Smrt, strach a beznaděj. Unikátní fotky ukazují málo známé masakry Židů v Pobaltí
Kromě židovských obyvatel začala nacistická, ale bohužel také lotyšská komanda likvidovat také Romy, tělesně postižené nebo ty, koho považovali za komunisty. Psal se rok 1941 a město Liepāja se stalo terčem útoku německé armády. Před rokem přitom pobaltské státy anektoval nacistický spojenec a později sok – Sovětský svaz. Během masakru zemřelo téměř 6000 osob převážně židovského původu.
Útoky na Židy se vyznačovaly tím, že se na nich podílela také lotyšská vojenská jednotka. Vojáci nutili nepohodlné obyvatele odevzdat oblečení a následně je naháněli do hromadných hrobů za městem, kde je zastřelili. Termín Masakry v Lipāje se užívá pro sérii útoků z roku 1941. Začátek honu na židovské obyvatelstvo začal v červnu 1941, kdy lotyšské a nacistické jednotky zabily na 200 Židů. V prosinci téhož roku pak nabylo zabíjení gigantičtějších rozměrů – usmrtili 2749 osob, jež tvořily polovinu celkové populace Židů v Lotyšsku.
Přípravy na rozsáhlou likvidaci Židů začaly o několik dříve než masakr samotný. Obersturmbannfuehrer Fritz Diedrich nechal v místních novinách deníku Kurzemas Vardas vytisknout oznámení, kterým se Židům zakazovalo vycházet z obydlí, a to po dobu dvou dnů. 13. prosince začala lotyšská policie zatýkat. Právě z okamžiků těsně po zatčení a převozu Židů pocházejí fotografie, které si můžete prohlédnout v galerii.
Jsou to poměrně vzácné snímky lotyšského holocaustu, které náhodou našel Žid jménem David Zivcon, který pracoval jako elektrikář na velitelství SD v Liepāji. Několik týdnů poté, co většina jeho souvěrců zemřela, byl tento zručný technik povolán, aby opravil cosi v domě vysokého nacistického důstojníka. Právě tam objevil negativy těchto fotografií, které ukradl, vyvolal a ukryl. Po osvobození snímky daroval sovětské rozvědce – i proto je téměř zázrak, že se fotografie podařilo odtajnit. Fotografie posloužily jako důkaz během Norimberského procesu, pak ale upadly v zapomnění.
