Warner Bros. proti Hitlerovi: Když se filmový Hollywood ocitl mezi Berlínem a Moskvou
Před 100 lety založili čtyři bratři Warnerové, uprchlíci před pogromy v rodném Polsku, vlastní hollywoodské studio. Prosadili se originalitou námětů, úsporným natáčením, odvážnou sázkou na nové technologie i politickou angažovaností. První megahvězdou Warnerů byl německý ovčák Rin-Tin-Tin, historii filmu přepsal zvukový Jazzový zpěvák. Následovala působivá antifašistická díla Warnerů. V roce 1942 pak ale vznikla po boku oscarové Casablanky i Mise do Moskvy, óda na moudrého spojence Stalina a obhajoba zvrácených politických procesů. Proč?
Vesnice Krasnosielc leží devadesát kilometrů severně od Varšavy. Má jen 1300 duší. Před dvěma sty lety, kdy slavila povýšení na město, platila za místní obchodní centrum, Židé tvořili více než polovinu obyvatelstva. Ani krasnosielcká komunita však nezůstala ušetřena děsivých pogromů. Není divu, že se tamní chudý obuvník se svou ženou a syny v roce 1888 raději vydal za oceán. V Novém světě se ze Szmuela Wonsala stal Samuel Warner. Zanedlouho se vydal za štěstím do Kanady, kde obchodoval s lovci kožišin, ale pak se vrátil do USA.
Jeho synové Albert, Harry, Jack a Sam se v roce 1903 pustili do podnikání v branži snů: zákazníci biografů přece platí předem, na rozdíl od obchodů není třeba doplňovat prodané zboží a oproti divadlu lze představení donekonečna opakovat s minimálními náklady! Warneři zakoupili použitý filmový projektor a kočovali po hornických osadách v Pensylvánii a Ohiu. Promítali dobové akční hity natočené Edisonovou společností, jako byl Život amerického hasiče nebo Velká vlaková loupež.
Psí hvězda
Pak to šlo ráz na ráz. Založili si půjčovnu filmů, po pěti letech už zásobovali dvě stovky biografů a v roce 1918 si na hollywoodském Sunset Boulevardu otevřeli první studio. Produkci měli na starost rozvážný Sam s bonvivánem Jackem, Harry a Albert Warnerovi se starali o finance i distribuci. Velký úspěch slavil hned jejich první film Mé čtyři roky v Německu (1918), natočený podle vzpomínek amerického ambasadora Jamese W. Gerarda. Tomuto diplomatovi prý v Berlíně dlouho nevěřili, že by Amerika mohla vstoupit do války – vždyť v USA tehdy žilo půl miliónu německých imigrantů.
Proč se Rusové při projekci Mise do Moskvy smáli na nevhodných místech? Jak na ni reagoval Stalin? Čtěte dále.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
