Revoluční, či rabovací gardy? Jak komunisté využili poválečného chaosu a vytvořily své ozbrojené jednotky
Film Bohdana Slámy Krajina ve stínu ukazuje po válce místní lůzu na jihočeském Vitorazsku s bílými páskami a písmeny RG (revoluční gardy) na rukávech, jak vraždí své sousedy. Málokdo ale ví, že existence revolučních gard byla krátká a že nepůsobily na území celého státu. Jak vznikly a co přesně dělaly?
Zlozvyk vidět u nás všude po skončení války „revoluční gardy“ mají filmaři a spisovatelé zakořeněný řadu let, ať už v jejich dílech mají muži s páskami RG špatný, nebo dobrý charakter. V tendenčním filmu režiséra Otakara Vávry Nástup z roku 1952 dokonce vyměnili revolučním gardistům v podobě Ladislava Chudíka, Karla Högera a Jaroslava Mareše při cestě do pohraničí historické bílé pásky za rudé.
Bílá plátěná ramenní páska s červenými písmeny RG a razítkem České národní rady se už po skončení bojů na pražských barikádách v květnu 1945 stala ztělesněním frází o „revolučním lidu pod vedením komunistů“ a nakonec se zkratka RG proměnila v hanlivý termín „rabovací gardy“ v souvislosti s negativním působením často zcela jiných ozbrojených formací v osvobozeném pohraničí.
Nápad pekařského dělníka
Když v dubnu 1945 v Praze začala ilegální zasedání České národní rady (ČNR), která však paradoxně neměla zatím spojení s vojenským odbojem, jednalo se i o tom, jak by se měly jmenovat jednotky českých bojovníků ve dnech plánovaného převratu. Komunisté, které vedl výřečný demagog s krycím jménem Vrba, navrhovali označení lidové milice, což odmítla demokratická část ČNR, která navrhovala národní gardy. Došlo pak na kompromis v podobě revoluční gardy.
Dodejme, že tajemný Vrba se ve skutečnosti jmenoval Josef Smrkovský (1911–1974). V mládí byl pekařským dělníkem, a protože uměl lépe mluvit než zadělávat těsto na chleba, stal se z něj komunistický funkcionář (v roce 1968 byl předsedou parlamentu).
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
