Docent opět řeší sériového vraha žen, ale na procedurální kosti nenabaluje dost filmařského masa
Autoři druhé řady Docenta nikam nepospíchají: hlavní hrdinové, kriminalisté v podání Ivana Trojana a Terezy Ramby, se na obrazovce objeví až po čtvrt, respektive téměř třičtvrtě hodině. Rozvláčnost a plochost vyprávění je ostatně hlavní vadou nové minisérie České televize. Triptych režiséra Jiřího Stracha a scenáristů Josefa Mareše a Jana Malindy staví vyšetřovací postupy nad atraktivní filmařinu.
V lesíku v Bohnicích je uškrcena žena. Zároveň se médiím a policii začne ozývat anonym, který tvrdí, že před třiceti lety v Praze spáchal tři vraždy žen a že se dopustí dalších, pokud nedostane hromadu bitcoinů. Souvisí aktuální zločin s nevyřešeným „pomníčkem“ z 90. let? Pražská mordparta pod vedením Milana Šery neví, a tak do svých řad opět povolá docenta Stehlíka z policejní akademie a podplukovnici Fousovou, toho času sloužící na policejním prezidiu. Případ řeší i komediální „dvojčata“ Jaroušek a Daník.
První řada minisérie Docent (2023) stála jako tolik jiných kriminálek na nesourodé dvojici vyšetřovatelů, kteří jsou jako kočka a pes, oheň a voda. Tihle byli navíc i jako Pat a Mat: pomalý pedant Stehlík se nimral v detailech a horkokrevná chaótka Fousová za sebou zanechávala čáru zkázy. Jaroušek a Daník na ně zahlíželi jako na konkurenci a Šera neměl rád nikoho. Ve dvojce se hrany trochu otupily, ostatně Šera si docenta k případu osobně vyžádá a ten zase navrhne zapojit Fousovou. Nastavená chemie postav funguje, „taťka“ šéf řídí podřízené, které se chovají tak či onak jako přerostlé děti.
I případ je zajímavý. Podobně jako minule řešíme vraždy žen a to, jestli mají něco společného, tedy zda je jejich pachatel vrahem sériovým, což není nic objevného. Ale kriminalista Mareš a novinář Malinda, jinak též scenáristé populárních Případů 1. oddělení, dokáží případ zkomplikovat mnoha podezřelými, možnostmi a vedlejšími či slepými uličkami. Jak ve věci figuruje Roubíček, manžel zavražděné, který už dříve založil nadaci na pomoc obětem trestných činů a policii nedůvěřuje? Co je zač Protivanský, samozvaný spasitel obětí domácího násilí? A proč kamera tak zdůrazňuje postavu černošského spolužáka z medicíny na třicet let staré fotce?
A do třetice – herci. Ano, Ivan Trojan (Stehlík) i Ondřej Vetchý (Šera) tu hrají to samé co už desítky let, ale Češi to milují, tak jim to Česká dává. Matěj Hádek (Jaroušek) a Marek Taclík (Daník) to samé, jen je takhle známe o nějakou dekádu míň. Oráchlý projev neřízené střely Fousové, která nedokáže ani dort sníst normálně, známe dobře z minulé řady, ale Tereza Ramba, jež má oproti svým mužským kolegům daleko pestřejší výrazový rejstřík, si tuhle polohu evidentně užívá a lehce variuje, třeba ve scéně blbnutí s malým klukem. Známý a záměrně opakovaný herecký půdorys oživují vedlejší role – nosný je třeba Pavel Kříž v roli rozhněvaného pozůstalého Roubíčka.
Trojnásobný potenciál ale maří způsob, jakým je Docent II vyprávěný. Když se děj z drtivé většiny odehrává ve sterilních policejních interiérech a sestává prakticky jenom z dialogů (mluvíme o prvním dílu), je přece potřeba ho nějak ozvláštnit. Ale veškerá dynamika (opět, v prvním dílu) se spoléhá na nadužívanou, urputně dramatickou hudbu a strojové pohyby kamery i v tom nejbanálnějším záběru. Možná chtějí tvůrci ukázat, že vyšetřování bývá zdlouhavé a nudné, ale divák z téhle metafory nejspíš nadšený nebude.
Přestože první epizoda končí úplně amatérskými cliffhangery, spousta naznačených dějových linií a volných konců naštěstí vzbuzuje očekávání do budoucna. Snad se doposud plochému vyprávění podaří vymanit ze zasedaček, kanceláří a dialogů a přinese i jiné napětí než to základní – tedy ve smyslu kdo vraždy spáchal.
Docent II běží v České televizi od 1. září po tři nedělní večery.