava jsou sokyně v lásce.
Ano, věci se dostanou do pohybu, když dobrácká hvězda Denička kvůli úkladům zákeřné Proximy spadne z nebeské báně na Zem do vesničky v podzámčí, konkrétně přímo do kůlny místního učitele Václava. Ale „emancipačních“ prvků je tu mnohem víc. Říši vládne samotná královna bez krále, její jediná dcera Amálka každý večer vyráží na koni bruslit na zamrzlý rybník a k tomu, aby se o ni zamilovaný Václav aspoň zkusil ucházet, ho musí princezna s Deničkou téměř dotlačit. Mužské figury jsou v lepším případě dobromyslní ňoumové jako Václav, v horším sebestřední narcisové (princové ucházející se o princezninu ruku, hvězda Sirius, o niž se přetahují Denička s Proximou) nebo prostě nástroje v rukou hvězd-žen (Bílý trpaslík).
Čestnou výjimkou představuje Bezejmenný, hvězda-muž, jehož neopětovaná láska k Deničce pomůže dát všechno do pořádku. Čistá a nesobecká láska je totiž to jediné, co dodává padlým hvězdám energii a zabraňuje jim rozpadnout se na prach. Denička se tedy při svém nedobrovolném pobytu na Zemi dobíjí Václavovou zamilovaností do princezny Amálky a později náklonností nebohého Bezejmenného.
O vánoční hvězdě začíná svižně. Představí obě prostředí – předvánoční vesničku na Zemi i palác hvězd vedených Měsícem na nebi – a do středu dění postaví Deničku. Denička je ve vynikajícím podání Terezy Ramby kouzelně naivní třeštidlo, které bezmezně věří v lásku Siria i v domnělé přátelství Proximy a v dobrém úmyslu neváhá postrkovat neodvážného Václava směrem k Amálce. Dychtivá čipera Denička neustále mele, nijak jí nevadí, že ji lidé mají za bláznivku, a silou svého čistého srdce by lámala skály.
Proxima jí je víc než mocnou protihráčkou – právě proto, že Denička její úklady dlouho není schopna nazřít. Je výtečným scenáristickým řešením, že Proxima nekoná zlo nějakými nadpřirozenými cestami, nýbrž veskrze lidskými pomluvami a zkušenou manipulací. Aňa Geislerová ji herecky trefuje tak akorát mezi pohádkovou stylizací a psychologizujícím portrétem.
Šťavnatě rázná princezna Amálka našla dokonalou představitelku v německé herečce Leonii Brill a Zlata Adamovská ztvárnila královnu velmi důstojně. Kolem tohoto ženského souhvězdí krouží rovněž solidně obsazené mužské „satelity“: Vojtěch Kotek vychází v roli sympatického, ale romanticky mdlého učitele věrohodně, Kryštof Hádek podává coby záměrně nevýrazný Bezejmenný etudu o nezištném hrdinství a jeho bratr Matěj je jako zotročený Bílý trpaslík smutně působivý.
Z mužů si však film pro sebe krade Ondřej Sokol v roli marnivého Siria: nemusí ani moc hrát, stačí mu kolem sebe s přesně trefenou dikcí trousit sebestředné výroky jako „Pojďme linout zář“ nebo „Tak tady jsem, tak tady mě máte“. Zejména slovního humoru nabízí scénář spoustu, ne však ve chvílích, kdy se o to snaží nejvíce: pokusů o „nebeské“ hlášky typu „roztrhnu vás jako souhvězdí Hada“ je příliš a působí nuceně. Daleko vtipnější je třeba montáž, při níž Denička s Václavem představují opačné koncepty nebeské mechaniky.
S filmem O vánoční hvězdě se do štědrovečerních pohádek po osmi letech od Janákových Dvanácti měsíčcích vrací sníh – a je to návrat velmi vítaný. Tvůrci se pokusili navázat na poetiku Josefa Lady a podařilo se jim ji zachytit mezi zasněženými chaloupkami slovenského skanzenu v Zuberci či na zámku Žleby. Vánoční náladu pomáhá dokreslovat stylová hudba Aleše Březiny, která zahrnuje i několik povedených novodobých koled. Se starosvětskou atmosférou svátků se kupodivu nijak netluče počítačově vytvořené velkolepé prostředí nebeského paláce.
Film několika dějovými aspekty připomene známou fantasy pohádku Hvězdný prach, což příliš nevadí. Větší problém je, že vyprávění spadne v prostřední třetině řetěz a děj se začne táhnout a rozmělňovat v peripetiích. Finále s nevyhnutelným happyendem (dokonce dvojitým) však dojem zachrání. O vánoční hvězdě patří mezi novodobými českými pohádkami k těm povedenějším, originálnějším a (nej)vtipnějším, očarovává zejména kouzelně bezprostřední hrdinkou Deničkou a s reprízami v následujících letech má šanci dobře uzrát.
