Sobota s Netflixem: Nejznámější streamovací služba slaví 25 let existence. Na co se tam podívat?
Věřte tomu, nebo ne, ale Netflix slaví 25 let své existence. Začínal jako jedna z mnoha doručovacích služeb, které vám pošlou DVD na dobírku. Dnes je předním světovým hráčem na poli streamované zábavy. Přinášíme vám výběr recenzí pořadů, které si na Netflixu můžete pustit.
Pokračování 2 / 7
The Gray Man je mezi akčními filmy šedý průměr, koukatelnost zachraňují scény točené v Praze
Natáčení nejdražšího filmu z produkce Netflixu loni uzavřelo několik míst v centru Prahy. Ta ve snímku The Gray Man „hraje“ sama sebe, což se jí moc často nestává. A to je asi tak to hlavní, co by českého diváka mohlo na spektáklu za 200 milionů dolarů zajímat.
Dvě stě milionů dolarů je ještě o třicet víc, než činil rozpočet největšího akčního hitu letošního roku Top Gun: Maverick a o něco přes dvacet víc, než kolik stál zatím poslední díl Mission: Impossible (Fallout z roku 2018), zřejmě nejlepší současné série o špičkových tajných agentech. The Gray Man mezi těmihle filmy, spojenými vedle své kvality i figurou Toma Cruise, působí jako chudý příbuzný.
Na kvalitní scenáristy ty peníze rozhodně nepadly: titulní postava i příběh The Gray Man, převzaté z knihy Marka Greaneyho, jsou samé stereotypy a klišé. Agent nazývaný Šestka působí v tajném programu CIA jménem Sierra, který se teď jeho vedení snaží zničit. Šestka má traumatické vzpomínky na svého biologického otce i synovský vztah ke svému někdejšímu mentorovi. Než na příkaz shora zabije kolegu Čtyřku, získá od něj šifrovaný disk s kompromitujícími informacemi o jejich společných nadřízených. Od té doby mu na nejrůznějších místech světa jdou po krku hordy žoldáků vedených psychopatickým padouchem Lloydem Hansenem, jenž za CIA dělá špinavou práci. Šestka se musí zároveň postarat o zmíněného mentora a jeho neteř, která je chudinka sirotek a chabrus na srdíčko, ale zato má na dospívající dívku špičkový hudební vkus. Naštěstí na všechno to zabíjení a zachraňování není sám: pomáhá mu kolegyně Miranda, jež je stejně nebezpečná jako sexy.
Šestku hraje hezoun Ryan Gosling s týmž výrazem jako postavy všech svých filmů – První člověk, Blade Runner 2049, La La Land, Drive... V roli Mirandy, která se tváří jako nevinná buchtička i s dvěma raketomety na zádech, opakuje Ana de Armas svou polohu z poslední bondovky Není čas zemřít. Lehce hašteřivý vztah mezi Šestkou a Mirandou ale patří k povedenějším (jakkoliv opět ne originálním) složkám Gray Mana. Přehnaný ke karikatuře je naopak záporák Lloyd; jeho představitel Chris Evans si evidentně chtěl odpočinout od ušlechtilého Captaina Ameriky, ale předvedl jen těžce snesitelného panáka, navíc citelně inspirovaného padouchem Augustem Walkerem právě z M:I – Fallout, sakumprásk i s knírkem.
Velká část rozpočtu naopak jistě padla na lokace: vedle Prahy se natáčelo i ve Francii, Thajsku, Chorvatsku, Hong Kongu, Ázerbájdžánu, Turecku, Brazílii, Belgii a Rakousku. Děj to ale nijak zvlášť nevyžadoval a film exotická prostředí ani nedokáže pořádně prodat. I bez jakéhokoliv patriotismu ve snímku hraje skutečně nejlíp Praha: jedenáctiminutová akční jízda městem ze Žižkova přes náměstí Jana Palacha a ulici Dukelských hrdinů na náměstí Republiky je vrcholem celé podívané, i když kvůli ní The Gray Man zároveň drží světový rekord v počtu zastřelených českých policistů. Akční scény včetně téhle však zároveň trpí nepřehledností, chaotickou choreografií a odfláknutými digitálními triky; nejpalčivěji se to týká bitky v dopravním letadle.
