Komunistický vrah Dzeržinský se v Rusku dodnes těší popularitě. Zemřel před 95 lety, jeho odkaz ale straší dál
Pokud by existoval žebříček největších záporáků světových dějin, Felix Edmundovič Dzeržinský by na něm neměl chybět. Komunistický pohlavár stál za vraždami desítek tisíc lidí, šéfoval totiž obávané tajné policii s názvem ČEKA. Jeho poslední chvilky nastaly 20. července 1926, kdy jej postihl masivní infarkt. Po smrti byl pravidelně vzpomínán a jeho socha se znovu objeví v centru Moskvy.
Narodil se v září 1877 jako Feliks Dzierżyński, jeho rodiče totiž patřili k polské šlechtě žijící v Rusku. Vyrůstal v rodinném sídle společně s dalšími sourozenci, stal se svědkem jednoho hrůzného incidentu. Jeho sestra Wanda byla omylem zastřelena loveckou puškou, není známo, kdo zmáčkl spoušť, s největší pravděpodobností se jednalo o Felixova bratra Stanisława.
Smysl života? Revoluce!
Budoucímu revolucionáři se dostalo kvalitní výchovy a vzdělání. Od útlého věku ovládal polštinu, ruštinu, jidiš a latinu. Jeho další kroky vedly na gymnázium ve Vilniusu, institut navštěvoval společně s Józefem Piłsudským, pozdějším vůdcem Polska. Dzeržinský nebyl hloupý, měl ale problémy s chováním a francouzštinou.
Dva měsíce před maturitou musel gymnázium opustit, byl vyloučen kvůli revoluční činnosti. Zcela propadl komunismu, pravidelně rozhlašoval marxistická hesla. Osmnáctiletý mladík se naplno vrhl do proletářského boje. Připojil se do několika levicových spolků, pomohl založit litevskou sociálně-demokratickou stranu. Carská policie o něm měla četná hlášení. „Nebezpečný a schopný jakéhokoliv zločinu,“ šuškalo se o Dzeržinském.
Záhy skončil poprvé za mřížemi, tresty se však vršily a Dzeržinský musel do vyhnanství na Sibiř. Po krátkém čase ale uprchl a stal se jedním ze zakladatelů sociální demokracie v Polsku a Litvě. Krátce nato přišel temný rok 1904, zemřela mu milovaná manželka. Dzeržinský se v dopisech svěřoval, že nemá důvod k žití. Tyto chmury zahnala ruská revoluce z ledna 1905. Vrátil se do víru levicové politiky.
Vláda tvrdé ruky
Střídal pobyty na svobodě a ve vězení, pár dní strávil na italském ostrově Capri, kde se setkal s Maximem Gorkým. První světová válka ho zastihla ve varšavské citadele, provinil se totiž hlásáním komunistických myšlenek. Za zdmi zařízení okusil bití a mlácení od strážných. Únorovou revoluci pro změnu prožil v moskevském vězení.
Po osvobození chtěl bojovat za polskou nezávislost, vstoupil však do bolševické strany. Od této chvíle se věnoval pouze ruským záležitostem. Spřátelil se s Leninem a začal stoupat stranickou hierarchií. Vyznamenal se i během Říjnové revoluce, kdy odpovídal za bezpečnost v hlavním sídle strany. Za tuto oddanost byl po zásluze odměněn.
Lenin pověřil Dzeržinského zorganizováním sil pro boj s vnitřními hrozbami, 20. prosince 1917 díky tomu vznikla obávaná Čeka. Její šéf se netajil krutostí a bezcitností, čekisté zavraždili během Rudého teroru na desítky tisíc lidí, jednalo se především o politické oponenty či sabotéry. Většina z nich neměla možnost soudu a skončila s kulkou v hlavě.
Rytíř proletářské revoluce
Čeka byla poté reorganizována, vznikla GPU, „Krvavý Felix“ byl stále v jejím čele. Po Moskvě se šířily pomluvy o jeho kanceláři v Lubjance. „Má tam portrét Rosy Luxemburgové, kdo ji nezná, skončí v pracovním táboře.“ Dzeržinský opravdu vlastnil podobiznu revolucionářky, dokonce ji choval ve veliké úctě.
Vedle výslechů si vzal na starost organizaci balzamování Leninova těla. Nechal rovněž vystavět několik desítek sirotčinců po celém Sovětském svazu. Během stranických bojů vystoupil proti Trockému. V letních dnech roku 1926 měl téměř dvouhodinový projev, kterým kritizoval opozici. Několik minut nato jej postihl masivní infarkt. Obávaný Felix zemřel, samotný Stalin jej překřtil na rytíře revoluce.
Dzeržinskému se po smrti dostalo nebývalých poct. Několik měst neslo jeho jméno, nejvyšší hora Běloruska byla překřtěna na Dzyarzhynskaya Hara. Nezapomínalo se na něj ani v průmyslu, iniciály FED (potažmo FD) měly fotoaparáty či lokomotivy.
Za zmínku stojí také jeho obří socha, která stála před Lubjankou, přezdívalo se jí Železný Felix. V 90. letech byla stržena jako symbol komunistického útlaku. Nicméně ruské úřady nedávno rozhodly o tom, že se tak stalo neprávem, a pomník jednoho z nejbrutálnějších lidí historie bude znovu zkrášlovat centrum metropole.
