Substance a další horory „buď, anebo“: Zdrhnete z promítání, nebo na konci zatleskáte vestoje?

Záhada Blair Witch byla jedním z průlomových děl, jež využily formát tzv. found footage, a stala se jedním z nejvýraznějších hororů přelomu tisíciletí. Snímek sleduje trojici studentů, kteří se vydají do lesa pátrat po legendě o čarodějnici Blair. Tíživá atmosféra je postavena na nejasnostech, napětí a minimálním množství přímých hororových prvků, což dává divákům pocit, že sledují něco autentického. Film doprovázela dnes už ikonická kampaň, díky níž mnozí diváci uvěřili, že se jedná o reálné dokumentární záběry a že v tajemných marylandských lesích doopravdy straší. Režijní dvojice Daniel Myrick a Eduardo Sánchez svým naturalistickým přístupem k žánru inspirovala celou generaci hororových tvůrců.

Když Vymítač ďábla vstoupil do kin, okamžitě způsobil senzaci svými hrůzostrašnými scénami s dítětem posedlým ďáblem. Příběh o dívce, kterou ovládne démonická síla, a o zoufalém boji kněží o její záchranu přikoval diváky do sedaček, nebo je naopak donutil houfně odcházet z kin. Nejen explicitní výjevy posedlosti, ale i náboženská témata a otázky víry dokonce způsobily, že byl film v některých částech světa zakázán. Svou otevřenou brutalitou a použitím realistických efektů posunul hranice toho, co diváci mohli snést, a stal se základním kamenem moderního hororu.

Jihokorejský film režiséra Čchan-Uka Paka je mistrovské dílo plné násilí a morálního dilematu, které jako jedno z prvních zapsalo Koreu na světovou mapu kinematografie i pro běžné diváky. Oldboy sleduje muže, jenž je po patnácti letech propuštěn ze zajetí bez jakéhokoliv vysvětlení, a jeho následnou cestu za pomstou. Film šokuje svými zvraty, extrémním násilím a především závěrečným odhalením, které postavě bezejmenného mstitele dodává hluboce tragický rozměr. Především díky ikonické scéně se zkrvavenými nůžkami Oldboy redefinoval žánr tzv. revenge movie a otevřel svému režisérovi bránu do západní kinematografie.

Děsivé dědictví režiséra Ariho Astera je moderní horor, který svou pomalou a znepokojivou atmosférou dokáže diváky nepřetržitě držet v naprostém napětí. Příběh sledující rodinu, jež se po smrti jednoho z jejích členů postupně dostává pod vliv temných sil, děsí především prostřednictvím témat niterné ztráty, hlubokého traumatu a rodinných tajemství. Hrůza, kterou vyvolává, je tedy spíše psychologická. I tak se Děsivé dědictví nicméně pyšní několika intenzivními scénami a šokujícími zvraty a díky své kombinaci intimity a brutality se zapsalo mezi hororové klenoty poslední doby.

Režisér Gaspar Noé je známý svými provokativními filmy a Climax rozhodně není výjimkou. Příběh se odehrává během jedné noci, kdy skupina tanečníků nechtěně požije halucinogeny a vše se zhroutí do spirály násilí a šílenství. Noého variace na taneční film šokuje nejen nelineárním vyprávěním a intenzivními sekvencemi, ale především tím, jak odráží lidskou zranitelnost a ničivou sílu psychedelik. Film šokoval především festivalové publikum díky tomu, jak posouvá hranice očekávání co do fyzických i psychických prožitků.

John Carpenter před více než čtyřiceti lety přinesl divákům jeden z dodnes nejděsivějších sci-fi hororů vůbec. Jeho mrazem prodchnutý film se odehrává na odlehlé antarktické základně, kde skupina vědců narazí na mimozemský organismus, který se dokáže transformovat do podoby svých obětí. Film Věc proslul především revolučními speciálními efekty, kterými se umělecký maskér Rob Bottin blýsknul v až zvrácených scénách divokých mutací. Paranoidní atmosféra mezi vědci zavřenými na malém prostoru výzkumné stanice děsivě houstne a i dnes jsou diváci při sledování filmu extrémně napjatí. Snímek nejenže redefinoval žánr sci-fi hororu, ale i výrazně posunul oblast praktických filmových efektů a zůstává jedním z nejlepších filmů tohoto žánru.

„Nejšílenější a nejzábavnější horor roku,“ zní z úst mnoha zahraničních médií. Mix společenské satiry a šokujícího body hororu nadchnul nejdříve festivalové publikum a následně i diváky v kinech po celém světě. Demi Moore se zde jako uvadající hvězda filmového a fitness průmyslu rozhodne pro radikální omlazující řešení, její experiment se ale šeredně vymkne z rukou. Již první projekce v České republice na festivalu v Karlových Varech provázel nadšený šum, ale též odchody z kina a omdlévání. Zdá se, že by se Substance mohla v budoucnu co do polarizovaných reakcí zařadit po bok svých starších popkulturních kolegů.