Oslava erotiky a krásy. Takový byl kabaret v době rozšíření fotografie. A umělci toho náležitě využívali
Když se řekne kabaretem vybaví se nám potemnělý bar se šansoniérkou na pódiu, spoře oblečenou obsluhou a tím nejlepším vínem. Tak typicky francouzské! Právě ve Francii mají kabarety své první zástupce jakým je Chat Noir nebo Moulin Rouge. Scházela se zde zejména umělecká společnost a později i okrajoví politici a intelektuálové. Mnozí zde ale hledali i trošku jiné než duchovní povyražení.
Kabaret byl v dobách svého začátku něčím takřka nevídaným - zábava, která byla tehdy dostupná téměř výhradně v divadlech, zde spojila jídlo, alkohol, zpěv, humor a krásné ženy. Jejich vznik přesně zapadl do doby Belle Époque, jako další symbol bezstarostných časů. To sice narušila válka, po ní ale jakoby se celá situace ještě více uvolnila - zejména díky zrušení cenzury.
S rozšířením filmu se i v této části zábavního průmyslu museli majitelé kabaretů pořádně ohánět. V podnicích jako je Moulin Rouge, Folies Bergére nebo Casino de Paris poskakovaly na podiu tanečnice do tempa kankánu, svíjely se zde spoře oděné exotické krásky a zpívaly šansoniérky s medovým hlasem - vše za dobrovodu velkolepých orchestrů na popředí velkolepých kulis. Slávu kabaretů také posunula fotografie, podobně jako o několik desetiletí dřív plakáty Toulouse-Lautreca.
A právě díky fotografii nim si dnes můžeme prohlížet obrázky smyslné Josephine Bakerové v banánové sukénce nebo pořádně do výšky rozhozené nožky Nini Pattes. Nebyli to ale jen tanečnice a majitelé podniků, kteří z popularity kabaretů prosperovali. Díky nim se do společenského povědomí dostala ceká řada umělců - zejména básníci a spisovatelé, ale také první komici, předvším pak ti zaměření na politickou satiru. Za vystoupení mohli vydělat pěkný peníz a vyzkoušet, zda to vůbec ve světě showbyznysu zvládnou.
