Režisér filmu Ostrým nožom: Část Slováků dodnes věří hoaxu, že zavražděný student byl drogový dealer
Příběh otce, kterému zavraždí syna. Otec, odhodlaný odhalit pravdu, se pouští do nevyrovnaného boje s nečinnou policií, zkorumpovaným soudnictvím a vládnoucí mafií. Inspirací pro film je případ z roku 2005, kdy v Bratislavě zavraždila skupina neonacistů vysokoškolského studenta. To je ve stručnosti děj nového slovenského filmu Ostrým nožom režiséra Teodora Kuhna. Celovečerní hraný film Ostrým nožom má ambici otevřít tuto bolavou ránu – jednu z nejpalčivějších v dějinách moderního Slovenska.
V době, kdy zabili Daniela Tupého, byl režisér Teodor Kuhn přibližně v jeho věku. Pohyboval se v prostředí, kde byly konflikty s neonacisty na denním pořádku. Nespravedlnost, která se udála následně, je podle něj v něčem ještě smutnější než samotná vražda. Náhodné tragické útoky se totiž budou vyskytovat vždy. Ale nefunkční systém, který zabraňuje jejich potrestání, je mnohem komplikovanějším problémem. Smrt Daniela Tupého se podle režiséra dotkla „celé naší generace“. Něco takového se už nesmí opakovat. Režiséra Teodora Kuhna jsme se zeptali:
Proč jste se při výběru námětu na svůj celovečerní film nechal inspirovat právě skutečnou událostí – tragickou smrtí Daniela Tupého?
Když zavraždili Daniela Tupého, byl jsem jenom o pár let mladší než on. Každý den jsme jezdili s kamarády na skejtech jenom pár desítek metrů od místa, kde Daniel zemřel. Častokrát jsme utíkali před „holými hlavami“, pro které jsme byli narkomani a anarchisti, i když jsme sami pořádně nevěděli, co ta slova znamenají. Daniel Tupý mohl klidně být jeden z mých kamarádů. A mohl jsem to být i já.
Jak jste společně se scenáristou Jakubem Medveckým postupovali při práci na scénáři?
Jelikož jsme k tématu chtěli přistupovat zodpovědně, první rok jsme se hlavně setkávali s lidmi a zjišťovali, co se vlastně stalo. Málokdo si dnes pamatuje, že útok nebyl mířený konkrétně na Daniela Tupého, ale na celou skupinu bavících se studentů. Pobodaných bylo ten večer víc. Bavili jsme se s oběťmi, s novináři, lékaři, právníky, ale i s různými pobudy. Byl jsem například osobně při tom, když si šéf organizované skupiny Juraj Ondrejčák vyslechl svůj rozsudek. Naživo je to neuvěřitelně charizmatický a vtipný člověk. Než jsem začal vyprávět svůj filmový příběh, chtěl jsem vědět co nejvíc o jeho skutečném pozadí. Případ se postupně stal mojí posedlostí.
Smrt Daniela Tupého i po letech rezonuje ve slovenské společnosti. Co vás nakonec vedlo k tomu, že jste se rozhodl nenatočit biografický film, ale nechal jste se skutečnou událostí jen inspirovat?
Navzdory tomu, že tím, co se ve skutečnosti stalo, jsem si jistý na 95 procent, některá místa případu mi zůstala neobjasněná. Jeden z policistů, se kterými jsem se anonymně setkal, mi řekl: „Celá pravda o případu Tupý je napsaná v novinách. Stačí jen číst mezi řádky.“ Pro potřeby příběhu to však nestačilo. Abych tedy nebyl nepoctivý a ani v nejmenším nelhal, rozhodl jsem se celý příběh jednoznačně zasadit do roviny fikce. Ve filmu se tak mísí scény, které jsou stoprocentním přepisem reality, se scénami, které se nikdy nestaly, nebo se staly v jiných případech.
Jak reagovala rodina Daniela Tupého na skutečnost, že jste se rozhodl filmově zpracovat jeho tragickou smrt?
Setkání s rodiči Daniela Tupého bylo pro mne vždy momentem pokory a úcty. My děláme film, na něco si „hrajeme“ při natáčení, ale oni ztrátu prožili na vlastní kůži. Pro nás je to „jen“ práce, jim se rozpadl svět. Cítím vůči nim obrovský respekt a jistý druh provinění, že jsme dovolili našemu státu zničit jim život. Na jednom setkání, když jsme se bavili o hercích, kteří je budou hrát, jsem je ale viděl se usmát. „Podívej se, tahle bude hrát tebe a tenhle mě. A je mnohem hubenější než já, to jsem rád,“ říkal Daniel Tupý starší. Tento film je moje osobní omluva.
S jakými reakcemi jste se setkal od momentu, kdy na veřejnost pronikly informace o tom, že plánujete zfilmovat příběh o Danielovi Tupém, až do dneška? A jak se k tomu stavělo vaše nejbližší okolí?
Na začátku příprav, když bylo ještě více aktérů této kauzy na svobodě, jsme se trochu báli, jestli nám něco nehrozí. Svědkové nám říkali, že je občas sledovala černá auta, která tehdy používala jen jedna sorta lidí. Později jsme ale už pracovali bez obav. Po zveřejnění prvních informací v médiích jsem bohužel narazil i na propagandistickou verzi příběhu, ve které měl být Daniel Tupý drogový dealer a smrt si zasloužil. Tento hoax mám však vysledovaný přímo k jeho autorovi a můžu potvrdit, že ho nejvíc propagovali sami viníci, aby relativizovali svoji vinu. Na Slovensku se pořád najde dost lidí, kteří rádi přijmou jakoukoli banální konspiraci a rádi si kopnou klidně i do oběti vraždy.
Film do velké míry stojí na hlavní postavě otce. Jak probíhal výběr herce na postavu Ľuda? Byl pro tebe Roman Luknár jednoznačnou volbou?
Roman Luknár nebyl jednoznačnou, ale bezpochyby nejlepší volbou filmu Ostrým nožom. Casting probíhal velmi dlouho a vyzkoušel jsem asi deset skvělých herců. Je těžké popsat míru Romanova talentu a zkušeností. Představte si kolegu v práci, který vždy vylepší váš návrh a podpoří všechny vaše dobré myšlenky. Každé zadání, které mu dáte, vyřeší lépe, než jste si dovedli představit. Doufám, že se ještě někdy pracovně setkáme.
Teodor Kuhn je absolventem doktorandského studia filmové režie Filmové a televizní fakulty VŠMU v Bratislavě. Už svými krátkými snímky dokázal, že má talent pro vytvoření autorského filmu i pro psaní scénáře. To potvrdilo i několik ocenění, která získal. Kromě tvorby filmů a reklam se věnuje Asociaci Skateboardingu SR, se kterou postavil první bratislavský betonový skatepark. S manželkou pomáhal revitalizovat Park Škarniclova v Bratislavě a také se věnuje osvětě rodičů a učitelů v oblasti digitálních technologií a počítačových her v projektu Vĺčatá.sk. Ve volném čase rád píše na Facebook, betonuje nebo se věnuje dobrovolnictví.
