Pirát z Pacifiku: El Draque byl postrachem moří i vlastní posádky
Sir Francis Drake (asi 1540-1596) patří k velmi kontroverzním historickým osobnostem. Na jedné straně obchodník s otroky a nemilosrdný korzár přepadající španělské lodě a přístavy, na straně druhé skvělý mořeplavec, stratég námořních bitev a objevitel. Tato rozporuplnost je dobře vidět na jeho vnímání v různých zemích: v Anglii je většinově považován za vlastence a hrdinu, ve Španělsku za piráta a vraha. Dokonce i jeho pravděpodobně největší počin – plavba kolem světa v letech 1577-1580 se neobejde bez kontroverzí.
V roce 1577 byl koloniální svět fakticky rozdělen mezi dvě námořní velmoci. Španělé drancovali Ameriku, kterou pro ně v roce 1492 objevil Kryštof Kolumbus, Portugalcům patřila většina známé Afriky a společně pak těžili bohatství z Indie a Dálného východu. Anglii nepatřilo nic. Královna Alžběta I. se tedy rozhodla vyslat Francise Drakea – muže, který se už mnohokrát osvědčil jako skvělý mořeplavec i zavilý nepřítel konkurenčních Španělů – na tajnou misi. Jeho úkol zněl: dostat se na západní pobřeží amerického kontinentu, plavit se podél něj až tak daleko na sever, kam už nesahá španělský vliv, a nalézt nová území pro anglickou korunu. Cestou měl přepadat španělské lodě i přístavy a ukořistit z nich, co se dá.
Drake vyplul v prosinci 1577 z anglického Plymouthu a v červnu dorazil do zátoky San Julián v dnešní Argentině, kde před ním – při první a do té doby jediné plavbě kolem světa – přezimoval i Portugalec Fernão de Magalhães (nejchladnější měsíce jsou na jižní polokouli červenec a srpen).
Zde také nechal bez milosti odsoudit a popravit svého spoluvelitele, šlechtice Thomase Doughtyho, se kterým měl stále častější konflikty. Oprávněnost tohoto kroku byla přinejmenším sporná, ale znamenala velký precedens uplatňovaný od té doby v celém anglickém námořním loďstvu: bez ohledu na sociální původ členů posádky je neomezeným vládcem lodi kapitán. Po Doughtyho popravě také přejmenoval svou vlajkovou loď z Pelikána na Zlatou laň (Golden Hind), což mohla být úlitba Siru Christopheru Hattonovi, královnině kancléři, který měl laň v erbu. Drake tím možná chtěl předejít jeho hněvu, protože Doughty předtím dělal Hattonovi tajemníka.
Po projetí Magalhãesovým průlivem do Tichého oceánu se Drakovi podařilo víceméně náhodou objevit cestu z Atlantiku do Tichého oceánu kolem mysu Horn. Drakea tam zanesla hrozná, mnoho dní trvající bouře, při níž ztratil loď Marigold. Další loď, Elizabeth, musela opustit flotilu a sama se vrátila do Anglie. Dnes se tato úžina nazývá Drakeův průliv a pro Angličany její objevení znamenalo velký úspěch: obecně se totiž mělo za to, že Amerika je na jihu spojena s další velkou pevninou a jinudy, než přes záludný Magalhãesův průliv se do Pacifiku není možné dostat.
Po celý zbytek roku 1578 a v prvním pololetí roku 1579 Drake přepadal španělské přístavy na západním pobřeží Ameriky. Chile, Peru, Ecuador, Panama, Kostarika, Guatemala, Mexiko. Tam všude šířil hrůzu, loupil a raboval … a přitom pokračoval stále více na sever.
V té době začal řešit zásadní problém: jak všechny nakradené poklady bezpečně dopravit zpět do Anglie. Tichý oceán kontrolovali Španělé a Portugalci, a tak se rozhodl, že se pokusí najít takzvaný severní průjezd zpět do Atlantiku, o němž se už tehdy věřilo, že existuje. Při jeho hledání dojel tak daleko na sever jako nikdo jiný – až k dnešnímu Vancouveru v Kanadě. Zima zde byla podle lodního deníku tak hrozná, že i ti nejhladovější členové posádky zvažovali, jestli kvůli jídlu stojí za to vytáhnout ruce z hadrů a houní, kterými je měli omotané. Mráz nakonec Drakea donutil otočit se zpět. V červnu přistál poblíž dnešního San Francisca, kde se jako první Evropan setkal se severoamerickými indiány ze západního pobřeží a zároveň celou oblast, dnešní Kalifornii, zabral ve prospěch anglické koruny. Bylo to první významné zámořské území, které Anglie získala.
Pak pokračoval přes Tichý oceán a koncem roku 1579 šťastně dorazil na Filipíny a Moluky, kterým se tehdy říkalo Ostrovy koření. Získal zde velký náklad tehdy extrémně vzácného hřebíčku a dalších ingrediencí, ale vzápětí se od něj štěstí odvrátilo. V lednu 1580 uvízla jeho loď na útesech a posádka musela vyházet do moře velkou část svého karga – včetně například děl, koření nebo potravin. Nakonec se mu podařilo uvězněnou loď uvolnit a on pokračoval dál na západ, k africkým břehům.
V červnu obeplul mys Dobré naděje, v červenci přistál v dnešní Sieře Leone, když mu už došly prakticky veškeré zásoby vody a posádka byla na prahu smrti žízní. Doplnil zde vodu a ovoce a pak pokračoval bez přestávky domů, do Plymouthu, kam jeho Zlatá laň dorazila 26. září 1580. Drake loď nejprve skryl a vyslal posly, aby zjistil, jaká je situace … a když zjistil, že královna proti němu nemá žádné výhrady a on se nemá čeho bát, vjel do přístavu.
Náklad, který přivezl byl pak v tajnosti vyložen na hradě Trematon. Pro královskou pokladnu znamenala Drakeova kořist větší přínos, než byl součet všech ostatních příjmů toho roku, a dost zbylo i pro Drakea samotného. V roce 1581 pak byla jeho slavná plavba kolem světa završena povýšením do šlechtického stavu. Jak neslavně nakonec skončil prozrazuje úvodní video v článku.
