Obviněné židovské lékaře zachránila Stalinova smrt
Před sedmdesáti lety, 5. března 1953 zemřel Josif Vissarionovič Stalin. Umíral těžce a v bolestech. Pár měsíců před svou smrtí rozpoutal čistku mezi židovskými lékaři, které vinil z toho, že jej chtějí připravit o život.
Stalinovi na podzim 1952 doporučil jeho osobní lékař Vladimír Nikitič Vinogradov, aby víc dbal o svoje zdraví, odpočíval a zvolnil pracovní tempo. Takovou drzost si Stalin nenechal líbit. Za slovy opovážlivého lékaře viděl snahu připravit jej nejen o moc, ale i o život. Začala čistka mezi lékaři židovského původu. Jejich jména padla při výslechu profesora Jakova Etingera, který se pod brutálním nátlakem doznal k tomu, že v roce 1945 úmyslně špatně léčil tajemníka ústředního výboru strany Alexandra Ščerbakova a řadu významných lékařů označil za židovské nacionalisty. Etinger nepřežil výslechové metody.
List Pravda 13. ledna 1953 zveřejnil zprávu o tom, že byla odhalena a zatčena skupina lékařů spojená s mezinárodní sionistickou organizací a západními tajnými službami. Věhlasní lékaři byli nařčeni z toho, že usilovali o život nejvyšších představitelů Sovětského svazu včetně Josifa Stalina. Vystrašení lidé fámě uvěřili. „Odmítali chodit k židovským lékařům, ve vzduchu byl cítit pogrom,“ vzpomínala dcera jednoho ze zatčených, Natálie Rapoportová. Petice požadovaly co nejpřísnější potrestání viníků, o nichž se nemluvilo jinak než jako o „vrazích v bílých pláštích.“ Zmučení lékaři nejvyššímu trestu unikli. Zachránila je Stalinova smrt.
Šílený pohled
Večer 28. února 1953 strávil Stalin ve společnosti svých spolupracovníků. Byl mezi nimi Nikita Chruščov, Nikolaj Bulganin, Grigorij Malenkov a Lavrentij Berija. Ve Stalinově dače na moskevském předměstí Kuncevo popíjeli dlouho do noci. Stalin se v dobré náladě odebral na lůžko ve čtyři ráno a výslovně nakázal, ať ho nikdo neruší, dokud se nevzbudí. Po prohýřené noci Stalin obvykle vstával kolem poledne. Tentokrát však ze svého pokoje nevyšel. Všichni se ale báli jít podívat, jestli se mu něco nestalo. Až pozdě večer velitel strážců Pavel Lozgačev šel Stalinovi předat dopis z ÚV KSSS, který dorazil v půl jedenácté. Stalin ležel na podlaze. Byl při vědomí, ale mluvit nemohl. Položili jej na postel a přikryli. Berija, který se za dvě hodiny dostavil, usoudil, že Stalin jenom hluboce spí, copak neslyší, jak chrápe?
Lékaře zavolali až další den. Profesor Pavel Lukomský konstatoval, že pacient je v bezvědomí, má vysoký krevní tlak, horečku a ochrnutou pravou polovinu těla, což způsobila mrtvice a krvácení do mozku. Na snížení horečky dali Stalinovi studený obklad a přiložili mu osm pijavic. Zpráva o jeho zhoršeném zdravotním stavu byla zveřejněna 4. března 1953. Následující den, ve středu 5. března 1953 v 21 hodin 50 minut Stalin skonal. Umíral těžce a v bolestech. „Náhle otevřel oči. Měl strašný pohled, šílený, plný vzteku a hrůzy. Někam ukázal, možná na nás všechny,“ vzpomínala jeho dcera Světlana na poslední chvíle svého otce, který měl na rukou krev milionů lidí. Stalinovu smrt oznámil druhý den ráno v rozhlase hlasatel Jurij Levitan: „Oči plní slzy, zadržujeme dech, přemáhá nás žal…“
Otevřená rakev se Stalinem byla vystavena tři dny. V tlačenici byly ušlapány desítky až stovky lidí, kteří se na mrtvého sovětského vládce přišli podívat.
Státní pohřeb se konal 9. března 1953. Československému prezidentovi Klementu Gottwaldovi se cesta do Moskvy stala osudná…
