Dobře už bylo: Kyrgyzstán na unikátních fotografiích 26 let po pádu Sovětského svazu
Krajinou dnešního Kyrgyzstánu kdysi vedla Hedvábná stezka. Časy prosperity spojené s obchodem však dávno minuly. Starší generace Kyrgyzů dnes s nostalgií vzpomínají především na dobu Sovětského svazu. Možná se jim ani nevedlo o tolik lépe, cítili se však součástí mocného impéria. Mladí se svými prarodiči nesouhlasí. Střet generací i v minulosti zahloubané scenérie kyrgyzského venkova na výjimečných snímcích zachytil Elliott Verdier.
Sérii fotografií z roku 2017 Verdier nazval Stinná stezka. Hornatou zemí cestoval v únoru, fotografie tak dávají vyniknout drsným podmínkám, se kterými se v zimním období potýká většina z 6 miliónů obyvatel Kyrgyzstánu.
Velký počet menšin žijících na území Kyrgyzstánu v zemi dlouhodobě komplikuje přijetí jednotné národní identity. V roce 2010 zde došlo k otevřeným střetům mezi Kyrgyzy a uzbeckou menšinou. Velká část Uzbeků poté Kyrgyzstán opustila. Utěšená dnes není ani politická situace. Během 25 let se zde vystřídalo 20 premiérů.
Podle Verdiera je pomalá proměna země způsobená absencí jednotící vize. Staří lidé stále uctívají sovětské časy, zatímco mladí se je ne zcela úspěšně snaží táhnout směrem k západním hodnotám a kultuře.
Ve vesnici Min Kuš, nacházející se ve středním Kyrgyzstánu, Verdierovi zapózoval horník. Světelné podmínky v dole byly špatné, podle fotografa byl ale muž nečekaně trpělivý. Možnosti dosvědčit, jak jemu podobní v oblasti žijí, si nesmírně vážil.
V Min Kuši, založeném v roce 1953, Verdier pořídil také portrét čtyřiadevadesátiletého starce a portrét muže, který se v oblasti živí lovem.
V hlavním městě Biškeku se pak Francouz setkal s mladými Kyrgyzy, jejichž rodinám se z podivného bezčasí podařilo vymanit. Svou budoucnost vidí na Západě – čtyřiadvacetiletá návrhářka Ayim touží po životě v Paříži. Šestnáctiletý Mark v době fotografování pracoval jako stážista v televizi.
