Japonské výstřední festivaly: Bitvy naháčů o posvátné tyčinky i oslava vzešlá z poutí prostitutek
Japonsko je známé svými výstřednostmi, ostrovní země daleko na východ jakoby odolávala vlivu západu, případně si ho modelovala k obrazu svému. Odkud se ale vzaly jejich doslova ulítlé televizní pořady, soutěže a festivaly, se dá jen těžko odhadovat. Festival penisů a festival naháčů nás mohou šokovat, Japonce by zase pro změnu mohlo vyděsit naše vynášení Morany nebo i velikonoční pomlázka. Pojďme se podívat pod pokličku festivalů známých jako Hadako Matsuri a Kanamara Matsuri.
Kanamara Matsuri je už po celém světě poměrně „profláklá“ akce, nazývaná také jako festival penisů. Během festivalu v okolí potkáte tisíce vyobrazení mužského pohlavního orgánu, od plakátů, kreseb až po koláče, lízátka nebo vyřezávanou zeleninu. Datum konání připadá na první dubnovou neděli a festival se odehrává v chrámu Kanayama v Kawasaki. Celá událost jak už název napovídá se točí kolem penisů, nebo chcete-li falů, a konkrétně hlavně kolem místního chrámu.
Festival penisů vznikl z původních poutí prostitutek do chrámu Kanayama. Ty se zde modlili za ochranu před pohlavními nemocemi. V současnosti je festival vnímán jako součást boje proti sexuální diskriminaci a je jednou z hlavních událostí místní LGBT+ komunity
Legenda vypovídá, že se žárlivý démon s ostrými zuby ukryl ve vagíně své milované dívky. Ta se dvakrát vdala a dvakrát démon ukousl penis jejímu novomanželovi o jejich svatební noci. Dívka tak zašla za místním kovářem, který vyrobil železný penis, na kterém si démon vylámal zuby. A právě tento železný penis v chrámu uctívají.
Hadako Matsuri tak trošku připomíná známou soutěž Takeshiho hrad, jen s mnohem méně oblečením. Festival naháčů se koná po celém Japonsku většinou uprostřed zimy, nejznámějším je ale ten u chrámu Saidaiji v Okajamě, kde se koná už déle jak 500 let! Pravidelně se ho zúčastní přibližně 9000 mužů oblečených pouze v bederní roušce.
Pod okny chrámu se muži rvou o malé „tyčinky štěstí“, které do davu vyhazuje z okna kněz. Kdo tyčinku chytí a bez úhony vynese za brány chrámu, může očekávat, že ho celý rok bude provázet štěstí. Že takový úkol není jednoduchý asi není třeba zdůrazňovat, tyčinek je jen pár desítek a vše se odehrává uprostřed noci bez jakýchkoliv světel. Účastníky ke všemu ještě polévají studenou vodou, což ale jejich řevnivost nijak nezmírňuje. Nejvíc si tento festival ale užívají patrně diváci, kteří festival sledují z bezpečné vzdálenosti.
