Muž s kulí v hlavě. Na Bílé hoře se našly ostatky účastníků bitvy
DAN HRUBÝ
Dnes uplyne rovných 400 let od bitvy na Bílé hoře. O nálezu ostatků bělohorských bojovníků, k němuž došlo díky komunistické spartakiádě, vypravuje vystudovaný historik a někdejší archeolog, dnes ředitel Kanceláře generálního ředitele Českého rozhlasu Josef Havel.
Bylo 11. listopadu 1974, když vojáci tehdejší Československé lidové armády budovali na pláni před oborou Hvězda stanové městečko pro účastníky čtvrté celostátní spartakiády, která se měla konat druhý rok v létě. Při hloubení výkopů pro betonové skruže narazili v hloubce asi jednoho metru a třiceti centimetrů na lidské kostry, a protože nesly stopy vážných zranění, přivolali tehdejší Veřejnou bezpečnost. Ta na místě konstatovala, že to nebude práce pro kriminalisty, jako spíš archeology a obrátila se na archeologické oddělní Muzea hlavního města Prahy, kde jsem tehdy jako začínající archeolog pracoval.
Odjel jsem na Bílou horu. Místo nálezu leželo nedaleko jižního vchodu do obory letohrádku, směrem ke stanici tramvají na Vypichu. Nedaleko míst, kde se odehrála bělohorská bitva. Bylo nám hned jasné, že se jedná o pozůstatky bělohorských bojovníků. Následoval záchranný archeologický průzkum, který trval pět dní a nutno říct, že se těšil velkému zájmu Pražanů, protože zpráva o tom, že se našli bělohorští bojovníci, se rychle roznesla po celém městě. Kolem vykopávek se tísnily davy diváků a pro nás archeology, to bylo docela půvabné…
V čem?
Víte, když se u vykopávek sejdou diváci, vždycky se archeologů ptají – Jak staré to je? – a archeologové jim obvykle mohou odpovědět jen velmi přibližně. Ale v tomto případě jsme věděli úplně přesně, jak staré „to“ je – 354 roku a tři dny.
Kolik koster se našlo?
V hrobové jámě hluboké 160 centimetrů, široké asi dva a dlouhá čtyři metry bylo uloženo osm koster. Na první pohled nesly známky zhojených zranění z předchozích bitev i zjevné stopy zranění, která přivodila jejich smrt na Bílé hoře. U sebe takřka nic neměly. Žádné zbraně a většinou ani pozůstatky oblečení, vše si rozebrali vítězové bitvy. Co bylo zajímavé, mezi krčními obratli jedné z koster uvízla velká olověná kule a v jedné z lebek se našly tři železné kulky vystřelené z jezdeckých bambitek.
Na čí straně mrtví vojáci bojovali?
To nás samozřejmě zajímalo, jakkoli šlo o žoldáky, kteří bojovali za peníze a bylo jim víceméně jedno na čí straně. Vzhledem k tomu, že se ostatky našly poměrně blízko úvozové cesty vedoucí ku Praze, všechny sečné a bodné rány, které přivodily smrt, byly vedeny ze shora dolů a kulky pocházely z jezdeckých bambitek, máme takřka jistotu, že se jednalo o pěšáky stavovského vojska, kteří prchali směrem ku Praze, aby se ukryli za hradbami města. Vojáci Katolické ligy je pronásledovali a zabili.
Kdo vlastně vojáky do jámy pohřbil?
Kostry nebyly uložené v anatomické poloze, to svědčí o tom, že byly do hrobové jámy naházeny zřejmě již v určité fázi rozkladu. Ostatně prameny ukazují, že mrtví vojáci nebyli pohřbeni hned po bitvě – byla zima, zmrzlá půda – a tak zůstaly na bojišti poměrně dlouhou dobu, možná až do jara, kdy je pohřbili obyvatelé okolních vesnic.
Co se dělo nalezenými ostatky?
Myslím, že celý příběh má zajímavé vyústění. Tady je třeba říct, že nešlo o první nález bělohorských bojovníků. Několik hrobů bylo objeveno při stavbě spartakiádního městečka v roce 1955 a 1960. Kostry z nálezu v roce 1974 byly převezeny do depozitáře a já se tam po několika letech vypravil, abych se na ně znovu podíval a upřesnil s antropology některé detaily. Jenže kostry tu nebyly a nikdo nevěděl, kam se poděly. Nevím kde, ale nakonec byly všechny kostry bojovníků z Bílé hory nalezeny, shromážděny a pietně pohřbeny v areálu kostela Panny Marie Vítězené na Bílé hoře. Celkem 42 mužů a dvě ženy.
Ženy?
Pravděpodobně šlo o markytánky, které se účastnily bitvy. Symbolicky tak bojovníci obou stran odpočívají společně v hromadném hrobě v kostelíku na Bílé hoře. A já se do něj 8. listopadu vypravím, abych jim položil na hrob květinu.
