Tatra: Legenda na pokračování
Kopřivnická Tatra byla vždycky svá. Auta vyrábí bez přerušení 165 let, déle to zvládá ve světě jen Mercedes-Benz a Peugeot, co se týče nákladních vozů, drží dokonce druhé místo. Osobitou technickou koncepci hájí proti mainstreamu už 100 let, s ní stojí, ale nepadá. Přežila rozpad monarchie, odsun rakousko-německého vedení, střídající se zákazy a příkazy vývoje luxusních aut, kolaps východních trhů, potupnou destrukci i dražbu – a posledních deset let zažívá pozoruhodný rozkvět, na který by si v roce 2013 vsadil málokdo. Prostě nezmar Tatra.
Příběh třetí nejstarší dosud aktivní automobilky na světě je dobrým námětem na román či film. Jevištěm je už přes 170 let moravská Kopřivnice, hledištěm celý svět. Tatra ve své historii, která ale nebyla vždy provázena pouze úspěchy, dokázala vymyslet mnoho technicky vynikajících řešení. Tím se odlišovala od konkurence. A v minulosti například uměla i cizí progresívní řešení vlastními originálními nápady povýšit na výjimečný celek.
Po revolučních změnách na konci 80. let, které přinesly nejenom konec komunismu ve střední a východní Evropě, ale i rozpad východních trhů. Dlouhodobě podkapitalizovaná firma v kritickém roce 2012 prodala jen 512 vozidel a v březnu 2013 skončila v exekuční dražbě. Podle znaleckého posudku měla hodnotu 1,765 miliardy korun a závazky půldruhé miliardy. Jenže pak se povedl návrat ve velkém stylu, který trvá do dnešních dnů.
Za 176 miliónů společnost vydražil Marek Galvas a následně do akciovky Tatra Trucks majetkově vstoupili čeští podnikatelé René Matera a Jaroslav Strnad. Druhý jmenovaný je známý jako zakladatel společnosti Excalibur Army, základu průmyslového holdingu Czechoslovak Group. Terénní vozidla s tradičními armádními aplikacemi perfektně zapadala do jeho konceptu. Promet Group Reného Matery měl na Tatru dlouholeté obchodní vazby, v roce 2011 dokonce od ní převzal některé provozy, které pracují dodnes a tvoří současnou firmu Tawesco.
Tatra se postupně odrazila ode dna. V roce 2014 uvedla novinku Phoenix a velkorysé investice začaly směřovat do podstatné modernizace výrobní technologie. Přibývalo zakázek obranného sektoru, v ulicích byly častěji vidět moderní hasičské tatrovky a zvýšil se i zájem stavařů, ale i jiných sektorů ekonomiky. V únoru 2015 se Tatra ve velkém stylu vrátila do Indie, zároveň si zahrála v hollywoodském filmu Šílený Max: za volant vozidla The War Rig na podvozku T 815 6x6 usedla bývalá baletka a modelka Charlize Theronová. Loni už firma dodala 1326 vozidel. Co všechno se tedy za posledních deset let změnilo? Kam naše legendární značka míří? A je to pořád námět na román?
ZMĚNY K LEPŠÍMU
Vlastnická struktura firmy je od roku 2013 pořád stejná: 65 procent drží CSG Michala Strnada, který holding v roce 2016 převzal po svém otci Jaroslavovi, a 35 procent PROMET Group Reného Matery. Společnost se zaměřuje na těžké plně pohonné podvozky, jež se individuálně přizpůsobí speciálním požadavkům zákazníka. Díky koncepci podvozku s centrální nosnou rourou a nezávisle zavěšenými výkyvnými polonápravami se jedná o nejlepší terénní podvozek na světě. Logickými zákazníky jsou proto vojáci a hasiči, dále těžaři, lesáci, zemědělci, stavební firmy, komunální služby a průmyslové podniky. Zvláštním a mediálně vděčným případem je unikátní nejdelší tatra, která vozí ocelové tyče v Liberty Ostrava.
