Před 75 lety kapituloval Berlín před sovětskými vojsky, jež „dorazila fašistickou bestii ve vlastním doupěti“
Před 75 lety, 2. května 1945, velitel obranné oblasti Berlín generál Helmuth Weidling po nesmírně těžkém obranném zápase kapituloval před sovětskými vojsky, jež, řečeno dobovou terminologií, „dorazila fašistickou bestii ve vlastním doupěti“. Osmého května německé velení v budově ženijního učiliště v berlínském předměstí Karlshorstu podepsalo bezpodmínečnou kapitulaci nacistického Německa. Skončila berlínská strategická útočná operace Rudé armády a záhy po ní i druhá světová válka v Evropě.
Berlínská operace, zahájená 16. dubna 1945, jíž se postupně zúčastnil 1. (72 střeleckých a šest jezdeckých divizí, dva mechanizované a pět tankových sborů, šest samostatných tankových brigád, dvě brigády samohybného dělostřelectva, dva opevněné prostory a 908 500 vojáků) a 2. běloruský (33 střeleckých a tři jezdecké divize, mechanizovaný a tři tankové sbory, samostatná tanková brigáda a samostatná brigáda samohybného dělostřelectva), 1. ukrajinský front (44 střeleckých a tři jezdecké divize, čtyři mechanizované a pět tankových sborů, dvě samostatné tankové brigády, tři brigády samohybného dělostřelectva a 550 900 vojáků), celkem tedy 161 divizí, 20 tankových a mechanizovaných sborů, 15 brigád a dva opevněné prostory, Dněperská válečná flotila (5200 osob), část sil Baltského loďstva, 1. a 2. polská armáda (10 pěších divizí, tankový sbor, jezdecká brigáda a 155 900 vojáků), sice trvala jen třiadvacet dní, ale denními průměrnými ztrátami ve výši 15 325 sovětských vojáků patřila k nejkrvavějším za celou Velkou vlasteneckou válku.
Poměr sil
Sovětské velení do ní vrhlo největší síly ze všech ofenzív podniknutých za Velké vlastenecké války: 1 906 200 sovětských a 155 900 polských vojáků, 41 600 děl a minometů, 6250 tanků a samohybných děl a 7496 letounů. Určit stav proti nim stojících německých vojsk je krajně obtížné. Sovětské odborné práce mají tendenci je zjevně nafukovat, německé naopak, pokud možno, co nejvíce snižovat, aby vyniklo zoufalé úsilí obránců metropole třetí říše. Sovětští autoři odhadují německé uskupení na milión vojáků, mezi něž ovšem započítávají i Volkssturm a policisty, 10 400 děl a minometů, 1500 tanků a samohybných děl a 3300 bojových letounů (střízlivější je údaj leteckého historika bývalé NDR Olafa Groehlera, jenž je ve své knize Letecká válka 1939–1945 vyčíslil na 2224 letounů soustředěných na Odře a Nise).
Zběsilé boje
Přestože o konci třetí říše, jež měla podle představ nacistů trvat tisíc let, už sotvakdo pochyboval, německá vojska nadále kladla urputný odpor jak na Odře, tak na Seelowských výšinách i v ulicích Berlína. Odborníci dodnes vytýkají veliteli 1. běloruského frontu maršálu Georgiji Konstantinoviči Žukovovi (toho ovšem kritizoval i maršál Koněv, ale to vyplývalo především ze vzájemné animozity obou vojevůdců), že nasazením tanků v pouličních bojích jim způsobil těžké ztráty.
Je zajímavé, že posledních bojů po boku Němců se s vervou účastnili rovněž lotyšští, francouzští, dánští a jiní esesáci, bojující doslova a do písmene „až do hořkého konce“.
Říšský kancléř Adolf Hitler oslavil 20. dubna své 56. narozeniny v ponuré náladě pod sovětskou kanonádou. Marně se konejšil nadějí na průlom Wenckovy 12. armády či pomoc esesáka Felixe Steinera. Deset dní nato, 30. dubna, spáchal se svou novomanželkou Evou Braunovou sebevraždu. Atmosféru těchto posledních dnů nám přiblížil vynikající německý film Pád třetí říše, jejž podle scénáře Bernda Eichingera a bestselleru Joachima Festa natočil Oliver Hirschbiegel. Berlínskou operaci nám zpřístupnily také závěrečné dva díly filmové epopeje Osvobození sovětského režiséra Jurije Ozerova – Bitva o Berlín a Poslední úder, který dnes uvádí ČT2.
Krvavá bilance
Podle pátého dílu Dějin Velké vlastenecké války ztratil 1. a 2. běloruský a 1. ukrajinský front v berlínské operaci 304 887 mrtvých, raněných a nezvěstných, 1220 děl a minometů, 2156 tanků a samohybných děl a 527 letounů. Oficiální ruská statistická studie z roku 1993 Bez razítka „Přísně tajné“ uvádí dost odlišná čísla. Podle ní sovětská vojska přišla o 352 475 vojáků, z toho 78 291 nenávratně, 2108 děl a minometů, 1997 tanků a samohybných děl a 917 bojových letounů. Zde se mimoděk nabízí srovnání. Americká armáda ztratila podle úředních údajů za celý rok 1945, tedy ve válce proti Německu a Japonsku, v boji 67 987 padlých a zemřelých na zranění a 25 340 činila nebojová úmrtí.
