Sovětské dělo, americký náklaďák, ale i historická lafeta. Podrobný průvodce dějinami státních pohřbů
Poslední rozloučení s Václavem Havlem navazovalo na prvorepublikovou tradici. Havlova rakev byla 23. prosince 2011 k Vladislavskému sálu převezena na téže lafetě lehké polní houfnice, jež posloužila Tomáši G. Masarykovi při jeho poslední cestě.
Státní pohřeb neurčují zákony, tento významný smuteční akt se řídí zvyklostmi. Prezidentovi republiky coby vrchnímu veliteli ozbrojených sil náleží státní pohřeb s vojenskými poctami. „Použití dělostřelecké lafety historicky patří do souboru vojenských pohřebních poct, které od meziválečného období upravoval Vojenský služební řád A-I-1,“ vysvětluje ředitel Vojenského historického ústavu Aleš Knížek.
Děla, na jejichž lafetě byl upevněn katafalk s rakví státníků, se obvykle zapůjčovala od vojenských dělostřeleckých útvarů. Čtyři dělostřelecké hlavňové zbraně s významnou funerální minulostí se uchovávají ve sbírkách Vojenského historického ústavu. Je to i případ lehké polní houfnice, která při posledním rozloučení vezla rakev prvního československého prezidenta, táhlo ji koňské šestispřeží.
Koho ale napadlo, aby tatáž houfnice posloužila při státním pohřbu posledního československého a prvního českého prezidenta Václava Havla? „První to vyslovil ředitel Vojenského historického ústavu,“ pamatují si zúčastnění. „Byl to společný nápad,“ říká ředitel VHÚ, brigádní generál Knížek. „Nesmírná zodpovědnost za přípravu a důstojný průběh pohřbu spočívala na řediteli hradního protokolu Jindřichu Forejtovi. Na použití Masarykovy pohřební houfnice jsme se všichni shodli. Tímto způsobem Armáda České republiky svému bývalému vrchnímu veliteli Václavu Havlovi vzdala hold. Bylo to symbolické.“
V prezidentských pohřbech se zrcadlí dějiny. Tomáše G. Masaryka oplakávaly desetitisícové zástupy, lidé vážili dalekou cestu, aby se mohli poklonit jeho památce. Jejich žal byl prosycen obavami o budoucnost země, kterou ohrožovalo sousední nacistické Německo. Protektorátní prezident Emil Hácha, jenž zemřel ve vězeňské nemocnici, nesměl mít smuteční oznámení ani jméno na náhrobku. Z Benešova pohřbu někteří smuteční hosté odešli rovnou do emigrace, jiní byli zatčeni a skončili v komunistických kriminálech. Po Gottwaldově skonu na pohřební průvod dohlíželi milicionáři a příslušníci SNB. Při posledním rozloučení s Václavem Havlem mnozí bolestně prožívali, že jeho odchodem končí i jedna historická etapa.
Houfnice pro Masaryka
Státní pohřeb s vojenskými poctami není vyhrazen pouze prezidentům. Přísluší i lidem, již se významně zasloužili o stát. V květnu 1919 se v Bratislavě uskutečnil majestátní pohřeb ministra vojenství Milana Rastislava Štefánika, jenž zahynul při letecké nehodě. Generálova rakev byla vezena jak na draku letadla, tak na lafetě 8cm polního kanónu vzor 1905/8. Lafetu ozdobenou květinami doprovázeli českoslovenští legionáři. Francouzský vyslanec Louis Frédéric Clément-Simon prohlásil, že tak krásný a dojemný pohřeb nemívají ani panovníci. „Polní kanón vzor 1905/8, na němž byla upevněna rakev M. R. Štefánika, má ještě bronzovou hlaveň. Ta byla vyrobena v roce 1908 ve vídeňském Arsenalu s číslem 1495. Naproti tomu lafeta s číslem 1182 pochází ze Škodových závodů v Plzni,“ říká ředitel muzejního odboru Vojenského historického ústavu plukovník Michal Burian. „Do sbírek Památníku odboje byl tento polní kanón zařazen krátce po Štefánikově pohřbu.“
Pohřeb prvního československého prezidenta T. G. Masaryka se konal 21. září 1937. Rakev zahalená státní vlajkou byla po smutečním obřadu na Pražském hradě převezena na dělostřelecké lafetě lehké polní houfnice na Wilsonovo nádraží. Celou trasu, včetně železniční trati do Lán, lemovali truchlící.
