Ruská podpora terorismu není nic nového. Akce na cizím území mají bezmála stoletou tradici
Dávno před tím, než po Evropě pobíhaly skupinky islámských teroristů a agentů dnešního Ruska, působily v Evropě „domácí“ teroristické skupiny komunistů podporovaných z Moskvy. Nedávno bylo výročí jednoho velice brutálního teroristického útoku provedeného bulharskými komunisty. Na zelený čtvrtek 16. dubna 1925 bulharští komunisté při teroristickém útoku zavraždili přes 200 lidí a stovky zranili. Tento brutální teroristický čin je u nás v České republice veřejnosti neznámý a přitom plně vystihuje skutečnou tvář komunistického teroru, který tak moc obhajoval Karel Marx (jenž je dnes naopak mnohými představiteli Evropské unie uctíván jako velký filozof).
Komunisté se v Bulharsku pokusili chopit moci v roce 1923 během tzv. zářijového povstání, které však bylo poraženo a způsobilo, že komunisté byli zákonem zakázáni a tvrdě pronásledováni. Bulharská vláda nechala mnohé komunisty zatknout a docházelo i k vraždám komunistů. Komunistické vedení reagovalo založením ozbrojené skupiny vedené majorem Kosťou Jankovem a kapitánem Ivanem Minkovem. Ti v rámci své skupiny poté vytvořili samostatné teroristické komando nazvané Šestorki, které pověřili provedením útoku.
Protože zatýkání komunistů ohrožovalo samotnou existenci Komunistické strany Bulharska, vedoucí ozbrojené komunistické skupiny navrhli politickému vedení Komunistické strany Bulharska plán na provedení propracované operace, v rámci které mělo dojít k vraždě významného představitele Bulharska a následně k bombovému atentátu na jeho pohřbu s cílem zabít co nejvíce představitelů bulharského státu a případně i využít situace a uchopit moc v zemi. Po debatách ve vedení Komunistické strany Bulharska a představitelů Kominterny, kterým se zpočátku měl plán líbit, došlo k rozhodnutí plán zamítnout (protože nejprve chtěli připravit větší vojenské síly k provedení státního převratu), ale ozbrojená skupina komunistů se rozhodla plán realizovat a pověřila tím velitele teroristické skupiny Šestorki Petra Abadžijeva. Je třeba dodat, že komunisté v teroristických aktivitách v Bulharsku si konkurovali s anarchisty, kteří se také snažili vraždit představitele bulharského státu.
Komunističtí teroristé dne 14. dubna 1926 nejprve zavraždili významného bulharského politika Konstantina Georgieva. Jeho pohřeb byl naplánován na 16. dubna 1925 v katedrále svaté Dominiky (bulharsky svatá Neděle) a toho komunističtí teroristé využili a jejich dva lidé, správce chrámu Zadgorski a Nikola Petrov, provedli celý atentát, kdy nad shromážděnými smutečními hosty odpálili nálož. Došlo k zhroucení hlavní kopule, která zavalila účastníky pohřbu. Byly zde stovky mrtvých a raněných. Bulharská armáda a policie v reakci na teroristický útok zatkla stovky komunistů a podezřelých, z nichž zhruba 450 bylo popraveno bez soudu, ale většina popravených s útokem neměla nic společného. Úřady spíše využily celé věci k likvidaci nepohodlných osob.
Na celé přípravě tohoto teroristického útoku se – ať již vědomě či nevědomě – podílela vojenská rozvědka nově vzniklého sovětského Ruska (předchůdkyně dnes neslavně proslulé ruské GRU – Glavnoje Razvedyvatel'noje Upravlenije), která dodávala bulharským komunistům zbraně, munici a výbušniny. Je ale otázkou, jestli o přípravě samotného útoku v Sovětském svazu věděli, protože dodávané zbraně a munice měly sloužit všeobecně pro aktivity ozbrojeného křídla komunistické strany, jak vypověděl po útoku u soudu komunistický představitel Marko Fridman, který tvrdil, že Jankov a Minkov se k útoku rozhodli bez souhlasu politického vedení Komunistické strany Bulharska. Pro Rusko je celá věc stále citlivá a ani Sovětský svaz, ani dnešní Rusko nikdy nepřiznaly jakoukoliv spoluúčast ruských tajných služeb na tomto teroristickém útoku.
V reakci na následky tohoto teroristického útoku měl dezertovat i důstojník vojenské rozvědky Rudé armády Vladimir Nesterovič, kterého pak v Německu měli otrávit dva němečtí komunisté na rozkaz z Moskvy. Naopak velitel teroristické komunistické skupiny Petr Abadžijev se později vrátil do Bulharska s postupující Rudou armádou v hodnosti plukovníka Rudé armády. Boris Nikolaevič Ivanov, důstojník vojenské rozvědky Sovětského svazu v Bulharsku, který organizoval dodávky zbraní, munice a výbušnin, a pomohl tak s atentátem, sice dokázal z Bulharska uprchnout a měl další kariéru v sovětských bezpečnostních složkách, byl ale v roce 1938 za stalinských čistek zatčen a zastřelen jako agent cizí tajné služby. Byl komunisty rehabilitován až po Stalinově smrti.