Režiséři Anthony a Joe Russoovi, podepsaní pod několika díly marvelovské série Avengers, předvedli rutinní žánrovku, jejíž největší přínos spočívá v tom, že filmaři při jejím natáčení v Česku utratili půl miliardy korun a zaměstnali hromadu místních profesionálů. I přes velmi vlažné reakce diváků i kritiky se už teď chystají dva navazující snímky. Bondovky, bourneovky, Mission: Impossible a další série o tajných agentech se však nemusejí bát, že by jim rostla konkurence.
Pokračování 3 / 7
Věci už nejsou tak podivné. Ikonický seriál Stranger Things se ve čtvrté sérii zalyká svou velikostí
V městečku Hawkins v americké Indianě brutálně zavraždili teenagerku, která měla psychické problémy. Podle zohaveného těla se však nezdá, že by vrah byl z našeho světa. Místní obyvatele během tří uplynulých sezón seriálu Stranger Things postihlo tolik nadpřirozených katastrof, které vyhřezly z temné paralelní dimenze, až si říkáte, že se z města už museli všichni odstěhovat. Vždyť také v závěru minulé série tajuplná dívka Eleven, jež je s celou záhadou spjatá, odjela s novou rodinou do Kalifornie. Teď se ale její kamarádi Mike, Dustin nebo Will musejí znovu sejít, aby zlovolnou entitu zahnali. Pokolikáté už?
První řada Stranger Things, která se na Netflixu objevila v roce 2016, byla skutečnou senzací, jež diváky přikurtovala k obrazovkám a pro tehdy rychle rostoucího streamovacího obra se stala rodinným stříbrem. Dobrodružství party dětí, které v zapadákově v 80. letech přicházejí na temnou konspiraci, skutečně působilo, jako kdyby tvůrci, bratři Matt a Ross Dufferovi, vzali staré véháesky, rozstříhali jejich pásky a organicky spojili všechny srdeční nadpřirozené bijáky z osmdesátek do jednoho, takže jste cítili libé reminiscence E. T. – Mimozemšťana, hororů Johna Carpentera, Rošťáků nebo snímku Evil Dead. Byla to oslava přátelství, kdy stačilo s kámoši sednout na kola a za městem vás potkalo největší dobrodružství vašeho života.
Tenhle pocit je ale vzácný a nesnadno se navozuje opakovaně. Což jsme trochu zjistili u dalších řad seriálu, kdy se původně svěží, živý a tvárný materiál postupně ohobloval do hollywoodského produktu, jenž si vždycky jen odfajfkuje, co se divákům líbilo minule. Čtvrtá série je tak vlastně content, bezrozměrný obsah, který může v jakoukoli chvíli skončit nebo také donekonečna pokračovat. Tvůrci po nás chtějí, abychom strávili další čas s hrdiny, s nimiž nám kdysi bylo dobře, ale kteří teď už čelí jen variacím minulých nebezpečenství, jež se jim dějí v té nejhorší kombinaci. Totiž kdy je vše předvídatelné, ale zároveň se může stát cokoli. A snad každá scéna končí takzvaným cliffhangerem, jenž vás má stále udržovat v napětí.
To už bývá problém, protože každá z epizod je takovým malým celovečerákem se stopáží přes hodinu, přičemž jeden z posledních dílů plánovaných na červenec bude mít dokonce dvě a půl hodiny. Přesně obsazení hrdinové (kteří ale tentokrát často mluví jako dnešní uvědomělí teenageři) tak už nevytrhnou situace, kdy scénář jen sype líné narážky na dobovou popkulturu. Na těchhle věcech už skutečně podivného moc není.
Pokračování 4 / 7
Zelenskyj jako ukrajinský Mr. Bean: seriál Sluha lidu z něj udělal prezidenta
O poznání mladší a méně unavený Volodymyr Zelenskyj se ve SLUHOVI LIDU bezstarostně projíždí na kole prosluněným Kyjevem… Nebude to pro vás lehká podívaná, díváte-li se na tuhle politickou satiru dnešníma očima. Herec, dabér, moderátor a scenárista Zelenskyj tam předvádí ukázkové komediální skeče a velice jemnou fyzickou komedii – jeho výkon je zcela srovnatelný s Rowanem Atkinsonem či Peterem Sellersem. První řada ukrajinského komediálního seriálu SLUHA LIDU z roku 2015 se vrací na Netflix.
Seriál má romantickou úvodní píseň: Mám rád svoji zemi, svoji ženu a svého psa. I celý seriál je podprahově optimistický: ostatně Volodymyr Zelenskyj je jedním z autorů námětu i jedním z producentů.
Sluha lidu (nebo také Sluha národa či Služebník lidu) je seriál sice komerční a mainstreamový, ale velice dobře napsaný a slušně natočený. Je důležitý i v tom, že ukazuje lidský potenciál současné Ukrajiny a přeneseně tak i ostatních zemí bývalého východního bloku. Skrz politickou satiru pravdivě ukazuje život obyčejných lidí na Ukrajině před pár lety, šílenou korupci, politiky propojené s oligarchy a další věci, známé, byť trochu jinak, i u nás…
Hlavní hrdina Vasyl Holoborodko, středoškolský učitel dějepisu, je chytrý i charismatický, jen ne zrovna úspěšný. Je rozvedený a bydlí znovu v těsném bytě svých upovídaných rodičů i s dospívající neteří Natašou. Po nocích čte Plútarcha, do školy jezdí na kole, má přísnou šéfku-ředitelku a košile si musí žehlit sám.
Najednou ale u dveří Vasylových rodičů zazvoní ukrajinský premiér, hraje ho vynikající ukrajinský herec Stanislav Boklan, a řekne dějepisáři Holoborodkovi, ať jede okamžitě s ním: vyhrál totiž prezidentské volby.
Stane se tak proto, že jeden z jeho studentů z 10. B nahrál na mobil a dal na sociální sítě naštvaný Vasylův monolog: „Ten příští prezident! To zas bude další bastard! Bude zas jenom krást a skrást a krást!“ 2 miliony hřiven na kampaň pak profesor získá právě díky studentům – použijí crowdfunding.
Kde a jak sledovat seriál Sluha lidu v Česku? První tři díly Sluhy lidu (první, expoziční díl, je čtyřicetiminutový, další zhruba půlhodinové) navozují atmosféru celého seriálu a jsou založeny na propasti mezi obyčejnými Ukrajinci a establishmentem: budoucí prezident jede poprvé vládním vozem a drží se v něm za madlo jak v tramvaji, je donucen vybrat si drahé hodinky a nechce stejnou značku, jakou má Putin, chce koupit neteři k narozeninám cédéčko, ale „jeho“ premiér mu rovnou koupí dotyčného živého zpěváka… Nový prezident taky podědí přebujelý prezidentský štáb se spoustou kuchařů, psychologů, manikérek a masérek – má i svého dvojníka. Jsou tam ale i vtipy slovní: jeho malý syn mu říká, že je teď docela cool tatínek, když se stal prezidentem, ale že víc cool je tatínek spolužáka, co dělá řidiče starostovi Kyjeva Kličkovi…
Pokračování 5 / 7
K zemi hleď! V katastrofickém hitu Netflixu si každý najde svůj terč, aby si mohl připadat chytře
Hvězdně obsazená satira K zemi hleď! z produkce Netflixu patří i u nás k nejsledovanějším a nejdiskutovanějším filmům závěru roku. Její ohlas stojí z velké části na jednoduchém populistickém poselství: politici lžou, miliardáři kradou a všichni kromě nás jsou idioti.
Dva řadoví astronomové, profesor Randall Mindy (Leonardo DiCaprio) a doktorandka Kate Dibiasky (Jennifer Lawrence), zjistí, že se na Zemi řítí kometa. Srážka je nevyhnutelná, dojde k ní za půl roku a vyhladí veškerý pozemský život. Vědci se svým objevem nejdřív vyrazí za prezidentkou USA a posléze do médií, ale setkávají se se lhostejností nebo rovnou výsměchem: všichni se totiž zajímají jen o politické skandály nebo milostný život popové hvězdičky a zánik lidstva neberou v potaz.