„Při výběru děla, na jehož lafetě měla být vezena rakev T. G. Masaryka, byla zvolena 10cm lehká polní houfnice ŠKODA vzor 14/19. Tato houfnice ve své době patřila k českým nejznámějším zbrojním konstrukcím. Vyráběla se do roku 1933 a technickou vyspělostí se řadila ke světové špičce. Až do března 1939 byla tato houfnice nejrozšířenějším divizním dělem ve výzbroji československé armády. Nebyla tedy žádná náhoda, že právě tato houfnice byla vybrána pro poslední cestu T. G. Masaryka,“ vysvětluje kurátor dělostřelecké podsbírky Vojenského historického ústavu podplukovník Jan Fedosejev. „Této cti se dostalo houfnici s číslem lafety 407, která byla vyrobena v roce 1921 v plzeňské Škodovce ještě jako vzor 14. V roce 1928 houfnice prošla modernizací, byla na ni namontována nová hlaveň s číslem 427. Sloužila u 8. dělostřeleckého pluku v Opavě a pak byla převedena do zálohy Zemské zbrojnice v Praze. Právě tady ji v září 1937 určili pro funerální službu.“
Na základě výnosu Ministerstva národní obrany z 29. dubna 1938 byla o dva týdny později 12. května 1938 předána do sbírek Památníku osvobození coby historická památka, „jelikož na ní byly vezeny pozůstatky prezidenta Osvoboditele“. Mnoho dalších let potom houfnice stála na nádvoří karlínské Invalidovny. V polovině devadesátých let 20. století byla přemístěna do nově založeného Vojenského technického muzea v Lešanech. V roce 2004 byla houfnice zrestaurována a vystavena v expozici, která je věnována dělostřeleckým systémům Škoda.
„K vidění je zde prakticky kompletní soubor děl, která byla v plzeňském závodě vyrobena od 19. století do poloviny 20. století. Dochovala se i dělová kniha této houfnice, kde je popsána její historie, včetně její účasti na Masarykově pohřbu a zápisu o předání do sbírky Památníku osvobození,“ říká Jan Fedosejev. „Součástí houfnice je také kolesna, na níž seděla obsluha děla. Právě kolesna umožňuje, aby lafeta houfnice byla ve vodorovné poloze a aby na ni bylo možné umístit katafalk s rakví. Houfnice i kolesna mají dřevěná kola.“
Sovětské houfnice
Třináctého března 1948 proběhl státní pohřeb Jana Masaryka, jehož tělo bylo o tři dny dříve nalezeno pod okny Černínského paláce. Poúnorový režim ministrovi zahraničí vypravil státní pohřeb s vojenskými poctami. Rakev Jana Masaryka byla převážena na lafetě sovětské 122mm houfnice vzor 38. Táhl ji nákladní automobil. Tato houfnice vzešla z konstrukční kanceláře F. F. Petrova, v roce 1940 se začala vyrábět sériově. Od roku 1943 byly tyto houfnice ve výzbroji dělostřeleckých pluků 1. československého armádního sboru v SSSR.
Při státním smutečním aktu se sovětská houfnice osvědčila. O půl roku později 8. září 1948 se v komunistické režii konal státní pohřeb Edvarda Beneše. Jeho rakev na katafalku byla nejprve vystavena v Pantheonu Národního muzea. Benešovy pozůstatky byly rovněž převáženy na lafetě sovětské 122mm houfnice vzor 38, která byla zapřažena za americký nákladní automobil Studebaker.
