Děti uhelných dolů: Série fotografií, která vyburcovala Ameriku
Na počátku 20. století byla na jihu Spojených států stále ještě běžným jevem dětská práce. Navzdory tlaku neziskových a nevládních organizací děti otročily hluboko pod zemí v dolech či třeba na polích s bavlnou. Odborníci odhadují, že v roce 1900 pracovalo v USA na 1,7 milionu dětí. Ke konci těchto praktik významně přispěl Lewis Hine. Slavný fotograf dokázal svými snímky upoutat pozornost veřejnosti a kolem roku 1920 dětská práce díky všeobecnému tlaku prakticky vymizela.
Ještě předtím byli ale mladí chlapci nedílnou součástí práce v takřka každém uhelném dole na jihu USA. Děti nejčastěji mezi 8. a 12. rokem věku pracovaly 10 hodin denně, 6 dní v týdnu. Nejčastěji seděly na dřevěných sedátkách nad pásy plnými uhlí. V případě, že uviděly nějaké nečistoty, pás zastavily nohou, odstranily nežádoucí horninu a pás pokračoval k dalšímu dítěti.
Chlapci pracovali bez rukavic, aby mohli lépe manipulovat s hladkými kusy uhlí. Často tak z práce odcházeli s pořezanýma rukama. Občas jim také rychle se pohybující pásy amputovaly prsty. I těžké úrazy byly poměrně časté. Kvůli menšímu vzrůstu se museli právě oni pohybovat přímo mezi nebezpečnými stroji. Když přišli jen o ruku nebo nohu, považovali se za šťastné. Ti, kteří uvízli pod pásy či v převodech, byli totiž často zcela rozdrceni. Jejich těla bývala vysvobozena až na konci směny. Práce nečekala.
Uhlí často vířilo tolik prachu, že chlapci museli nosit čelovky, aby vůbec viděli. Astma a chronické záněty plic byly všudypřítomné. Chemické reakce při čištění uhlí měly často za následek vznik kyseliny sírové, která nevratně popalovala kůži pracujících dětí.
Po roce 1910 děti z dolů konečně začaly mizet. Tlak veřejnosti, organizací bojujících za práva dětí a fotografie Lewise Hinea vykonaly své. Nelze ale zastírat, že důležitým faktorem byl i pokrok v technologické oblasti.
Působivou sérii snímků zakladatele dokumentární fotografie Lewise Hinea naleznete v naší galerii:
