Kosmická architektura pozdního SSSR: objekty nenávisti i obdivu
Na počátku rozsáhlého projektu francouzského fotografa Frédérica Chaubina, který v knize Kosmické komunistické konstrukce na fotografii zdokumentoval pozdní futuristickou architekturu SSSR, stála koupě zaprášené publikace na bleším trhu v Tbilisi v roce 2003. Fotografie mapující 70 let gruzínské socialistické architektury Chaubina inspirovaly k zvěčnění všech kontroverzních budov, rozesetých po bývalých členských zemích SSSR.
Chaubin říká, že v projektu, sestávajícím z fotografií 90ti objektů ve 13ti různých zemích, chtěl zachytit nečekaný rozmach představivosti a fantazie sovětské architektury 70.-90. let. Na rozdíl od uniformních budov socialistického realismu let čtyřicátých a padesátých se pozdní období socialismu vyznačuje mnohotvárností až chaosem, symbolizujícím postupný rozpad SSSR.
V hledání roztroušených objektů Chaubinovi pomohly archivy a publikace Architektura v SSSR. Zdokumentoval budovy, o kterých mu říkali, že byly dávno zbourány, u mnohých to stihl na poslední chvíli. Ve většině zemí se však jeho zájmu o dnešní mainstreamové estetice nekonvenující budovy podivovali.
Obecně odmítavý přístup k brutalismu v architektuře se naštěstí začíná pomalu měnit. Litva a Estonsko se staly prvními zeměmi, které plánují budovy zapsat na seznam památníků architektury. Podle Chaubina zde dobře chápou, že historická pustota je horší než nejednoznačné dědictví. V českém prostředí se popularizací československé architektury let 1948-1989 zabývá Architektura 489.