Tryzna za prezidenta Klementa Gottwalda začala 19. března 1953 ve Španělském sále Pražského hradu, kde byla vystavena jeho rakev. Při smutečním průvodu byla použita dvě děla stejného typu. Opět se jednalo o 122mm houfnici vzor 38. „Obě houfnice byly zapůjčeny od 1. dělostřelecké základny v pražských Vršovicích. První měla číslo 17421 a byla použita s kolesnou, kterou při části pietního aktu od Pražského hradu k Národnímu muzeu táhlo šestispřeží,“ říká Fedosejev. „Na Letenské pláni byla pak použita další 122mm houfnice stejného typu, kterou táhl nákladní automobil. V dubnu 1953 Sekretariát kanceláře ministra národní obrany navrhl, aby byla zbraň číslo 17421 z pietních důvodů předána Vojenskému historickému ústavu. Druhá zbraň byla vrácena 1. dělostřelecké základně.“
Rakev prezidenta Antonína Zápotockého převážela při státním pohřbu 18. listopadu 1957 tatáž houfnice, která v březnu 1953 asistovala při Gottwaldově pohřbu. Smuteční průvod šel z Pražského hradu přes Letnou a Václavské náměstí do strašnického krematoria. Antonín Novotný, jenž v roce 1968 abdikoval, se státního pohřbu nedočkal. Prvního února 1975 jenom do obřadní síně ve Strašnicích dorazila delegace ÚV KSČ.
Ludvík Svoboda, jenž zastával prezidentský úřad od března 1968 do května 1975, zemřel 20. září 1979. Státní pohřeb se všemi poctami se konal 26. září 1979. Svobodova rakev byla vezena Prahou na lafetě zmodernizované 122mm houfnice vzor 38/74 číslo 2233. Lafetu táhl obrněný transportér OT-64. Dělo patřilo útvaru Československé lidové armády, jenž zajišťoval pietní a ceremoniální akty. Do sbírek VHÚ bylo převedeno po roce 2000. Gustáv Husák odstoupil z prezidentské funkce 10. prosince 1989. Poslední rozloučení s ním se uskutečnilo v rodinném kruhu 21. listopadu 1991 v Bratislavě.
„Ve Vojenském historickém ústavu se tedy nacházejí čtyři děla, která sloužila k pohřebním účelům – Štefánikův pohřební polní kanón, Masarykova lehká polní houfnice, houfnice Gottwalda a Zápotockého a Svobodova modernizovaná houfnice,“ shrnuje kurátor dělostřelecké sbírky Jan Fedosejev.
Masaryk a Havel
Když před jedenácti lety v neděli 18. prosince 2011 Václav Havel zemřel, Kancelář prezidenta republiky Václava Klause prostřednictvím ředitele protokolu Jindřicha Forejta oslovila Vojenský historický ústav, aby se zapojil do příprav státního pohřbu s vojenskými poctami. „Ještě v neděli večer jsme Masarykovu pohřební houfnici přemístili z expozice do našich restaurátorských dílen, aby se vše zkontrolovalo. Během několika hodin byla houfnice připravena ke svému čestnému úkolu. V pondělí dopoledne jsme ji odvezli do kasáren Hradní stráže v Loretánské ulici. Technici Hradní stráže zhotovili katafalk, kladrubský hřebčín zajistil šestispřeží,“ pamatuje si Aleš Knížek. „Od 20. do 21. prosince 2011 byla rakev Václava Havla vystavena v duchovním centru Pražská křižovatka. Poté ji tisíce lidí doprovodily na Hradčany. Ve smutečním průvodu byly při této výjimečné události neseny také vojenské historické prapory. Z kasáren Hradní stráže v Loretánské ulici pak byla rakev převezena na lafetě historické houfnice až k Vladislavskému sálu Pražského hradu. Symbolicky se tak propojila cesta prvního československého a prvního českého prezidenta.“
