Stalinovo kladivo, spolustrůjce druhé světové války, masový vrah. Před 35 lety zemřel Vjačeslav Molotov
Z historie si lidé nejčastěji pamatují jména prezidentů, diktátorů či generálů, u resortních ministrů to tak „slavné“ není. Přesto byli či jsou tací, kteří jsou oněmi pověstnými výjimkami. Mezi ně nepochybně patří Vjačeslav Michajlovič Molotov, sovětský lidový komisař (ministr) zahraničních věcí a Stalinův blízký spolupracovník.
Svoji nesmazatelnou stopu v dějinách zanechal tento velice krutý člověk především tím, že 24. srpna 1939 ve dvě hodiny ráno podepsal smlouvu s nacistickým Německem, pro niž se později vžilo označení Pakt Molotov-Ribbentrop a která ve svém důsledku odstranila z cesty Adolfu Hitlerovi poslední překážku pro rozpoutání 2. světové války. Dnes je tomu přesně 35 let od Molotovovy smrti.
Samotné uzavření dohody mezi Stalinovou a Hitlerovou říší, která obsahovala ještě tajný protokol o rozdělení sfér vlivu a území mezi Černým a Baltským mořem (mimo jiné i zničení a rozdělení Polska), bylo v létě 1939 diplomatickou senzací a velkým triumfem agresivní německé zahraniční politiky, kterou vedl Joachim von Ribbentrop. Důsledky však byly zničující. 1. září 1939 přepadli Němci Polsko a o necelé tři týdny později do jeho východní části vpadla rudá armáda. Západní mocnosti sice Německu 3. září vyhlásily válku, ale zůstalo jen u slov. Osud Polska byl tak po pár týdnech zpečetěn.
Ale zpět k Molotovovi. Ten se narodil jako Vjačeslav Michajlovič Skrjabin podle tehdy v Rusku platného juliánského kalendáře 25. února 1890 (dle současného gregoriánského kalendáře toto datum připadá na 9. března) do aristokratické rodiny jako jedno z deseti dětí. Byl velice talentovaný a brzy se naučil hrát na housle. Nicméně jako dospívající chlapec se nadchl pro revoluční a radikální myšlenky bolševického hnutí. Už v devatácti letech byl za svoji činnost zatčen a poslán do věznice ve Vologdě, ale po dvou letech byl zpět, tentokrát v redakci prvních bolševických novin Pravda.
V posledních měsících před vypuknutím 1. světové války v létě 1914 a i poté se snažil Skrjabin vyhnout narukování do armády, a proto se ukrýval pod různými pseudonymy, falšoval doklady. Již v roce 1915 se prvně objevuje pod jménem Molotov. Jeho vnuk, známý ruský historik Vjačeslav Nikonov, to později komentoval slovy: „Molotov – to znělo docela proletářsky, průmyslově, což mělo apelovat na dělníky (molot znamená v ruštině kladivo), kteří neměli rádi straníky z řad inteligence. Druhý důvod je docela jednoduchý. Pro mého dědu to bylo snazší vyslovit. Ve slově Skrjabin první tři souhláskové zvuky z něj nemohl vykoktat, zvláště když měl starosti.“ Díky svému jménu a osobní tvrdosti si později Molotov vysloužil i přezdívku Stalinovo kladivo.
Molotov se v říjnu 1917 účastnil revoluce v Rusku a po jejím vítězství jeho hvězda stoupala strmě vzhůru. Jako jeden z nejbližších Stalinových spolupracovníků patřil k hlavním strůjcům masového teroru a represí ve 30. letech, ve kterých vynikal krutostí. Podle historiků se však Stalina velice bál. Jeho strach z diktátora byl tak veliký, že se dokonce nedokázal vzepřít ani proti zatčení vlastní milované ženy Poliny, kterou v roce 1949 obvinili z účasti v Židovském antifašistickém výboru a následně na několik let dokonce uvěznili. Raději mlčel.
Ale nepředbíhejme. Ještě před vypuknutím 2. světové války zakusili Molotovovu krutost na Ukrajině. Jeho hvězdná hodina však přišla oné noci z 23. na 24. srpna 1939, kdy společně s von Ribbentropem zpečetili osud nejen Polska, ale i dalších území mezi oběma říšemi. Jednalo se například o Pobaltí, Besarábii a další. Jedním z důsledků onoho paktu bylo i vypuknutí tzv. Zimní války, v níž 30. listopadu 1939 napadl Sovětský svaz Finsko. Díky ní se stal Molotov ve Finsku nejvíce nenáviděným člověkem a podle něho dostaly své jméno i útočné zápalné zbraně, které dodnes známe jako Molotovovův koktejl, které byly jednou z mála dostupných protitankových zbraní Finů.
Molotov má na svědomí i podpis pod příkazem, na jehož základu byl proveden Katyňský masakr, který likvidoval polské elity včetně armádních důstojníků. Jako šéfdiplomat Sovětského svazu se zúčastnil všech významných válečných i poválečných konferencí, včetně té v Paříži, na které byla podepsána poválečná mírová smlouva.
Po Stalinově smrti jeho hvězda začala hasnout. Z vězení sice byla propuštěna jeho manželka, ale Molotov se postavil novému vládci Sovětského svazu Chruščovovi a to se mu stalo osudným. Byl odstraněn z nejužšího vedení a odeslán jako velvyslanec do Mongolska a později jako přidělenec k Mezinárodní agentuře pro atomovou energii se sídlem ve Vídni. Na 22. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu na podzim 1961 byl Molotov dokonce vyloučen ze strany pro „aktivní účast na masových represích“. Zpátky se vrátil až v roce 1984 na základě osobního svolení tehdejšího generálního tajemníka Konstantina Ustinoviče Černěnka. V průběhu života postihlo Molotovova celkem sedm infarktů. Poslední roky prožil s Alzheimerovou chorobou v nemocnici. Zemřel 8. listopadu 1986 ve věku 96 let.
Severoruské město Severodvinsk neslo v letech 1938 až 1957 na jeho počest jméno Molotovsk. Jeden z nejznámějších citátů Vjačeslava Molotovova zní: „Svůj úkol jsem jako ministr zahraničí viděl v co možná největším rozšíření hranic naší vlasti. A zdá se, že jsme se společně se Stalinem s tímto úkolem nevypořádali špatně.“ Jeho krutá a cynická činnost však byla lemována utrpením jednotlivců i celých národů, a proto by neměla být zapomenuta.
