Novodobý stařec a moře: Nejstarší strážce majáku na Ukrajině je ve službě už 70 let
„Zaposlouchej se do toho ticha! Nejlepší je to stejně v zimě. Žádné zvuky, je slyšet jenom stromy, moře a vítr. Mám rád, když nejsou okolo lidi. Když je jich kolem moc, jsem nesvůj.“ Danil Pavlov a Jevgenij Rudenko se ve své reportáži zaměřili na příběh nejstaršího hlídače majáku na Ukrajině Jakova Fedirka. O maják v Berďansku na pobřeží Azovského moře se stará už 70 let.
Kolem berďanského majáku se točí celý jeho život. Do města připlul na lodi s rodiči z nedalekého Mariupolu, když mu byl pouhý rok. Jeho otec dostal správu majáku na starost hned po konci druhé světové války. Sám Jakov mu pomáhal od útlého dětství.
Při setkání s novináři vzpomínal na hojnost, kterou azovské moře oplývalo v jeho dětství. Kromě nízkého platu za údržbu majáku byla jeho rodina živa z ryb, které nachytala a které jeho matka chodívala každý den prodat na osmnáct kilometrů vzdálený městský trh.
Vše se podle Jakova změnilo poté, co tradiční rybářské sítě nahradily sítě tažné. Rybáři zde dnes prakticky nemají šanci se uživit.
Kolikrát se za svůj život vzpínal po úzkém železném schodišti vedoucím na vrchol majáku Jakov nedokáže odhadnout. Při cestě nahoru ale svým návštěvníkům ukázal pozůstatky po pokusu německé armády, jež se maják v roce 1943 pokusila srovnat se zemí. Neúspěšně.
Dnes víceméně stavba pozbyla svého účelu. Moderní technologie umožňují lodím orientovat se na moři za jakéhokoliv počasí. Jakov proto následovníka nehledá. S největší pravděpodobností se tak zapíše do ukrajinské historie jako nejdéle sloužící a možné také poslední strážce majáku.
Na ten svůj je však stále náležitě pyšný a udržuje jej v perfektním stavu. Vždyť se prakticky jedná o historickou památku. Berďanský maják byl po tom alexandrijském jako druhý na světě elektrifikován již v roce 1868.
Na fotografickou esej o novodobém starci a moři se můžete podívat v galerii:
