Herec Jaromír Crha měl ve filmu rolí jako šafránu. Legendu z něj udělal vyšinutý starý Brůna z Majora Zemana
Jeho filmografie sice čítala pouhých šest snímků, přesto herec Jaromír Crha patří k nezapomenutelným tvářím československého filmu. A stačilo mu k tomu doslova jen pár minut. Byl totiž oním hercem, jenž v komunistickém normalizačním seriálu 30 případů majora Zemana (díl Studna) sehrál roli démonického kývajícího se starého Brůny se sekerou v ruce, která splňovala takřka hororové parametry. Přestože téměř neslyšel, byl rovněž vynikajícím divadelním hercem. Crha zemřel přesně před 36 lety, 30. listopadu 1982.
„Nad ní stál otec se sekerou v ruce, divně se kýval. Zdálo se mně dokonce, že se usmívá...,“ dokresluje dramatický hlas herce Josefa Kubíčka (alias Brůny juniora) „nejslavnější“ scénu tohoto seriálového dílu, kdy Jaromír Crha v roli starého Brůny právě ze života odpravil svoji manželku v podání Valérie Kaplanové a vyzývá svého syna, aby osekal na zahradě větve u stromů a společně pak s ním spáchal sebevraždu.
Stejně jako se miliónům diváků do paměti vryla filmová podoba otce Brůny, nezapomenutelný byl i jeho kývavý pohyb v inkriminované scéně. Režisér seriálu Jiří Sequens později vzpomínal, že to byl Crhův vlastní herecký nápad, který předvedl přímo na placu. Prý byl natolik autentický a groteskně děsivý, že režiséra doslova fascinoval. Ten pak i děkoval své intuici, že si Crhu pro tuto roli vybral.
Přitom i to byla náhoda. Sequens si totiž Crhu, jenž byl v 70. letech oblastním divadelním hercem v Horáckém divadle v Jihlavě, vyhlédl při filmování jednoho z předchozích dílů seriálu (Pán ze Salcburku), pro který pořizoval záběry na jihlavské tržnici, Crha se tam mihl a jeho netradiční postava i vzezření Sequense ihned upoutaly.
Jaromír Crha se narodil 4. ledna 1922 v obci Tvarožná u Brna. Vyučil se slévačem a posléze i v tomto odvětví pracoval. Po konci druhé světové války pracoval v kladenských železárnách a tady také začal amatérsky hrát divadlo v souboru Rotor, souběžně našel uplatnění v pražském Divadle mladých pionýrů.
V roce 1948 se přesunul k souboru Městského divadla mládeže v Brně a od roku 1953 do své smrti v roce 1982 náležel k oporám Horáckého divadla v Jihlavě. Na této regionální scéně se časem vypracoval k předním hercům a velké role odehrál především v klasice, domácí i světové (Don Carlos, Naši furianti, Othello a další).
Teprve až v závěru života dostal roli v několika filmech. Poprvé před kamerou stál ve filmu Přebytečná pravda, po němž následovaly snímky Náš dědek Josef, Jak se budí princezny, Julek či Poslední propadne peklu. Slavnou roli otce Brůny sehrál v roce 1978 a stal se díky ní známý po celém tehdejším Československu. Jeho kolegové v divadle ho pak začali kýváním a předklony i zdravit. Crha to původně vnímal jako žert, později ho to ale štvalo.
Jaromír Crha přitom trpěl výrazným handicapem, byl totiž silně nedoslýchavý. Kvalitní naslouchátko, jež nebylo v Československu k dostání, musel složitě shánět v kapitalistické cizině. Poté ho míval začesané do zbytků rozčepýřených vlasů. Uměl sice od svých kolegů odezírat ze rtů, ale když přístroj špatně fungoval, stávalo se, že mluvil moc nahlas, nebo naopak zcela potichu.
Například problémy s ušima se projevily i při natáčení scén, při nichž starý Brůna zápasí se svým synem ve studni. Crha byl prý tehdy po operaci a do uší se mu nesměla dostat voda. Měl v nich tampóny a prý neslyšel vůbec nic. Se svým seriálovým otcem tak musel dle instrukcí režie v inkriminovaných scénách hýbat již výše zmíněný Josef Kubíček.
Crha i po diváckém úspěchu Studny zůstal věrný jihlavskému Horáckému divadlu. Jeho život však předčasně uťala dlouhá a těžká nemoc. Zemřel 30. listopadu 1982 ve věku 60 let.
