Tupý a tupější: Primácký seriál Einstein doplácí na německý smysl pro humor
K uzoufání tupí policajti, které si pobaveně maže na chleba geniální pošuk s přezdívkou Einstein. Princip, na němž staví nový komediální seriál stanice Prima, nepatří k nejoriginálnějším. Přesto trhá rekordy ve sledovanosti: první díl vidělo přes milion diváků, k druhému se jich vrátilo 940 tisíc.
Tuzemským tvůrcům budiž omluvou, že námět nepochází z jejich hlavy: Einstein – Případy nesnesitelného génia napsali podle německé předlohy Einsteinovy záhady (a ti ji zase opsali z jiných zahraničních titulů). Trocha té české invence by každopádně neškodila: minimálně na poli jednotlivých, dětinsky naivních a k uzoufání nelogických vyšetřovaných případů, jež pomáhá pražským detektivům rozkrývat (patřičně asociální) profesor Koenig.
Není Einstein jako Sherlock
Právě na mimoňský esprit hlavní postavy minisérie spoléhá, problém je, že ho jeho představiteli, bezpochyby charismatickému Vojtovi Kotkovi dovolí rozehrát jen na omezené ploše předepsané karikatury. Momenty, v nichž má po vzoru cumberbatchovsky technicistního Sherlocka/Dr House/Profesora T ohromovat svými nadpřirozenými dedukčními schopnostmi, tak ve výsledku působí spíš rozpaky než okouzlení.
Kotkova slovní kadence je obdivuhodná, na dialogy šustící papírem by ovšem neplatila ani kulometná palba. Spásu nepřinesou ani rádoby „hi-tec“ obezličky a la matematický vzorec levitující vůkol Koenigovy hlavy – špetka scenáristické soudnosti a zručnosti by udělaly lepší službu.
Česká cesta
A propos scénář: „levoboký“ prapravnuk Alberta Einsteina coby myslitel-proutník zatížený smrtelnou dědičnou chorobou, závislý na opiátech, jež tu a tam ukradne (pročež ho policie může vydírat pokaždé, když nespolupracuje), toť konstrukce vyžadující přímo koňskou dávku smyslu pro nadsázku.
Kdyby ji nabízel sám scénář, budiž, jenže ten ji zaměňuje za škleb a křeč – a to nejen v případě titulního hrdiny. Koenigovy studentky jsou patřičně naivní, policisté patřičně hloupí, pachatelé patřičně nepředvídaví, čínská mafie patřičně šišlavá. Když se navíc takový druh „stylizace“ zkombinuje s akcí rádoby moderního střihu neboli když hloupé policajty necháte honit chytré drony, pocit naprosté trapnosti na sebe nenechá dlouho čekat.
Einstein tak paradoxně funguje jen tam, kde se odváží vydat vlastní cestou; zapomenout na německé regule a spolehnout se „pouze“ na cit pro žánr (viz epizoda z koupaliště) a chemii mezi protagonisty. Ta mezi Kotkem a jeho policejní parťačkou Annou Polívkovou má takřka dokonalé parametry, stačí dopřát jim dost prostoru a myslet česky.
