Oblíbenou postavičku na chvíli umlčelo gestapo. Hurvínek slaví 95. narozeniny
Spejbl, Hurvínek, Mánička, Žeryk a paní Kateřina, pětice loutek, která se zapsala do dětských srdcí. Málokterá smyšlená postava zanechala v české historii takové stopy jako Hurvínek. Jmenuje se po něm asteroid, vlak a má dokonce svou vlastní poštovní známku. Chlapec s čupřinou debutoval 2. května 1926 a stal se jedním z taháků loutkového divadla.
Narodil či spíš byl vyřezán v západočeské Plzni, autorem loutky je Gustav Nosek někdejší modelář firmy Škoda. Ten Hurvínka zhotovil jako bezejmennou postavičku na přání Josefa Skupa, šéfa amatérského loutkového divadla Feriálních osad. Nosek navázal na práci strýce, ten totiž vyřezal pana Spejbla, což je samozřejmě Hurvínkův tatínek. Jméno Gustava Noska je rovněž uvedeno u Máničky a psa Žeryka.
Spejblík, zkurvínek či Hurvínek
Vraťme se k „Hurvajzovi“, jeho osud měl být krátký. Josef Skupa totiž vystupoval s panem Spejblem ve dvojici s Kašpárkem. Tandem nebyl vyvážený a postavičky se k sobě příliš nehodily, a tak Skupa zaúkoloval Noska, aby vytvořil postavičku, která bude se Spejblem více ladit. Malý chlapec byl zmenšenou kopií Spejbla, díky tomu dostal jméno Spejblík.
Skupa nezamýšlel, že by se nová loutka stala součástí stálého repertoáru. O jeho opaku jej přesvědčili diváci, kteří si Hurvínka zamilovali. Zároveň se začalo řešit jeho jméno, protože Spejblík neznělo příliš originálně. Někteří pamětníci uvedli, že se postavě občas říkalo „zkurvínek“. To bylo sice kreativní ale nepublikovatelné. Sám Skupa uvedl, že jméno Hurvínek nakonec vymyslel jeden ze členů divadla a ostatním se zalíbilo.
Onoho Kašpárka Hurvínek rychle nahradil, také se vyjasnil vztah mezi oběma protagonisty. Josef Spejbl byl Hurvínkovým otcem, přestože byl starší pouze o šest let. Jejich popularita rostla, sám Skupa dokonce v roce 1930 přejmenoval divadlo na Divadlo Spejbla a Hurvínka. Díky tomu vznikla první tuzemská loutková scéna.
Odbojáři Spejbl a Hurvínek
Sám Josef Skupa byl hlasem Spejbla a Hurvínka. Ve 30. letech se k rodinné dvojici přidala Mánička s Žerykem. Nově vzniknuvší divadlo cestovalo po celém Československu, několikrát protagonisté zamířili i do zahraničí. V cizině nebyl úspěch tak velký, protože soubor hrál v češtině, a tak diváci některé věci nepochopili nebo jim nerozuměli. S rostoucí oblibou Divadla S+H stoupala hvězda Josefa Skupa, v roce 1933 byl prezidentem mezinárodní organizace loutkařů.
Růžové dny se chýlily ke konci, blížila se druhá světová válka. Mnichovské události rezonovaly i v divadle. Na začátku února 1939 měla premiéru hra Kolotoč o třech poschodích, ta poukazovala na jednu z nejhorších tragédií české historie skrze domovnici Drbálkovou a její mocichtivosti v cizím domě. „Kolotoč“ viděli diváci celkem 56krát, poté byl protektorátními úřady zakázán.
Během nacistické okupace divadlo přežívalo až do roku 1944, v lednových dnech byl gestapem zatčen duchovní otec, Josef Skupa. Ten se provinil poslechem zahraničního rozhlasu, soud jej potrestal pětiletým vězením v Drážďanech. Němci nechali zavřít divadlo a několik původních loutek zabavili.
Ty si to představuješ jak Hurvínek válku!
Skupa ale vězení přežil a vrátil se do Plzně. Po osvobození se rozhodl, že divadlo znovu otevře, tentokrát však v Praze. Hurvínek přežil i komunistický převrat, jeho chlebodárce získal titul národního umělce a věhlas divadla posílil. Řady zaměstnanců rozšířil Miloš Kirschner, který za Skupu alternoval.
Cestoval například do zahraničí, kde sehrál spejblovské hry v domácím jazyce. Diváci tudíž porozuměli a duo Spejbl-Hurvínek získalo mezinárodní lesk. V roce 1957 zemřel Josef Skupa a nastala diskuse nad osudem národního klenotu. Do věci se vložil Kirschner, který zjistil, že těsně před smrtí Skupa jmenoval Kirschnera svým zástupcem.
Během 60. let do souboru vstoupila Helena Štáchová, která se rovněž stala Kirschnerovou manželkou. Hurvínek byl zachráněn a přežil až do dnešních dní. Vyrostlo s ním několik generací, což dokazuje, jaký to je fenomén.
Ostatně Hurvínek už dávno vnikl do každodenního života. Starší generace jezdili automobilem Z 6, jemuž se přezdívá Hurvínek. Osobní motorový vůz M 131.1 rovněž překřtili na Hurvínka. Mimo jiné jeho jméno je obsaženo i v jednom z rčení, Češi si totiž často představují něco jako Hurvínek válku.
