Přišití úst k zadku tlustého kamioňáka jako trest pro pedofily dal vzniknout tomuto bizáru
Když před několika lety spatřil světlo světa film Lidská stonožka, nemluvili filmoví nadšenci o ničem jiném. Film, který svou absolutně nechutnou zápletkou, překonal vše, o čem se milovníkům hororů s hektolitry krve a dalších tělních tekutin. Přesto se najdou lidé, kteří se výjevu, kdy je krásná dívka spojena ústy se zadkem další osoby, dokáží smát. Třeba kompletní osazenstvo kina v Tokiu na premiéře filmu.
Americkým turistkám se na cestě po Evropě porouchá auto, noc stráví v opuštěném domě, ale co čert nechce, druhý den se probudí v laboratoři šíleného chirurga. A nečeká je nic hezkého - zvrácený doktor je spolu s mladým mužem přišije za sebe ústy k zadku, jsou tedy nuceny polykat výkaly osoby před sebou. Lékař, který se specializoval na oddělování siamských dvojčat, si tak splní životní sen o lidské stonožce.
S šíleným nápadem na hlavní zápletku filmu přišel režisér Tom Six, když v televizi viděl zprávy o jistém pedofilovi. Prohlásil, že pořádným trestem by pro něj bylo, kdyby mu někdo pusu přišil k zadku tlustého kamioňáka. A děj byl na světě.
Casting na dvě dívčí role probíhal ve Spojených státech a popis inzerátu byl dost vágní. Není divu, že když té spoustě krásných holek režisér ukázal nákres lidské stonožky, valná většina z nich znechucena utekla.
Ostatně nákres a pak i jeho převedení do filmu bylo z hlediska medicíny prý naprosto přesné. Six totiž s nápadem zašel za otcem své partnerky, který pracoval jako chirurg, aby mu poradil, jak stonožku reálně provést. Po prvotním odporu mu lékař dodal sáhodlouhou zprávu o chirurgickém výkonu.
Režisér ovšem také tvrdil, že každý článek stonožky by mohl přežít dlouhé roky, pokud by jim byly nutné živiny a tekutiny dodávány kapačkou. To ovšem není tak úplně pravda - výkaly jsou plné látek, které jsou pro člověka silně toxické, ani nemluvě o celé řadě bakterií, které by stonožku postupně zabily.
