Světec s krvavým štítem: Muž, který dal světu křesťanství, nechal nemilosrdně zavraždit svého syna i manželku
Začátkem února 313 našeho letopočtu se v římském městě Mediolanum, dnešním Miláně, potkali dva tehdejší vládci římské říše: Konstantin a Licinius. Dohodli se na tom, že zavedou v celém impériu náboženskou svobodu, což znamenalo zejména pro šest milionů křesťanů obrovskou změnu. Až do té chvíle byli totiž považováni za nebezpečnou sektu, pronásledováni … a často i mučeni a zabíjeni.
Konstantin pak, poté, co se v roce 325 stal jediným vládcem říše, šel ještě dál. Z křesťanství udělal státní náboženství a na smrtelné posteli v roce 337 sám přijal křest – jako vůbec první římský císař v dějinách.
Křesťanskými historiky je proto dnes (pod jménem Konstantin Veliký) prezentován jako zbožný muž. Ortodoxní církev ho dokonce považuje za svatého, který stojí na stejné úrovni jako apoštolové. Podle některých odborníků z pozdější doby to však není přesný obraz. Konstantin byl především pragmatický vládce, který si dal za úkol sjednotit a znovu postavit na nohy více než půl století chřadnoucí říši. Přijetí křesťanství se mu k zastřešení nově zaváděných pořádků velmi hodilo. On sám však zůstával celý život na půli cesty, pohanské tradice většinou toleroval a některých z nich se i sám účastnil.
Jako důkaz, že ke křesťanské morálce měl poměrně daleko, mohou sloužit události v jeho rodině. V průběhu svého života nechal Konstantin bez váhání odstranit svého tchána a dva švagry. To však stále ještě nic nebylo proti událostem z roku 326. Tehdy nechal v dnešní Pule (Chorvatsko) otrávit svého nejstaršího syna Crispa. A o dva měsíce později se v Trevíru (Německo) zbavil krutou smrtí v přetopené lázni i své manželky a matky tří synů, Fausty. Nad oběma navíc vyslovil tzv. damnatio memoriae, což znamenalo, že všechny zmínky o nich (včetně jejich jmen) budou odstraněny a vymazány z veškerých písemností a všichni se budou tvářit, jako by Crispus a Fausta fakticky nikdy neexistovali.
Právě kvůli tomuto informačnímu vakuu se o důvodech Konstantinových příkazů jen spekuluje. V době poprav se mělo obecně věřit, že císařovna Fausta udržovala se svým nevlastním synem Crispem (Konstantin ho měl se svou první ženou Minervinou) milostný vztah.
Podle jiné verze měla Fausta naopak usilovat o Crispův život, aby zabezpečila nástupnictví svým synům. Proto údajně Konstantinovi namluvila, že se ji Crispus pokusil znásilnit (a nechala si to potvrdit i některými senátory). Konstantin nemohl nechat takovou událost bez trestu a nechal Crispa zabít. Konstantinova matka Helena (dnes známá jako svatá Helena) však měla Faustino spiknutí odhalit a císaři o všem říct. Ten se proto následně zbavil i Fausty.
Za zmínku stojí i třetí teorie. Ta vychází ze způsobu Faustiny smrti, který je bezprecedentní v celých římských dějinách. Podle zmíněné hypotézy mohl souviset s tím, že právě v horké lázni se ženy pokoušely vyvolat potrat nechtěných dětí. Nabízí se tedy možnost, že Fausta byla Crispovým přičiněním těhotná, pokoušela se plodu zbavit, a přitom v lázni omdlela a zahynula.
Pravdu je dnes nemožné zjistit a prokázat. Ale v každém případě nejsou tato (i další) úmrtí v Konstantinové rodině hezkou kapitolou, která by podtrhávala kult křesťanského světce… Ty další, které vypráví celý jeho život, zaznamenává další epizoda ze série Životy slavných, na kterou se můžete podívat v úvodu videa. Všechny díly pak můžete sledovat na internetové televizi Mall.tv zde.
