Drsný sex, dračí oheň, intriky a řádění krvelačných psychopatů: Hra o trůny je zpět v podobě Rodu draka
Embargo uvalené streamingovou službou HBO Max na recenze prvního dílu seriálu Rod draka pominulo, a ačkoli drtivá většina tuzemských diváků uvidí první z deseti zhruba hodinových epizod na HBO Max až v pondělí 22. srpna v osm hodin večer, už nyní si můžeme přečíst články s prvky recenze včetně lehkých i zásadnějších spoilerů. A potvrzujeme, že většina zmíněných novinářských textů nelže: dlouho očekávaný nástupce a zároveň vlastně předehra Hry o trůny je výjimečné dílo s atmosférou, poutavým příběhem a vlastně vším, co jsme na GoT milovali.
Připomeňme, že Rod draka je prequelem Hry o trůny, odehrává se více než 170 let před jejími událostmi a je možné, že jeho plánované tři až čtyři řady dovedou diváky až k Zimohradu, z jehož okna padá malý Bran Stark, jak si fandové pamatují z prvního dílu GoT s názvem Zima se blíží, odvysílaného 18. dubna 2011. Příběh Rodu draka vychází z románu George R. R. Martina, z úvodního svazku dvoudílných dějin rodu Targaryenů s názvem Oheň a krev (2018). Česky román v roce 2019 vydalo nakladatelství Argo, po Talpressu nový Martinův tuzemský vydavatel.
Hra a Rod: Jako (dračí) vejce vejci
Příběh popisuje počátek konce rodu Targaryenů, jejž během Hry o trůny proslavila odhodlaná a krásná královna Daenerys, a události vedoucí k jejich občanské válce, známé jako Tanec draků. A také v tomto fikčním světě obvyklé dvorské intriky, politikaření, mimomanželské pletichy a příbuzenské sváry, boj silných ženských hrdinek za právo na sebeurčení (a na Železný trůn, jak jinak) a velmi otevřeně a realisticky natočené řádění krvelačných psychopatů, sexuální scény (ale méně intenzivní a uvěřitelné; pečlivá práce koordinátorů intimních scén na place je znát), myšlenky na incest, dialogy ve vznešené valyrijštině a všeobecně násilí útočící na psychiku těch přecitlivělejších z nás.
Takhle typicky vypadají scény z tohoto shakespearovského dramu o pozvolném úpadku jednoho vysoce postaveného rodu a jedné velmi mocné říše se zdánlivě neporazitelnými draky. Na obrazovce je doprovází filmová hudba původem německého skladatele Ramina Djawadiho, kterou známe již ze Hry o trůny a ti šťastnější z nás ji před čtyřmi lety na vlastní uši slyšeli na pražském koncertě symfonického orchestru dirigovaného samotným Djawadim. Proč je však úvodní znělka tak kratinká a skromná a hlavní motiv převzatý ze Hry o trůny? Na ni sice tvůrci navazovali, ale přece jen snad doufali vyrobit samostatný, soběstačný, původní seriál...
Po zhlédnutí prvních šesti epizod desetidílné úvodní řady Rodu draka, jež HBO novinářům tentokrát poskytla (u Hry o trůny byla HBO s postupujícím časem čím dál skoupější a v posledních letech vysílání recenzenti neměli šanci vidět jednotlivé díly s předstihem, pokud tedy „náhodou“ neunikly na web přímo zaměstnancům HBO), je třeba říci, že Rod draka a Hra o trůny jsou si podobné jako vejce vejci. Spolutvůrcem a producentem seriálu je opět George R. R. Martin, jehož románu se příběh alespoň do poloviny seriálu poměrně přesně drží, dalším producentem a spoluscenáristou se stal jeho obdivovatel a posléze kamarád Ryan Condal, který napsal třeba scénáře k Herkulovi Breta Rattnera, k akčnímu dobrodružství s bílou gorilou v hlavní roli s názvem Rampage: Ničitelé nebo k seriálu Kolonie. Posléze mu G.R.R.M. na dnes již legendárním a v rozhovorech mnohokrát popsaném společném obědě v roce 2018 učinil nabídku, kterou nebylo možné odmítnout. Totiž společnou práci na jediném z několika současně vyvíjených projektů, jež měly navázat na bezprecedentními 59 cenami Emmy ověnčenou Game of Thrones, kterému se poštěstilo dostat se přes různé schvalovačky a pilotní díl až k realizaci.
Dračí ženy...
Jestliže byla Hra o trůny nejdražším, nejpopulárnějším, nejsledovanějším a nejpirátěnějším seriálem všech dob, v jedné z kategorií má House of the Dragon ambici ji trumfnout. Do výroby každé z jeho deseti epizod HBO investovala dosud bezprecedentních dvacet milionů dolarů, tedy nějakých 480 milionů korun. Pro srovnání, přibližně tolik stál zdaleka nejdražší český snímek všech dob, Jan Žižka režiséra a producenta Petra Jákla s premiérou 8. září. A na díle jsou ty peníze znát – draci vypadají skutečně jako draci a po jejich dramatickém přistání na skále se zachvěje televizní obrazovka jako při kinoprojekci ve 4D.
Také obsazení je velmi zajímavé. Na Železném trůně v Rudé baště mezi červenými střechami Králova přístaviště sedí už devět let (zatím) hodný pan král Viserys I. Targaryen, vlažný muž bez chuti a bez zápachu; adekvátně ho hraje držitel dvou cen BAFTA Paddy Considine. Ten hned v prvním díle utrpí dvojnásobnou ztrátu, již nedokáže utišit ani jeho dcera Rhaenyra, která by ráda usedla nejen na jednoho ze svých dobře vycvičených draků, ale po otcově smrti také na Železný trůn (ztvárnila ji dvaadvacetiletá a mnohem mlaději vyhlížející Australanka Milly Alcocková). Ta sama brzy přijde ještě o další osobu blízkou, vlastně dokonce o dvě, ale nepředjímejme. V první části úvodní řady seriálu Rhaenyru poznáváme jako nejlepší přítelkyni Alicent Hightower (hraje ji Emily Careyová), půvabné dcery králova pobočníka sera Otta (další známé jméno – Rhys Ifans). Alicent a Rhaenyra se povahově i vzhledově zatím rýsují jako rezervní Sansa Stark a Daenerys Targaryen. Jedna čte a předčítá všem kolem sebe tak často, až její věčné vycházky s nezbytnou obrovskou knihou unavují i diváka, druhá zase ostentativně naplňuje stejný stereotyp princezny bojovnice jako Disneyho Merida, jíž šablonovitost vhledem k předškolnímu publiku kreslené Rebelky tvůrcům odpustíme snáz…
...a jejich muži
Atraktivnější mi, přes proklamovaný důraz tvůrců na silné ženské postavy, zatím připadali zejména tři muži: Lord Corlys Velaryon, přezdívaný pro své mořeplavecké zkušenosti Mořský had (hraje ho sedmapadesátiletý britský herec barbadoského původu Steve Toussaint), je manželem „královny, která nikdy nebyla“. Rhaenys (ztvárnila ji majestátní Eve Bestová) si před pár dekádami nárokovala Železný trůn, ale získal ho její strýc Baelon a po jeho smrti její bratranec Viserys, jejichž nároky zdaleka nebyly tak jednoznačné, ale zato byli muži. Velaryon touží dostat svou krev do co nejbližší blízkosti trůnu, stejně jako zmíněný ser Otto.
Mocenské ambice naopak (zatím) nevykazuje Ser Criston Cole původem z nejjižnějšího kraje, Dornu. Hraje ho Toussaintův krajan Fabien Frankel, který se mihl jako mladý cestovatel přeživší trýznivé trávení svých hostitelů ve výborné loňské minisérii o životě masového vraha Charlese Sobhraje Had a nyní musel nabírat svaly, aby unesl svou zbroj a meč a v souboji na koních s dřevci dokázal pokořit agresivního Daemona Targeryena. Nomen omen: dostáváme se k vrchnímu padouchovi. Britský herec Matt Smith (známý z ikonického seriálu z dílny BBC Pán času) má i díky skvěle napsané postavě králova psychopatického mladšího bratra největší šanci zaujmout publikum. Snad až zvrhlé kouzlo širokonosého muže s nevýrazným obočím a o to pichlavějšíma očima se postupem děje prohlubuje; podobně v GoT působil možná Jaime z konkurenčního rodu Lannisterů. Ve velkolepém závěru třetího dílu si Daemon poprvé získá divákovy sympatie a pak už jeho janusovskou tvář nedostane z hlavy.
Ultranáročná disciplína: první díly
Fandové Hry o trůny, navíc zhrzení kvůli nepovedenému finále, jsou náročná parta a první díl bývá lakmusovým papírkem úspěchu celé série. V případě Rodu draka na sebe vzal ono břemeno osmačtyřicetiletý Londýňan argentinského původu Miguel Sapochnik, který režíroval ty nejvelkolepější bitvy Hry o trůny. Z prvních čtyř nejlepších epizod GoT, hodnocených na webu Mezinárodní filmové databáze IMDb.com vysokými známkami 9,9 nebo 9,8, má na svědomí hned tři: legendární Vichry zimy, Tvrdodomov, a především Bitvu bastardů, za niž získal cenu Emmy. Showrunner a výkonný producent Rodu draka Sapochnik režíroval i šestou a sedmou epizodu, a i díky němu působí na rozdíl od trailerů seriálu Pán prstenů: Prsteny moci z dílny Amazon Prime (premiéry této dlouho očekávané adaptace nejpopulárnější fantasy ságy vůbec se dočkáme 1. září, seriály si tak budou po dva měsíce konkurovat) luxusně, skutečně za všechny peníze.
Otázka je, jak seriálové drastické záběry plné krve a násilí nejen na bitevním poli zapůsobí v momentě, kdy naše končiny už půl roku okupují srovnatelně brutální zprávy a záběry z Ruskem atakované Ukrajiny. Mnohým divákům se z určitých scén Hry o trůny obracely vnitřnosti už v dobách míru v západním světě; teď si mohou televizní odpudivé scény a monstra spojit s jejich reálnými protějšky... Kromě tohoto na Rodu draka nevidím nic, co by mi znemožňovalo těšit se na další díly... a ohlášení schválení druhé řady, kterou snad HBO Max nezařízne jako nedávno Batgirl, zbytečně nevyhodí z knihovny jako před pár dny dvě stě dílů legendární Sezamové ulice a nepřeprodá jako Hřebejkova Víťaze.
