Kuratorium, česká obdoba Hitlerjugend: Takhle pracovali nacisté s českou mládeží
Mládežnická organizace, která byla na území protektorátu založena v roce 1942 po atentátu na Heydricha, se měla postarat o masovou převýchovu české mládeže po vzoru německé Hitlerjugend. Cílila především na děti a mládež mezi 12 a 20 lety, a podle pamětníků, kteří do ní vstoupili, měla na jejich životy fatální vliv po celá desetiletí. Stejnojmenný dokument, který 24. května v premiéře uvede Česká televize, odhaluje nečekané souvislosti.
„Nejtěžší bylo najít pamětníky, kteří by o tom byli schopni a ochotni mluvit, ale nakonec jsme měli štěstí,“ říká producent filmu Vítězslav Jandák. Někteří z nich si podle něj nesli následky po celý život.
Dobrovolně nedobrovolná činnost
Kuratorium sloužilo k mimoškolní výchově v duchu nacistické ideologie. „Zkrátka všechny mimoškolní aktivity od rybaření přes sportovní a hudební kroužky se musely odehrávat v rámci Kuratoria,“ vysvětluje Jandák. Předsedou se stal ministr lidové osvěty protektorátní vlády Emanuel Moravec a jeho generálním referentem byl jmenován kolaborant František Teuner.
„Ty souvislosti jsou opravdu fascinující. Plně angažovaní byli i lidé, které bychom si tam neuměli ani představit, protože s tou ideologií neměli vůbec nic společného. Ale soudit je takhle s odstupem je příliš snadné,“ doplňuje. Do aktivit této mládežnické organizace se zapojila asi polovina českých dětí a dospívajících.
Zapomenutá epizoda
Pamětníci, kteří touto organizací prošli, se prostřednictvím dokumentu ve vzpomínkách a s odstupem bezmála osmdesáti let vracejí do časů, kdy se o jejich převýchovu starali lektoři Kuratoria. „Ti lidé si pokládali dost znepokojující otázku. Jestli tehdy byli vlastenci, anebo zrádci,“ odhaluje jedno z témat režisér a scénárista Ondřej Veverka.
Právě on se samotným tématem dokumentu přišel. Ten vznikl ještě v době jeho studia na FAMO v Písku a z původně studentského cvičení se později stal celovečerní dokument.
„Díky pamětníkům jsme měli možnost ponořit se nejen do vzpomínek, ale i do jejich svědomí. Jeden z nejsilnějších momentů nastal asi tehdy, když mě téměř stoletý pán chytil za rukáv a zeptal se mě, jestli si o něm myslím, že je špatný člověk,“ uzavírá Veverka.