Určit německé ztráty v bitvě o Berlín je mnohem těžší, neboť tehdy už došlo k totálnímu rozkladu celého státního organismu a vrchní velení Wehrmachtu nemělo nad svými vojsky náležitou kontrolu. Francouzský historik Pierre Rocolle v knize Soumrak bohů. Dobytí Berlína, vydané roku 1954, soudil, že zahynulo 23 000 vojáků a stejný počet civilistů. Sovětská hlášení o protivníkových ztrátách jsou zcela fantastická. První běloruský front se holedbal, že „zničil“ 218 691 nepřátelských vojáků a důstojníků a 250 534 zajal, 2. běloruský front jich prý od 5. dubna „zničil“ 49 770 a 84 234 zajal a 1. ukrajinský front jich „zničil“ 189 619 a 144 530 zajal. Astronomické jsou i počty zničené a ukořistěné bojové techniky.
A co Poláci?
Jak jsme zmínili výše, berlínské strategické útočné operace se zúčastnily také dvě armády Polského vojska (WP). Ruská oficiální statistika vyčísluje jejich ztráty na 8892 vojáků, ale známý ruský vojenský historik A. V. Isajev dospěl k počtu 27 772, tj. 3,12krát vyššímu! Oficiální publikace ministerstva zahraničí Polské republiky Přínos Polska a Poláků k vítězství Spojenců ve druhé světové válce uvádí, že činily 7200 zahynulých a 3800 nezvěstných, celkem tudíž 11 000, což převyšuje oficiální ruskou cifru 2825 trvale ztracených Poláků 3,9krát! Vzhledem k odvěké rusko-polské paranoidní nenávisti nelze vyloučit, že Rusové rozsah polských obětí záměrně snižují (podobné rozdíly, i když zdaleka ne tak křiklavé, pozorujeme i při srovnání ruských údajů o ztrátách československých a rumunských vojsk bojujících po boku Rudé armády).
Výsledky
Dobytí Berlína představovalo vrchol sovětského válečného úsilí a přineslo obrovské zadostiučinění. Pětadvacátého dubna si rudoarmějci u Torgavy na Labi podali ruce se svými americkými kamarády ve zbrani. Pád Berlína a rozdrcení berlínského uskupení nepřátelských vojsk vytvořily příznivé podmínky pro obklíčení a likvidaci nepřítele na území Rakouska a Československa.
Odstraňte alespoň tanky!
V souvislosti s odstraněním sochy maršála Ivana Stěpanoviče Koněva v pražské Bubenči, k němuž se radní Prahy 6 „zmužile“ uchýlili v době zákazu shromažďování, takže případní odpůrci – a jistě by se jich našlo nemálo – neměli sebemenší možnost legálně vyjádřit svůj nesouhlas, se vnucuje zajímavé srovnání. V Berlíně, který na rozdíl od Prahy Rudá armáda neosvobodila, ale dobyla, přičemž vedle mnoha německých vojáků v urputných bojích zahynuly desetitisíce civilistů, a kde ji na rozdíl od našeho hlavního města z pochopitelných důvodů nikdo nevítal, dodnes stojí hned tři velkolepé památníky. V Treptowském parku, kde je pohřbeno 7000 padlých rudoarmějců, se nalézá monument vybudovaný v roce 1949, těsně před vznikem Německé demokratické republiky, ve stylu stalinského socialistického realismu, jenž je největším vojenským památníkem Velké vlastenecké války mimo území bývalého Sovětského svazu. Vévodí mu rudoarmějec s mečem v ruce. Další pomník se nachází ve čtvrti Tiergarten, pár desítek metrů od Braniborské brány, a byl vybudován roku 1945. Jeho součástí jsou hroby asi 2500 sovětských vojáků padlých při dobývání Berlína. Třetí odhalili v roce 1949 ve čtvrti Pankow.
A teď se, vážení čtenáři, podržte! V dubnu 2014, po ruské anexi Krymu a vypuknutí bojů na východní Ukrajině mezi ukrajinskou armádou a proruskými separatisty, německé bulvární deníky Bild a B.Z. požadovaly, aby z pomníku sovětských vojáků zmizely tanky. Zdůrazňuji, že nepožadovaly odstranění pomníku jako takového, ale pouze tanků! „Nechceme zpochybňovat náš respekt k nesmírnému utrpení a oběti ruského lidu za druhé světové války,“ zdůraznily oba (podtrhněme, že bulvární!) deníky. „V době, kdy ruské tanky ohrožují svobodnou, demokratickou Evropu, nechceme mít žádné ruské tanky u Braniborské brány,“ uváděly oba listy v petici. Spolková vláda však požadavek na úpravu pomníku odmítla. „Spolková vláda respektuje tuto konkrétní formu připomínky padlých vojáků Rudé armády za druhé světové války,“ uvedl v tiskovém prohlášení mluvčí spolkové vlády Georg Streiter.
Při jednáních s Ruskou federací se totiž německá vláda zavázala udržovat pomníky sovětských vojáků ve vzorném pořádku. Na rozdíl od nás, kde zahraniční politiku státu určují bezvýznamní komunální politici, svému závazku se ctí dostála.