Zápletka je to potenciálně nosná: může sloužit ke kritice povrchnosti médií, vlivu sociálních sítí, sebestřednosti naší společnosti, konzumního způsobu života, arogance politiků, sobectví boháčů, kteří mají jako jediní prostředky na řešení zásadních globálních problémů... Kometa pak v této satiře může být metaforou právě pro změny klimatu, covid nebo další palčivé otázky, které se týkají celého lidstva. Problém filmu K zemi hleď! je, že se do všech těchhle terčů strefuje zároveň a chaoticky. Jeho cílem není upozorňovat na problémy (což by mělo být jedním ze smyslů satiry), nýbrž dělat popcornovou legraci, která se jen tváří promyšleně.
Scenárista a režisér Adam McKay dělával příjemně připitomělé komedie jako Zprávař: Příběh Rona Burgundyho nebo Ricky Bobby: Nejrychlejší jezdec a s filmem Sázka na nejistotu dokonce dosáhl na Oscara za scénář. Teď se zřejmě rozhodl natočit dílo takzvaně „s poselstvím“ a strhl k tomu skutečně elitní sestavu herců rovněž ověnčených Oscary. Ti ale jen málokdy dostanou prostor své herecké umění rozbalit, protože jsou limitováni jednorozměrnými postavami hraničícími s karikaturami. Astronomové (Leonardo DiCaprio a Jennifer Lawrence) jsou umaštěné sociální nuly, prezidentka (Meryl Streep) pokrytecká kariéristka, moderátorka televizní talk show (Cate Blanchett) poživačná tygřice, miliardář s rozvinutým kosmickým programem (Mark Rylance) dětinský mimoň...
Humor filmu spočívá vedle náhodného střílení po laciných cílech hlavně v ponižování: postavy se dělí na hajzlíky a losery, jedni zametají s druhými a sympatický není nikdo. Film nám třeba názorně ukazuje, že hlavním hrdinům se v dnešní zhovadilé společnosti nedostává sluchu, ale těžko i v dané nadsázce přistoupit na to, že dva dospělí lidé nedokáží nahlas říct „letí na nás kometa“. Nelze taky věřit tomu, že by na zjištění Mindyho a Dibiasky (už jen ta rádobysrandovní jména!) nereagovala vědecká komunita. Jde prostě o plošnou negaci, z níž vycházejí špatně téměř všechny figury i společnost jako taková, rozdělená na dva nesmiřitelné a stádně se chovající tábory „varovačů“ před kometou a jejími „popírači“.
K zemi hleď! není chytré, nýbrž vychytralé: každému divákovi umožňuje najít si ve filmu vlastní terče a vysmát se jim, aniž by musel zapřemýšlet nad vlastními názory. Když kometu zaměníme za covid: zastánci očkování se ve snímku zasmějí „stádu“, které hrozbu odmítá vidět, jeho odpůrci zase budou mít legraci z dějové linky, kdy má Zemi zachránit věda. Stádo jsou vždycky ti druzí.
K zemi hleď! je průměrná podívaná s povědomými motivy a postupy, která by nebýt hvězdného obsazení nikdy nevzbudila tolik pozornosti. Meryl Streep a Cate Blanchett i na svých omezených prostorech předvádějí opravdu skvělou show a řadě vtipů se dá zasmát. Víc satiry, přesahu a zacílenosti ale najdete v libovolné epizodě Simpsonových.
Pokračování 6 / 7
Bitva v ústí Šeldy nesahá Příliš vzdálenému mostu ani po kotníky. Slibuje akci, přináší nudu
Nizozemská kinematografie se nemůže poměřovat se světovou reputací sýrů ze země tulipánů a u nás je téměř neznámá. Proto nemálo příznivců válečných filmů zaujal snímek BITVA V ÚSTÍ ŠELDY, uvedený na Netflixu. Vznikl loni a režíroval ho Matthijs van Heijningen. Scénář napsala Paula van der Oestová, za kamerou stál Lennert Hillege a hudbu složila Emilie Levienaise-Farrouchová. Jména hlavních představitelů – Gijs Blom, Jamie Flatters, Susan Radderová a další – našim divákům patrně nic neřeknou.
