Komunisté chtěli tragédii utajit. Příběh nejhorší železniční tragédie v našich dějinách
Tehdejší tisk o průběhu neštěstí zamlčoval některé informace. V Rudém právu vyšel krátký článek, který připomínal tiskovou zprávu. Prostor dostaly jiné aktuality a železniční nehoda, jež se stala nedaleko Stéblové 14. listopadu 1960, nezapadala do komunistického kaleidoskopu úspěchů. Dodnes se jedná o jednu z největších tragédii v tuzemsku, protože při ní přišlo o život 118 lidí.
Onoho podzimního dne ležela nad východem Čech hustá mlha. Dvacet minut po sedmnácté hodině vyrazil z pardubického nádraží motorový vlak číslo 653, který měl namířeno do Hradce Králové. Podle jízdního řádu se pravidelně křižoval s dalším spojem. Jednalo se o linku Liberec – Pardubice, kterou obstarávala tehdy parní lokomotiva. Vlak měl označení 608 a táhl za sebou deset vagónů, z nichž osm bylo osobních.
Pondělní špička
Oba stroje se měly potkat ve stanici Stéblová na Pardubicku, kde se vzájemně vyhýbaly. Vzhledem tomu, že se jednalo o pondělní podvečer, vlaky byly poměrně plné. Například motorák startující z Pardubic byl plně obsazený lidmi, kteří se vraceli z práce domů. Po cestě nabraly oba spoje mírné zpoždění, i přesto se čekalo, že se setkají právě v obci Stéblová.
Jako první do stanice dorazil parní vlak, průvodčí vyskočili z vagónů a čekali na signál k odjezdu. Mezi tím šel personál nádraží obstarat závory a přehodit výhybku. Během dlouhé chvíle zahlédl jeden z průvodčích zelené světlo, které v železničářském světě znamená jasný signál - můžete jet. Nikomu v tu chvíli nebylo divné, že vlak c. 653 ve stanici ještě není. „Myslel jsem, že se budeme vyhýbat až na další zastávce,“ nechal se slyšet jeden ze zaměstnanců.
Souprava se postupně rozjela, strojvedoucí si nevšiml návěstidla, jenž bylo v poloze „Stůj“ a vyrazil. Výpravčí mezi tím vyběhl z budky a snažil se zastavit vlak, bylo však pozdě. Další zaměstnanec stanice vzal kolo a uháněl za železným kolosem, tento pokus se také nesetkal s úspěchem. Poslední nadějí byl telefon. Výpravčí volal do vedlejší stanice, aby zastavil motorový vůz. „Právě projel,“ dostalo se mu odpovědi.
Tragédie v mlze
K nehodě došlo v 17:42 zhruba kilometr a půl od Stéblové. Mnohem těžší parní lokomotiva druhý vlak doslova přejela. První vůz byl nadzvednut a rozpárán. Sílu nárazu dokládají další tři vagony vlaku č. 653, které byly sešrotovány o čelo parní mašiny. Samotná nehoda si vyžádala několik mrtvých, ale dílo zkázy dokonal požár. Ten vznikl smícháním paliva z motoráku a žhavých uhlíku z kotle lokomotivy. Přeživší vzpomínali, že plameny tehdy dosahovaly až pěti metrů.
Po deseti minutách se na místo začaly sjíždět záchranářské složky. Po obeznámení s rozsahem nehody byla povolána armáda. Sanitní vozy neúnavně rozvážely raněné, do celé akce se zapojili i civilisté, kteří poskytli lékařům své automobily. Hradecká i pardubická nemocnice zažily nápor, na který nebyl nikdo zvyklý. Operovalo se prakticky na všech odděleních, což znamenalo pozastavení ostatních zákroků.
Okolo půl deváté vyprostili hasiči posledního živého cestujícího, dále objevovali pouze ohořelá torza či mrtvoly. Smrtící účet se zastavil na 118 obětech, velká část z nich byla z motorového vlaku. Kdo měl štěstí a přežil, často se potýkal s doživotními následky. Vinou srážky několika lidem sedačky amputovaly nohy.
Návštěva z Mali je víc než tuzemská nehoda
Rozsah havárie byl obrovský, je až neuvěřitelné, že zhruba 15 hodin po nehodě bylo vše uklizeno a po trati se rozjely vlaky. Druhý den také vyšel v Rudém právu krátký článek. „Vláda Československé socialistické republiky podává smutnou zprávu o velkém železničním neštěstí na vedlejší trati u stanice Stéblová nedaleko Pardubic,“ začíná krátká zpráva. Na několik řádcích je zmíněná účast ministr dopravy Vlasáka a několika náměstků.
Soud začal 8. února 1961. Průvodčí, který vydal signál k odjezdu, vypověděl, že v mlze zahlédl zelené světlo, a tak si myslel, že trať je volná. Výpravčí to jasně popřel, protože se nacházel ve své kanceláři. Tuto teorii ale rozvedlo několik dalších svědků, jev se však nepovedlo zcela objasnit. Tresty dostalo pět členů posádky vlaku č. 608. Vlakvedoucí, který posvětil pokyn průvodčího, dostal 5 a půl roku.
Noviny se krátce o procesu zmínily, ale více se čtenář nedozvěděl. Vedle článku bychom našli například zkazku o důležitosti plnění plánu či informaci o návštěvě z afrického Mali.
Sedm let po katastrofě byl nedaleko místa vztyčen vysoký kříž. Ten později nahradili pozůstalý nenápadnou žulovou deskou, která připomíná největší železniční nehodu v historii.
