Pokračování Princezny zakleté v čase se mělo jmenovat spíš Alchymistka zakletá v kruhu tlachání
Pohádka Princezna zakletá v čase 2 není o princezně, natož o zakleté a s tím časem je to v ní takové vachrlaté. Název chce říct hlavně to, že jde o pokračování úspěšného českého filmu z roku 2020. Na svěžest a vtip jedničky se však navázat nepodařilo: druhý díl se až moc zhlíží v rozmáchlých fantasy, jako je Pán prstenů, nebo v komiksových marvelovkách, a topí se v dialozích.
Žila byla princezna Ellena a ta byla zakletá: stále dokola musela prožívat den svých dvacátých narozenin. Kletbu na ni uvrhla mocná čarodějnice Murien. Porazit ji a kletbu zlomit pomohla sympatické Ellen její věrná parťačka, alchymistka Amélie.
Pohádka Princezna zakletá v čase režiséra Petra Kubíka před dvěma lety zaznamenala solidní úspěch: v covidem sužovaném roce na ni přišlo 85 tisíc diváků. Film v rámci pohádkového kánonu zaujal hlavně přítomností aktivních ženských hrdinek, které nečekaly zbůhdarma v koutě, až si je nějaký švarný mládenec vzpomene zachránit. A už tehdy bylo jasné, že pokud vznikne pokračování, dostane v něm na úkor princezny větší prostor sarkasticky hláškující Amélie.
…a hodně tam mluví
A tak se i stalo. Ne do roka a do dne, nýbrž do dvou let a dvou měsíců je v kinech dvojka a rostoucí význam alchymistky naznačuje už její centrální pozice na plakátu. Amélii odminula značně narostl hřebínek. Dostala se jí do rukou (celkem doslova) runa času, jedno z mocných písmen, kterými lze ovládat svět. Všechny tyto praruny chce nasbírat temný alchymista nazývaný Pán run a kladní hrdinové se mu v tom snaží zabránit. Váhavě mezi ně patří i Amélie, která by ráda pomohla, ale znamenalo by to, že by se musela „své“ runy vzdát, což se jí nechce.
Ve filmu nabitém vizuálními triky na poměrně vysoké úrovni je jen jediný nosný „trik“ vypravěčský – totiž že Amélie je působením runy času rozdvojená a vyskytuje se v ději dvakrát, často najednou. Znamená to dvakrát tolik její představitelky Elišky Křenkové, jednou s culíkem a jednou s copem, což je samozřejmě výhra, ale příběh z toho neupletete. A příběhu tu skutečně moc není: spočívá v tom, že se Amélie, Ellena (ztepilá Natalia Germani je zde skutečně jen do počtu a kvůli několika výstřelům z luku), princ Jan z Calderonu, dvojice „srandovních“ zbrojnošů a pár dalších postav včetně Murien sejde v magickém městě Ayra a hodně tam mluví.
Fantaskní polety
Stopáž přes dvě hodiny by byla na pohádku děsivě přestřelená, i kdyby se v ní povídalo daleko méně. Závěrečná chaotická bitva nedostatek akce nevynahradí a fantaskní polety digitální kvazinovozélandskou krajinou působí legračně, protože se do nich středoevropské hrady, zámky a město s hrázděným zdivem nehodí. Krajinky pochopitelně odkazují na ságu Pán prstenů, stejně jako řada dějových motivů: alchymisté se sdružují ve společenstvu, Amélie podklesává pod tíhou magického artefaktu jako hobiti Bilbo a Frodo pod tíhou Prstenu... Na populární filmové adaptace komiksů od Marvelu dají vzpomenout dílčí zápletky typu nutnost nasbírat celou kolekci: padouch tu sbírá runy podobně jako Thanos kameny nekonečna v sérii Avengers.
První díl Princezny zakleté v čase nepracoval s postupem časové smyčky příliš originálně, ale dařilo se mu ho využít jako nosný vypravěčský prostředek. Ve dvojce taková podpůrná dějová kostra chybí. Petr Kubík a jeho spoluscenárista Lukáš Daniel Pařík by nějakou určitě byli schopni vymyslet, ale zjevně by k tomu potřebovali... víc času.
