Film Tetris je napínavým příběhem o tom, jak se slavná hra vysvobodila zpoza železné opony
Málo se ví, že videohra Tetris vznikla v Sovětském svazu a že dalo setsakramentskou práci dostat ji na Západ. A málo se taky ví, že o tom vznikl skvělý film, který se schovává na streamingové službě Apple TV+, i když by se rozhodně neztratil v kinech. Snímek nazvaný prostě Tetris je svižnou kombinací právního dramatu, buddy movie a tragikomedie o „Říši zla“ těsně před kolapsem.
Tetris je jedna z nejoblíbenějších a nejprodávanějších videoher všech dob. Vůbec to tak nemuselo být, kdyby se do něj v roce 1988 na veletrhu elektroniky v Las Vegas nezamiloval obchodník se softwarem Henk Rogers a nerozhodl se získat práva na Tetris na Západě taky pro sebe. Hra už po svobodnější straně železné opony nějakou dobu pobíhala, ale práva na její licencování, distribuci a další nezbytnosti byla zajištěná poněkud pofidérním způsobem, v němž figurovali lidé jako jistý jistý Robert Stein nebo mediální magnát Robert Maxwell.
Rogers nakonec spojil síly s japonskou firmou Nintendo, která chtěla Tetris prodávat spolu se svým novým přístrojem, GameBoyem, jenž měl později fenomenální úspěch. Rogers se oproti všem pravidlům vypraví vyjednávat přímo do Moskvy – a tam teprve začne skutečný mazec. Všichni hrají proti všem, ve věci má prsty KGB, dojde na špionážní praktiky, vydírání, velké dějové zvraty... Rogers taky najde váhavé spojence v autorovi Tetrisu, programátoru Alexeji Pažitnovovi, a řediteli ELORGU Nikolaji Belikovovi.
Děj Tetrisu spočívá hlavně v právnických jednáních a kličkách, jak ostatní strany obehrát (jsou například velké rozdíly v licencích na různé přístroje a regiony). Dvě hodiny povídání ale utečou jako voda, protože jsou vtipné a napínavé. Do děje diváka okamžitě vtáhne vizuál odpovídající osmibitovým počítačovým hrám: rozkostičkované obrázky mezi scénami, členění děje na levely, představování hlavních postav jako Player 1, Player 2 a tak dále.
Atraktivní je i skvělé obsazení: jsou to samé výrazné typy s jasným komediálním talentem, mezi nimiž vyniká Taron Egerton v roli Rogerse – ten Egerton, který ztvárnil Eltona Johna v životopisném filmu Rocketman a nezískal za to kupodivu ani nominaci na Oscara. A svižné vyprávění podle potřeby mění polohu z komedie do politického thrilleru. Příběh Tetrisu je totiž zasazen do širších souvislostí rozpadu SSSR, kdy spousta postav tuší, co se děje, snaží se urvat pro sebe, co se dá, přestávají platit pravidla a jde dokonce o život. A dojde i na autohoničku Moskvou jako z bondovky.
Scenárista Noah Pink se podílel na dvou řadách seriálu National Geographic Génius – těch o Albertu Einsteinovi a Pablu Picassovi. A režisér Jon S. Baird natočil filmy o komicích Laurelu a Hardym (Stan a Ollie) nebo černošském spisovateli a fotbalovém chuligánovi Cassu Pennantovi (Cass). Oba autoři spolu s Egertonem tedy mají s životopisnými snímky zkušenosti. Jejich Tetris nachází ideální polohu mezi autenticitou a čirou popcornovou zábavou. Zmíněná honička se nejspíš nestala, stejně jako nervydrásající finále na letišti nebo třeba epizoda s vydíráním, ale zároveň na film dohlíželi skuteční Rogers a Pažitnov, takže jádro příběhu zůstává pravdivé.
A pro diváka z bývalého východního bloku nebo člověka, který ví, že na Rusko si nikdy nesmíme přestat dávat pozor, tu je zcela nepopcornové zachycení sovětské reality, z níž prostě mrazí: všudypřítomná bída, šeď, neúcta k jakýmkoliv hodnotám, arogance moci, se kterou se dá člověk zničit lusknutím prstů, ztracené ideály... Tetris začal vznikat ještě před ruskou invazí na Ukrajinu, ale probíhající válka dává tomu filmu dost děsivý další rozměr. Snímek sice končí na pozadí rozpadu sovětského impéria, nicméně jasně naznačuje, že se žádné zlepšení tamních poměrů nechystá a že ta země je prostě nereformovatelná.
Ve většině diváků ale bude po Tetrisu doznívat hlavně hollywoodský happy end. Ten kalí jen fakt, že Tetris nemůžeme vidět v kině, které by si zasloužil, ale jen na Apple TV+.
