Filipina Welserová, čarodějka, která svedla syna císaře
Byla krásná, vzdělaná, bohatá, ale neurozená. Uměla léčit nemoci a navigovat zbloudilá mužská srdce. Arcivévoda Ferdinand Tyrolský, druhorozený syn císaře Ferdinanda I. Habsburského, podlehl kouzlům této půvabné mastičkářky natolik, že si ji tajně vzal za manželku a společně s ní a jejich dětmi prožil nejkrásnější roky svého života.
Filipina pocházela z dobře situovaného, avšak neurozeného augsburského rodu. Patricijská rodina Welserů kdysi zbohatla na zámořském obchodu s kořením a krásná a nadaná Filipina měla jediný úkol. Přivést si ženicha, který jednou převezme rodinný podnik a rozmnoží nastřádaný majetek.
Jenže svéhlavá a vzdělaná dívka se spíš než o náruče nápadníků zajímala o byliny a knihy s léčitelskou tematikou. Když už pomalu vstupovala do tenat samoty po vzoru svých nekonvenčních kolegyň, které se rozhodly pro staropanenský způsob života, vstoupil jí do cesty arcivévoda Ferdinand.
A přeskočila jiskra
O dva roky mladší Habsburk, který se při jedné z návštěv Augsburgu spolu se svou rodinou ubytoval právě u Welserů, mohl na tehdy devětadvacetileté Filipině oči nechat. Vyhlášenému svůdníkovi nemohlo uniknout, že tentokrát nepůjde o rozmařilý románek na jednu noc. Filipina měla pro něj dosud nepoznaný šarm a kouzlo.
Když se znovu setkali na zámku Březnice u Filipininy tety Kateřiny Lokšanské, bylo rozhodnuto. Romantický vztah, který následně zahýbal celými dějinami, byl na spadnutí.
Filipina nehodlala být pouze Ferdinandovou milenkou a Ferdinand si nedokázal představit, že by po svém boku mohl mít ještě jinou ženu. Tajný „nerovný“ sňatek byl proto jediným řešením.
Březnické ANO
V lednu roku 1557 během jedné ze surových a nevlídných nocí si bez dvorské pompy, svatebních šatů, květin a třípatrových dortů řekli své ano.
A tak se zrodilo jedno z nejšťastnějších a nejlépe maskovaných manželství habsburské monarchie. Snad i díky tehdejší módě šatů svázaných těsně pod prsy si nikdo nevšiml, že už je Filipina těhotná. Když se v roce 1558 narodil syn Andreas, byl vynesen na schody zámku a ráno „náhodně“ objeven a adoptován svou vlastní matkou. Totéž se opakovalo i o dva roky později se synem Karlem.To už si Ferdinand přestěhoval celou svou rodinku včetně tety Lokšanské na Křivoklát, ze kterého se stal nejveselejší a nejútulnější hrad své doby.
Konečně spolu
Čtyřčlenná rodina už se těžko skrývá. A když králova tajná manželka porodila ještě dvojčata, která krátce po narození zemřela, bylo načase vše přiznat císařskému otci.
Císař, který vážnosti důvěrného vztahu díky své milované ženě Anně Jagelonské rozuměl, se přes počáteční námitky rozhodl vzít svou snachu i vnuky na milost. Požadoval jen, aby se o všem dál mlčelo.
Stavovské přemlouvání
Lokty si manželé museli brousit ještě několikrát. Když v roce 1564 zemřel císař a Ferdinand se stal vládcem Tyrolska, musel si svůj morganatický sňatek obhajovat vůči zatvrzelé tyrolské šlechtě, která požadovala jeho okamžitý rozvod s Filipinou.
Charismatická Filipina ale dokázala čarovat i tentokrát. Získala si odmítavé tyrolské stavy i obyvatele na svou stranu, spolu s manželem a dětmi se přestěhovala do Insbrucku a dál se věnovala léčitelství. S dvorním lékařem G. Handschem dokonce sepsala knihu léčitelských receptů, jejíž rukopis je uchován ve Vídeňské národní knihovně.
Zemřela 24. dubna roku 1580 údajně s úsměvem na rtech. Poslední láskyplný pohled věnovala svému manželovi Ferdinandovi, který ji přežil o dlouhých 15 let.
