Nová herecká generace: Spojuje nás internet a vášeň pro herectví, říká Tomas Sean Pšenička
V seriálu Sex O’Clock měl velkou a herecky vděčnou roli floutka Davida po boku jen o málo starších kolegyň Sáry Korbelové a Leony Skleničkové, za sebou má i natáčení s velkými režisérskými jmény Bohdanem Slámou či Viktorem Taušem. Část letošního května strávil natáčením v Chorvatsku, během kterého si do Čech odskočil k maturitě. Ostatně za momentálně nejtěžší věc považuje herec Tomas Sean Pšenička (18) skloubení osobního života s pracovním.
Hromadný profil nové herecké generace najdete v aktuálním čísle tištěného Reflexu v příloze Excellent.
Máte podle vás s podobně starými hereckými kolegy něco společného? Cítíte nějakou generační sounáležitost, nebo se vnímáte spíš jako soubor individualit?
S mými podobně starými kolegy mě pojí určitě internet, který je součástí našich životů už od dětství. Jeho vliv je to, co nás sjednocuje, ale zároveň silně individualizuje. Vnímám nás jako skupinu originálních jednotlivců, které spojuje svoboda a téměř neomezené možnosti výběru. Přirozeně se tak každý profiluje svým směrem. Pokud bych to vztáhl přímo na naši profesi, tak už jen to, jak širokou škálou audiovizuálních děl jsme denně ovlivňováni. Oproti starším kolegům máme téměř celý život přístup k mnoha filmům a seriálům různých forem v místě a čase dle našeho výběru, nejsme limitováni volbou ostatních lidí jako v případě kina nebo televize.
Čím se vy a vaši vrstevníci odlišujete od starších kolegů? Ať už jste nebo nejste určitá herecká generace, máte nějaký společný charakter?
Od starších generací nás určitě odlišuje to zmíněné vyrůstání s internetem, ale zároveň nás s nimi snad pojí vášeň pro herectví. Na herectví mě nejvíce láká a naplňuje možnost promlouvat k divákům skrze odlišné charaktery a postavy. A ta možnost vdechnout postavám život a stát se na chvíli někým jiným. Pestrost, různorodost a často nečekaná překvapení a setkání.
Co pro vás byla průlomová nebo přelomová role, kariérní zlom?
Všechny své role zatím vnímám jako významné: i když se na začátku třeba jednalo o menší příležitosti, znamenaly pro mě velkou dávku zkušeností, které mě vždycky někam posunuly. A taky to, že jsem se skrze každou takovou roli setkal s inspirativními tvůrci, kteří mě formovali a stále formují. Momentálně se nejvíc těším ze dvou projektů, které jsou pro mě srdeční záležitostí a ovlivnily mě nejen profesně, ale především i osobně: jsou to filmy Amerikánka Viktora Tauše a Sucho Bohdana Slámy. V obou projektech jsem dostal zatím největší herecký prostor a spolupráce s oběma režiséry mi hodně pomohla.
Co pro vás znamenají sociální sítě?
Myslím, že pro každého umělce je přínosné být aktivní na sociálních sítích, protože je to užitečný nástroj k sebeprezentaci – a ta je v dnešní době důležitá, možná dokonce nutná. Ale za sebe bych byl primárně rád, aby za mě mluvila především moje práce a sociální sítě byly jen podpůrným doplňkem.
Co je pro vás momentálně pracovně nejtěžší?
Jedna z těžších věcí, které začínám pociťovat, je skloubení osobního života s pracovním. Obě roviny se velmi prolínají a je někdy náročné je od sebe oddělit. Jak časově, tak mentálně. Otázkou je, jestli to v téhle profesi vůbec jde...
Kde se vidíte za deset let? A dovedete si představit pracovat dlouhodoběji v zahraničí, mít tam kariéru?
Nemám konkrétní představu, kde bych chtěl za deset let být. Co se týče kariéry, rád bych dál věnoval čas projektům, které mě baví a naplňují, s lidmi, se kterými si rozumím. Za což jsem momentálně moc vděčný a přeji si, aby to tak bylo i nadále. A o kariéru v zahraničí bych se určitě rád pokoušel. Fascinuje mě možnost pracovat v jiné zemi a poznat tak i jinou kulturu. Pojí se to přirozeně i s tím, že rád cestuju, a to právě proto, že mi to rozšiřuje obzory a dává v životě určitý nadhled.
