Poslední výsadky... A ústup! Jak Britové na konci války bojovali o vliv v Československu
Britské tajné služby začátkem roku 1945 ve svých interních dokumentech konstatovaly, že obyvatelé Československa jsou orientováni spíše na Západ než na Východ, ale „na rozdíl od Poláků jsou realisté ve vztazích se Sovětským Ruskem. Nutnost udržovat dobré vztahy s Východem je dnes základním principem české politiky.“
Československá vojenská zpravodajská služba oscilovala během druhé světové války ve své závislosti mezi Tajnou zpravodajskou službou (Secret Intelligence Service – SIS, známá jako MI6) a diverzně-sabotážní organizací Special Operations Executive (SOE) s jejím programem zvláštních operací. Ve spolupráci se SOE byly připraveny a vysazeny poslední dva výsadky na území Protektorátu Čechy a Morava: v noci z 16. na 17. února 1945 u Nasavrk v Železných horách čtyřčlenná skupina „Platinum“ vedená kapitánem Jaromírem Nechanským, posílená z 22. na 23. března 1945 kapitánem Pavlem Hromkem (operace „Bauxite“), vybraným zprvu k přesunu do Prahy.
Od počátku února 1945 vedení SOE v čele s generálmajorem sirem Colinem McVean Gubbinsem přehodnocovalo své operace směrované do Československa. V podkladech bylo zcela otevřeně uvedeno, že po likvidaci Reinharda Heydricha v květnu 1942 došlo na dva roky k útlumu zvláštních operací i zpravodajské činnosti.
Zásadním vojensko-politickým problémem se pro SOE stal očekávaný přesun prezidenta Edvarda Beneše, některých ministrů a také zpravodajského II. odboru exilového ministerstva národní obrany, respektive hlavního štábu, na osvobozené území východního Slovenska. „Jinými slovy, v příštím měsíci či šesti týdnech můžeme očekávat, že české řízení odbojového hnutí v Československu bude přesunuto z Velké Británie na Sověty okupované území…“ Ideálním řešením situace měla být těžko dosažitelná britsko-československo-sovětská spolupráce, spočívající ve vyslání jednoho až dvou důstojníků SOE na Slovensko, kteří by měli kontrolu nad odbojovými aktivitami v Protektorátu Čechy a Morava.
Druhou zvažovanou variantou – považovanou ovšem s ohledem na vzájemné vztahy za nejméně šťastnou – by bylo úplné zastavení činnosti SOE v Československu. Třetí možnost – samostatné působení SOE – byla také považována za velmi složitou, nejen kvůli odletu československých autorit na Východ. Znemožnila by se tak žádoucí koordinace se sovětskou stranou, u níž by to navíc mohlo vzbudit „vážné podezření“.
Britové do Košic
Dne 1. března 1945 zdůraznil šéf středoevropského oddělení SOE plukovník Harold B. Perkins na jednání s přednostou II. odboru podplukovníkem gšt. Emilem Strankmüllerem, že zvláštní operace z italských základen budou pokračovat pouze za předpokladu přičlenění skupiny důstojníků SOE s vlastní rádiovou stanicí k delegaci do Košic. Nepochybně tak dal najevo odhodlání udržet britskou kontrolu nad průběhem všech operací, včetně dodávek zbraní.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