Mnozí pamětníci stále vzpomínají na někdejší výrobu osobních aut, jež pak v případě Tatry ale neměla žádný byznysový význam. Už za totality byla ztrátová a držela se v zásadě jen pro potřeby státního aparátu. Prostě Tatra je dnes automobilka, která obsluhuje specifickou část trhu, specializuje se na něj a může v něm i dál růst. Jenže ani to není jednoduché. Musí být v něčem výjimečná, a tím pro zákazníky zajímavá.
Tatra je a vždy byla unikátní tím, že hlavní komponenty, podvozek, motory s převodovkou a kabiny, vyrábí na jednom místě – v Kopřivnici. Prostě dokáže sama vyrobit celé auto, což už v automobilovém světě není obvyklé. Samozřejmě že ne každé vozidlo má v současnosti vzduchem přímo chlazený tatrovácký motor s manuální či poloautomatickou převodovkou vlastní konstrukce, ale část zákazníků stále vyžaduje kompletně „ryzí tatru“, typickým příkladem je česká armáda nebo těžaři a hasiči v Austrálii. Vzhledem k vývoji regulace a technologií musí ovšem i Tatra přijít s alternativními pohony ke spalovacímu motoru. Letos proto vedle nové generace modelové řady Tatra Force s klasickými motory představí i vodíkové vozidlo na její bázi. Příští rok přijde na řadu nová generace řady Tatra Phoenix, jež výhledově také může dostat nové systémy pohonu, například motor spalující vodík. Pracuje i na autonomním řízení ve spolupráci s Vysokou školou báňskou – Technickou univerzitou v Ostravě.
Zajímavá je v tomto kontextu nedávná koupě více než 20 procent akcií firmy Gaussin ve Francii, již realizovala CSG. Gaussin vyrábí vozidla, která jsou samořiditelná (vyšší stupeň než autonomní řízení; poznámka autora), pohání je vodík nebo baterie a jezdí v uzavřených areálech, jako jsou velkosklady, letiště nebo přístavy. Technologie z Gaussinu by si tak mohly časem najít cestu do Tatry.
Podle odborníků i majitelů by měla společnost zvýšit výrobu ze současných necelých 1400 vozidel ročně. Poptávka po nich je, ale automobilka u toho bude muset řešit náročné změny jak uvnitř firmy, tak i v dodavatelském řetězci. Aby se rozšíření výroby mohlo podařit, i Tatra hledá nové lidi. Což, jak víme z celé republiky, není věc jednoduchá.
Změna v bezpečnostní architektuře Evropy, kterou způsobila válka na Ukrajině, ukazuje, že nezbytné je rovněž posílení obranného sektoru. Přitom Tatra už před lety uspěla i v zemích NATO, dodává například hasičské vozy pro německý Bundeswehr a téměř 900 logistických vozidel, část z nich pancéřovaných, pro belgickou armádu. Dodávky jsou zaměřeny i na tradičního domácího zákazníka, Armádu České republiky.
OTOČENÍ K BUDOUCNOSTI
Úspěšné a moderní společnosti se ale také musí rozhlížet pořádně kolem sebe. Tatra a její majitelé proto investovali peníze do historického odkazu. Postavilo se nové muzeum nákladních automobilů, zrekonstruoval se legendární železniční vůz Slovenská strela. Firma rovněž chápe současné zelené trendy. Bere je ale jako příležitost, nikoliv hrozbu, proto pracuje na nových pohonech i na autonomním řízení. Spolupracuje intenzívně s Moravskoslezským krajem a není vyloučeno, že v budoucnu bude částečně energeticky soběstačná instalací obnovitelných zdrojů a také, že se v jejím areálu bude vyrábět vodík.
Tatra je, což kvitují především čeští fanoušci, dál součástí motorsportu. Jednak spolupracuje s týmem Buggyra, který používá tatrovácké speciály na známé Rallye Dakar, či podporuje Tomáše Tomečka, který jezdí maratónské terénní závody sám bez navigátora či mechanika v kabině.
Kdysi se objevil slogan Tatra nezná bratra. Pak i další: Každé auto jednou zchátrá, navěky vydrží jen Tatra. Jsou to jen slogany, ale vše nasvědčuje tomu, že by mohly platit i dál. Jen budou zabaleny do technologicky moderního hávu.