Údajně jde o nejdražší nizozemský film, ale zde je nezbytné poznamenat, že se výpravou, režií, hereckými výkony ani zpracováním bezesporu zajímavého tématu nemůže vůbec srovnávat s americko-britským velkofilmem Příliš vzdálený most Richarda Attenborougha z roku 1977, v němž se zaskvěla celá plejáda mezinárodních hvězd první velikosti. Přesněji řečeno, Bitva v ústí Šeldy s ním má společné pouze téma a časový prostor, v němž se odehrává. Na pozadí největší vzdušné výsadkové operace v dějinách – Market Garden –, probíhající v září 1944, hra osudu svede dohromady mladou nizozemskou odbojářku, vojáka třetí říše a pilota spojeneckého kluzáku. Jenže uvážíme-li, že film trvá 127 minut, se v něm toho nic moc neděje, postavy jsou jaksi nemastné neslané, stěží si diváka čímkoli podmaní, nejsou vykreslené do hloubky, a děj se navíc neskutečně vleče. K opravdové akci, jež může ospravedlnit bojovný název snímku, dojde až v závěru, což je zatraceně málo.
Tento opus lze nazvat promarněnou příležitostí, protože nizozemská rezistence za druhé světové války, mající v něm významné místo, není v cizině – zcela určitě alespoň ne u nás – zdaleka tak známá jako například boje sovětských a jugoslávských partyzánů, francouzský odboj atd. Pro ilustraci uveďme, že podle oficiálních údajů ztratilo tehdy devítimiliónové Nizozemsko v největším válečném konfliktu všech dob 210 000 mrtvých, z nichž bezmála polovina – 104 000 – připadla na Židy. Zahynulo 25 650 vojáků, z toho, což je alarmující, asi 10 000 na německé straně. Účastníků hnutí odporu přišlo o život jen sedmnáct set. K 31. lednu 1944 sloužilo v německé armádě 18 473 Nizozemců, 2,7krát více než Belgičanů! Stupeň kolaborace tedy dosahoval značné výše a nadšený Holanďan v německém mundúru, jenž ve snímku figuruje, je toho důkazem. Tvůrci tento nemilý fakt nezamlčují a to jim slouží ke cti.
Abychom jenom nekritizovali, přiznejme, že Bitva v ústí Šeldy připomíná boje odehrávající se mezi 2. říjnem a 8. listopadem 1944, které skončily vítězstvím Spojenců, na jejichž straně sehráli důležitou roli Kanaďané. O jejich úsilí toho na rozdíl od amerického a britského rovněž mnoho nevíme.
Pokračování 7 / 7
Lupin podruhé: Francouzský seriál inspirovaný příběhy slavného lupiče-gentlemana se dočkal pokračování
V režii Louise Leterriera seriál vynikal poutavou akcí a pestrým zapletením několika časových i dramatických rovin. Zároveň však pátý díl nebyl žádným finálem – Assane zjišťuje, že jeho syn byl unesen. Ale co bude dál? Odpověď přichází po půl roce. Režii převzali Hugo Gélin a řemeslník Ludovic Bernard, asistent režie u bessonovských spektáklů.
Omar Sy je stále stejně magnetizující, nicméně první tři díly Lupina 2 postrádají obvyklý švih. A to přesto, že Assane na jedné straně pátrá po synovi a na druhé zaplétá stále komplikovanější způsoby pomsty; po letech se romanticky sbližuje s Pellegriniho dcerou Juliette (Clotilde Hesmová), aby ji poštval proti otci. Hrací pole rozšiřuje prohloubení charakteru Assanova kamaráda Benjamina (Antoine Gouy), který hrdinovi oddaně pomáhá s odhalováním spiknutí mezi bezskrupulózním Pellegrinim a policejním inspektorem Dumontem. Elegance a hravost se nicméně v druhé řadě vytrácejí, nahrazuje je těžkopádný pokus o vážnou, thrillerovou krimi. Oproti první sezóně Assanovi chybí skutečný protihráč, epizody se tudíž tříští v kaleidoskopické klipovitosti. Lupinovu čest zachraňuje velkolepé finále, kdy se na scénu vracejí Assanovy odvážné kousky i tolik potřebný nadhled. A samozřejmě též pozvánka ke sledování chystané, třetí řady.
