Pomsta za Stalingrad. Bitva ve které se sovětská vojska definitivně poučila
Během Velké vlastenecké války proběhly celkem čtyři bitvy o dnes druhé nejlidnatější ukrajinské město. Během první, odehrávající se od 20. do 24. října 1941, je Němci dobyli. V druhé, trvající od 12. do 28. května 1942, utrpěla Rudá armáda přes počáteční úspěšný nástup jednu ze svých nejtěžších porážek ve druhé světové válce. V třetí (19. února až 15. března 1943) Němci slavili úspěch opětovným dobytím Charkova, ale ve čtvrté (12. až 23. srpna 1943) v rámci gigantické bitvy u Kurska zase triumfovala Rudá armáda, tentokrát definitivně.
Po zničení Paulusovy 6. armády ve stalingradském kotli v lednu a únoru 1943 museli Němci na jižním úseku východní fronty ustoupit a v oblasti Donu a Kalače vzdorovali silným útokům protivníka. Vyvstalo vážné nebezpečí, že se síly působící ve stepích západně od zničeného Stalingradu ocitnou v obrovských kleštích a zopakuje se cosi na způsob „stalingradského kotle“, dokonce možná v ještě větším rozsahu. Tak došlo k třetí bitvě o Charkov, v sovětské historiografii známé jako charkovská samostatná obranná frontová operace.
Nastupuje Manstein
Německým armádám na jižním úseku fronty velel polní maršál Erich von Manstein, pokládaný za jednoho z nejlepších stratégů druhé světové války a zároveň jednoho z nejschopnějších vojevůdců třetí říše. Koncem roku 1942 ho jmenovali velitelem skupiny armád „Don“, později přejmenované na skupinu armád „Jih“. Tvořila ji 6. armáda Karla Hollidta, jež však přímo do Mansteinova protiútoku nezasáhla, armádní skupina Wernera Kempfa (armádní sbor Erharda Rause a divize tankových granátníků Großdeutschland Waltera Hörnleina), 1. tanková armáda Eberharda von Mackensena (III. tankový sbor Hermanna Breitha, XXX. armádní sbor Maximiliana Fretter-Pika a XL. tankový sbor mistra obranných bojů Gottharda Heinriciho) a 4. tanková armáda Hermanna Hotha (XLVIII. tankový sbor Otty von Knobelsdorffa, LVII. tankový sbor Friedricha Kirchnera a tankový sbor SS-Obergruppenführera Paula Haussera, přezdívaného „Papa“) a 4. letecká armáda Wolframa von Richthofena, čítající 1214 letounů.
Vrtkavá štěstěna
Když se v únoru 1943 Rudá armáda přiblížila k Charkovu, Paul Hausser, velitel tankového sboru SS, neuposlechl Hitlerova výslovného rozkazu bránit město do posledního muže a 16. února je vyklidil.
Jenže vojska sovětského Voroněžského a Jihozápadního frontu se ve snaze dosáhnout řeky Dněpr vysunula až moc na západ, čehož Mansteinova skupina armád „Jih“ obratně využila a 22. února přešla do protiofenzívy, během níž je porazila, a dokonce i částečně obklíčila. Pro nás je zajímavé, a hlavně důležité, že obranných bojů u Charkova se na vedlejším směru německého útoku zúčastnil rovněž 1. československý samostatný polní prapor v SSSR pod velením plukovníka Ludvíka Svobody, který se s Němci utkal na Mezinárodní den žen, 8. března, u Sokolova.
Tankový sbor SS, tvořený elitními divizemi Leibstandarte Adolf Hitler, Das Reich a Totenkopf, se 15. března opět zmocnil Charkova, a navíc rovněž elitní divize Großdeutschland dobyla 18. března zpět Belgorod.
Dobytí Charkova znamenalo poslední německé vítězství na východní frontě za druhé světové války. Celá operace stála Mansteinovy jednotky, mající na začátku třetí bitvy o Charkov jen 70 000 osob, ll 500 vojáků (4500 mrtvých a nezvěstných a 7000 raněných). Podle oficiálních sovětských/ruských údajů ztratila sovětská vojska, čítající na začátku charkovské samostatné frontové operace 346 000 vojáků, úhrnem 86 469 osob, z nichž trvalé ztráty (mrtví, nezvěstní a zajatí) činily 45 219 a zdravotnické (ranění, nemocní, postižení kontuzí, popálení atd.) 41 250 osob. Některé údaje, podle nichž přišla o tři armády a tankový sbor, tedy 52 divizí, působí značně nevěrohodně a vůbec neodpovídají celkovým sovětským ztrátám na lidech v této operaci.
Poučení
Hlavní stan vrchního velení Rudé armády (Stavka) si z této porážky, v jejímž důsledku musela sovětská vojska ustoupit o sto až sto padesát kilometrů a znovu vyklidit dříve osvobozená velká města, vzal poučení. Přestal klást Rudé armádě nereálné úkoly. Pečlivá analýza debaklu u Charkova vedla ke zlepšení struktury sovětských vojsk.
