Nový český film Vysoká hra: Velkoryse rozehraný thriller České televize se stočí k populistické agitce
Dvojdílný thriller České televize Vysoká hra se s policistou protikorupčního útvaru vydává do nejvyšších pater tuzemské politiky a odhaluje tam podezřelé kauzy v řádu miliard korun. Film inspirovaný skutečnými událostmi stojí a padá s Jiřím Svobodou: ten coby režisér přináší dynamickou podívanou plnou napínavých situací, ale jako scenárista se dopouští laciných zobecnění ve smyslu „politici jsou špína a my obyčejní lidé to odnášíme“.
Vysokou hru nelze nesrovnávat s nedávnou šestidílnou špionážní minisérií HBO Bez vědomí. V obou případech všechno odstartuje náhodná dopravní nehoda, ve středu dění je vyšetřovatel jdoucí nad rámec svých povinností a získávající informace od své milenky, případ přeroste hranice republiky, ve věci jsou zapojené tajné služby a jednotliví aktéři se navzájem neustále špehují pomocí (ve své době) nejmodernějších technologií. V neposlední řadě obě díla skvěle využívají málo viděné pražské lokace.
Hlavní rozdíl nespočívá v tom, že Bez vědomí se odehrává kolem listopadu 1989, zatímco Vysoká hra je ryze současná (byť napsaná podle knihy vydané v roce 2008). Obě díla od sebe dělí hlavně míra drobnokresby postav a jejich morálních motivací. Zatímco Bez vědomí zabydlují charaktery nejednoznačné, komplikované, složené z mnoha hodnotových plošek, ve Vysoké hře jdou zlým, chamtivým a zkaženým mocným po krku odvážní, idealističtí a nezkorumpovatelní hrdinové z lidu.
Strhující titulky
Podplukovník Krása vystudoval práva, ale rozhodl se gaunery radši chytat než je tahat z vězení. U zvláštního protikorupčního útvaru Policie ČR ve „svatém“ zapálení někdy překračuje pravomoci a jedná na vlastní pěst. Skrze různé zdroje – svou milenku, investigativní novinářku Simonu a skrze svého informátora, tajemného muže v pozadí – se dostane na stopu „cinklé“ armádní zakázky na nákup pěchotních tanků za 48,5 miliardy Kč. Na ni jsou navázané milionové provize, černé peníze na financování předvolebních kampaní politických stran, mocenské čachry ve všech patrech policie a ministerstva vnitra a další „špína“.
Od strhujících úvodních titulků je patrné, že po vizuální stránce půjde o další parádní kousek „starých machrů“ – režiséra Jiřího Svobody (*1945) a Vladimíra Smutného (*1942), pro které jde už o devátou spolupráci. Dynamický sestřih nočních pražských exteriérů nasnímaných pouličními a špionážními kamerami podkreslený odposlechy navozuje paranoidní atmosféru a vtahuje do prostředí. Další děj pak svižně přechází mezi konspiračními schůzkami (od sléváren přes botanickou zahradu po vyšehradskou bránu), luxusními vilami, místy politickými jednáními na nejvyšší úrovni, pracovišti nejmodernější špionážní techniky a dalšími atraktivními lokacemi. Svoboda se Smutným a s podporou skvěle nervní hudby Jiřího Chlumeckého vyprávějí dravě a adrenalinově.
Půl hodiny trvá, než se divák jakž takž zorientuje: celou třetinu prvního dílu jsou na něj vrhány další a další postavy, přičemž jedna z klíčových se představí až v osmadvacáté minutě, kdy už působí skoro jako vtip. Chaotický úvod může být záměrným pokusem o dezorientaci publika, ale i tak scénář zůstává daleko nejslabší složkou Vysoké hry. Celá monstr kauza je vlastně velmi jednoduchá a způsob vyprávění ji zbytečně komplikuje: k žádným velkým zvratům nebo překvapivým odhalením prakticky nedochází. Ději v posunu vpřed pomáhají takové berličky jako Krásovo odcházení od policie a návraty zpátky či primitivní linie s těhotenstvím jeho manželky (jehož délka rozhodně neodpovídá několikatýdennímu trvání celého případu).
Richard Krajčo po pauze před kamerou
Postavy se vyjadřují pomocí děsivě šroubovaných metafor, ať už sportovních („tohle se nehraje na domácím hřišti“, „to je bažina, tam míček prostě zmizí“), matematických („tohle není hra s nenulovým součtem“, „víte, co je kvadratura kruhu?“), výhružně násilnických („sáhneš do systému a systém tě sešrotuje“, „v každém revíru se občas objeví škodná“) nebo prostě pitomých („ty italské dlaždičky včera přišly“).
A navíc je v ději několik logických lapsů. Mocní pánové v pozadí dokáží nainstalovat odposlouchávací zařízení a kamery kamkoliv (a umějí zjevně rozhýbat i statické dopravní kamery na sloupech) a jsou schopní zkorumpovat kohokoliv a kdekoliv kromě Krásy a Simony, ale nezvládnou si pohlídat několik článků v novinách a jednu reportáž v televizi?
Krásu ztvárňuje Richard Krajčo na možnosti scénáře uvěřitelně a věrohodně. Je příjemné vidět ho po několikaleté herecké pauze zase v akci, jen by si měl kontrolovat své mediální výstupy. „Zase mě to usvědčilo v tom, že politika je opravdu jiná hra, je to prostě ‚Vysoká hra‘,“ říká v materiálech České televize. „Zobeme drobky ze stolu, které tam napadají z jakéhosi krajíce, který ani nevidíme. Natož abychom tušili, jak vypadá celý bochník.“ Umělec dlouhodobě spojený s Andrejem Babišem by si mohl dávat větší pozor na potravinářské metafory, nota bene v souvislosti s příběhem o prorůstání byznysu a politiky a kreativního přístupu k eurodotacím.
Podle románu senátora Lásky
Vedle Krajča září hlavně málo obsazovaná Anna Fixová coby Simona, výraznou roli má Ivan Franěk jako vyděšený balkánský hacker Samir. Ondřej Vetchý, Tomáš Töpfer, Miroslav Donutil, Jaromír Dulava a další jsou v rámci svých dvojrozměrných postav funkční.
Vysoká hra je natočená podle románu Advokát Václava Lásky. Ten má coby senátor, bývalý policejní vyšetřovatel a někdejší předseda správní rady Transparency International se světem politiky a korupce mnoho zkušeností a coby nesmírně vzdělaný člověk s vysokým morálním kreditem jistě chápe složitost mechanismů moci. Film podle jeho knihy ale morálku děsivě zjednodušuje na populistický apel: politici jsou zlí a zkažení a my kvůli tomu trpíme. „Všichni politici jsou jedna parta, potřebují na sebe špínu,“ zazní v jednom místě. „Může nám být fuk, kdo tam zrovna sedí,“ říká postava předsedy politické strany ohledně pozic premiéra a prezidenta a jindy informuje: „Z eurodotací mizí průměrně 40 procent.“ Scenárista, režisér a kdysi i politik Jiří Svoboda, který jinou skutečnou tuzemskou kriminální kauzu výborně zpracoval v Sametových vrazích, takové zhrzené proklamace jako ze dna sociálních sítí nemá zapotřebí.
