První ženou svysokoškolským titulem byla Elena Cornaro Piscopiaová, nemanželská dcera šlechtice
Začátkem června uplynulo 375 let od narození dámy, která změnila nejen univerzitní dějiny. Jako vůbec první žena se stala prezidentkou benátské vědecké společnosti Accademia dei Pacifici a získala doktorský titul. Její úspěšná akademická kariéra jí ke šťastnému životu ale příliš platná nebyla.
Nemanželská dcera chudé venkovanky Zanetty Boniové a jednoho z nejvýznamnějších Benátčanů své doby Giovanniho Battisty Cornara Piscopia přišla na svět jako třetí v pořadí. Když se jejím rodičům narodilo páté společné dítě, rozhodl se otec k překvapení všech, že si svou neurozenou milenku vezme za manželku a všem svým dosud dobře utajovaným dětem dopřeje nejlepší možné vzdělání.
Raději knihu
Zaplatil jim domácího učitele a dal jim k dispozici rozsáhlou knihovnu po dědovi, která sloužila i největším učencům své doby. Malé Eleně se tak otevřel svět, o kterém dosud neměla ani ponětí. Rychle se naučila číst i psát a její nadání pro studium brzy zaujalo všechny kolem.
Odmítla celou řadu nápadníků a před manželstvím dala přednost jazykům. Osvojila si latinu, řečtinu, angličtinu, francouzštinu, španělštinu, hebrejštinu, arabštinu i aramejštinu, a aby pro své další vzdělávání měla dost času a prostoru, stala se v devatenácti letech řeholnicí benediktinského řádu v Padově. Tam se seznámila se studiem filozofie, teologie a matematiky.
Když se Elenin otec stal Prokurátorem sv. Marka, což byl nejvyšší titul v Benátské republice, doporučil své dceři, která jej svým zájmem upřímně dojímala, studium na univerzitě.
Dámský hec
Už samotný fakt, že jako žena začala studovat na univerzitě v Padově, byl víc než kontroverzní. Když pak kolegium rozhodlo, že jí může být udělen doktorát z teologie, strhla se bouře. Kardinál jej vetoval a sama Elena jej odmítla s argumentem, že jí vědecký titul jako ženě nepřísluší. Představa toho, že by jako držitelka titulu přednášela teologii na univerzitě, byla pokroková až příliš.
O tom, že Elena vynikala i mezi svými mužskými kolegy, nebylo pochyb. Akademické kruhy ji uznávaly a tlačily vpřed, a tak roku 1678 dostala příležitost usilovat o získání titulu z filozofie.
Zájem o její státnice byl tak ohromný, že veřejná zkouška musela být přesunuta z auly do prostorů nedaleké baziliky.
Excelentní výkon
A nezklamala. Sebe, otce ani své profesory. Obhajoba Aristotelových tezí v latině jí zabrala víc než hodinu a byla excelentní. Vysloužila si nejen uznání všech zúčastněných, ale také tradiční prsten, hermelínovou perelínu a vavřínovou korunu, které symbolizovaly fakt, že se tato mladá dáma právě stala doktorkou filozofie, a tedy první titulovanou ženou v dějinách.
Ačkoliv měla Elena Cornaro Piscopiaová celou řadu obdivovatelů, byla členkou mnoha vědeckých spolků a skupin, trpěla podlomeným zdravím a samotou. Nikdy se nevdala, nikdy neměla děti a zemřela krátce po svých 38. narozeninách na tuberkulózu.
Na dlouhých 70 let pak ženy opět studium přenechávaly spíše mužům, než si vavřínovou korunu opět na hlavu nasadila jedna z nich. Prvenství ale už navždy patří moudré a vzdělané Eleně.
