Vzácné snímky deportace Romů z nacistického Německa. Podívejte se
V roce 1936 bylo v třetí říši založeno Centrum pro rasovou hygienu a výzkum dědičnosti. Vedl ho nacistický eugenik Dr. Robert Ritter a společně s asistentkou Evou Justinovou v něm provedl výzkum, který měl dát konečnou odpověď na tzv. „cikánskou otázku“ (Zigeunerfrage). Po dlouhém čase stráveném v terénu rozhovory i lékařskými vyšetřeními přišel se zvráceným závěrem. 90 procent Romů bylo dle něj „nečistými míšenci“ a v rámci zachování rasové čistoty Němců mělo být potřeba je buď deportovat, či rovnou zlikvidovat.
Zbylých deset procent, sestávajících povětšinou z kočovných Sintů, plánoval Heinrich Himmler uzavřít do rezervací. Drtivou většinu chtěl ale ihned vyhladit. Speciální zákon týkající se přímo Romů nakonec nikdy nevyšel. Himmler ale postupnými kroky přece jen málem dosáhl svého.
Nacistický režim nejdříve klasifikoval Romy jako asociální a kriminální živel. Následným výnosem pak Himmler veřejně prohlásil, že by „bylo vhodné cikánskou otázku řešit na základě rasy“. Tím zároveň ospravedlnil nucenou registraci všech Romů ve věku nad 6 let.
Na podzim roku 1942 si pak na říšském ministru spravedlnosti Ottu Thierackovi vymohl „předání asociálních elementů z výkonu trestu říšskému vůdci SS ke zničení prací“. Jelikož Romové, byli za asociální elementy považováni, měl je již Himmler zcela ve své moci. To nakonec stvrdil výnosem z 16. prosince roku 1942, kde již mluví přímo o Romech a nařizuje jejich hromadnou deportaci do koncentračního tábora Osvětim II – Birkenau.
Historikové odhadují, že nacisté a jejich spojenci zavraždili kolem 25 % všech evropských Romů. To by odpovídalo více než 200 tisícům lidí. Jen z protektorátu Čechy a Morava bylo do Birkenau deportováno více než 5500 Romů, z nichž se domů vrátilo jen asi 500.
Celková romská populace po válce pak čítala jen zhruba 800 lidí. Systematické vyvražďování Romů v Čechách a na Moravě bylo tak bohužel jednou z těch vůbec nejdůkladnějších genocid 2. světové války.
