Není sebemenších pochyb o tom, že nebýt masívního zásahu početných, dobře vyzbrojených a vycvičených čínských „lidových dobrovolníků“ a sovětských dodávek výzbroje, jakož i vydatné letecké podpory, Korejská lidově demokratická republika by se zhroutila. Ta KLDR, která 25. června 1950 zpočátku úspěšným útokem na svého jižního souseda – Korejskou republiku – rozpoutala nesmírně krvavou korejskou válku. 27. července před 70 let uzavřeli představitelé KLDR, Číny a intervenčních jednotek OSN příměří v Pchanmundžomu, jímž tahle válka skončila.
V důsledku sovětské a čínské pomoci konflikt po 37 měsících de facto skončil tam, kde začal: na 38. rovnoběžce. Zanechal za sebou miliónové oběti a děsivě zpustošený Korejský poloostrov. Korejskou republiku podporovala Organizace spojených národů a rozhodující pomoc poskytly USA, následovány britským Společenstvím. KLDR pomáhal Sovětský svaz a Čínská lidová republika, jež do války zasáhla poté, co Korejská lidová armáda po debaklu u Inčchonu zčásti ustoupila až na její území a nepřítel se nebezpečně přiblížil k čínským hranicím.
MiGy nastupují
Sověti to měli do KLDR poměrně blízko, neboť už od konce druhé světové války podporovali v Číně komunistické síly Mao Ce-tunga v jejich boji proti nacionalistickému Kuomintangu v čele s generalissimem Čankajškem. Již před vypuknutím korejské války v Číně operovaly sovětský 29. gardový stíhací pluk a později 106. stíhací divize, vyzbrojená novými letouny MiG-15, podřízené nově zformovanému 64. leteckému sboru.
První skupina sovětských stíhačů s MiGy-15 se na severokorejském nebi objevila počátkem listopadu 1950. Do bojů zasáhly 151. gardová stíhací divize, tvořená 28. a 72. gardovým stíhacím plukem, a 28. stíhací divize, zahrnující 139. gardový a 67. stíhací pluk. Prvního listopadu 1950 obě divize uskutečnily několik letů v prostoru Sinidžu a poručíci Čiž a Chominič si připsali na své konto sestřely letounů F-51 Mustang a F-80 Shooting Star. Robert Jackson ve svém díle Letecká válka nad Koreou 1950–1953 uvádí první střetnutí proudových stíhacích letounů až 8. listopadu s tím, že úspěch zaznamenal americký pilot.
Kdo s koho
Jako každý velký konflikt se i korejská válka stala kolbištěm, na němž si obě znesvářené strany v praxi vyzkoušely nejnovější výdobytky zbrojního průmyslu. V tomto případě se hlavními činiteli staly dva nejlepší stíhací letouny tehdejší doby: americký F-86 Sabre a sovětský MiG-15. Hned na začátku je však třeba říci, že příslušníci vojsk OSN, zejména pak Američané, vlastní úspěchy silně nadsazovali, a naopak až příliš okatě snižovali zdatnost protivníka.
Tak například bezprostředně po skončení korejské války americké letectvo přiznávalo ztrátu pouhých 58 letounů F-86 Sabre v leteckých bojích a dalších 971 letadel ztracených z nejrůznějších příčin. F-86 prý sestřelily 792 MiGů-15, devět bombardérů Tupolev Tu-2, šest stíhaček Lavočkin La-9, jeden bitevní Iljušin Il-10 a dva jiné letouny. O něco později snížili počet sestřelů na 379 MiGů-15, a naopak vlastní ztráty zvýšili na 103 F-86. Tím by poměr ztrát mezi letouny MiG-15 se sovětskými osádkami a stíhačkami F-86 činil 3,5:1, a pokud by se do amerických ztrát zahrnuly i letouny F-80 a F-84, klesl by poměr ztrát sovětských MiGů-15 a spojeneckých proudových letounů na 1:1.
Jestliže se tedy pokusíme zodpovědět dávnou otázku, zda byl lepší F-86, nebo MiG-15, dospějeme k závěru, že oba typy byly zhruba srovnatelné. Sabry se vyznačovaly lepší ovladatelností v malých výškách, dokonalejšími zaměřovači, lepší organizací a skvělým výcvikem pilotů. Naproti tomu MiGy-15 dosahovaly mnohem lepších výkonů ve velkých výškách. James Jabara, s patnácti přiznanými sestřely druhé nejúspěšnější americké stíhací eso korejské války, to vystihl lapidárně, když prohlásil, že „F-86 byl nejlepším stíhacím letounem na světě, MiG-15 pak druhým nejlepším…“.
Není tudíž divu, že oba typy letounů se ve světě velice rozšířily. MiGů-15 všech verzí v Sovětském svazu vyrobili 13 130 a dalších nejméně 4180 v licenci. K jejich významným producentům patřilo Československo. Sabrů vyrobili 9860.
Tajnůstkářští Sověti a vychloubační Asiaté
Zatímco ve Spojených státech o korejské válce vycházela řada titulů, Sovětský svaz se dlouhá léta omezoval pouze na přiznání, že KLDR hospodářsky a vojensky podporoval. O účasti svých pilotů zarytě mlčel, přičemž od začátku bylo jasné, že čínští a severokorejští letci by stěží zvládali pilotáž moderních proudových letounů.
Sovětští letci měli příkaz nepadnout za žádných okolností do zajetí. Komicky působí příručka, již dostávali, aby se naučili několik korejských slov. V leteckém souboji, kdy rozhodují zlomky sekundy, by asi v jazykovém manuálu listoval jedině šílenec.
Spojená letecká armáda
Jestliže jsme zmínili, jak Američané přeháněli vlastní úspěchy, pak o druhé straně to platilo dvojnásob. K nejlepším pilotům čínsko-severokorejské Spojené letecké armády údajně patřil Korejec podplukovník Kim Ki-ok, jemuž připisují 17 vzdušných vítězství, kterých měl dosáhnout za pouhý půlrok 1950, a Číňan Tu Wen jich měl deset. Celkem KLDR vykazovala čtyři a Čínská lidová republika sedm stíhacích es.
Spojená letecká armáda hlásila sestřelení 271 letounů: 181 F-86 Sabre, 27 F-84 Thunderjet, 30 F-80 Shooting Star, 12 F-51D Mustang, sedm F.8 Meteor a 14 jiných.
Zatímco účast sovětského letectva v korejské válce je dnes už zmapována dost zevrubně, i když některé statistické údaje vzbuzují určité pochybnosti, o podílu čínských a severokorejských letců víme mnohem méně a i to málo, které známe, ani zdaleka nemusí být pravdivé. PhDr. Jiří Chodil, jenž nejen přeložil Jacksonovu Leteckou válku nad Koreou 1950–1953, ale navíc ji opatřil zasvěcenými poznámkami a průkopnickým textem, podotýká:
„V okamžiku vpádu do Jižní Koreje mělo letectvo KLDR celkem 293 letadla, z toho 172 stroje byly bojové. Strukturálně tvořila severokorejské letectvo jedna smíšená divize, která měla jeden pluk stíhacích letounů, jeden pluk letadel bitevních a jeden pluk cvičných strojů. Zdá se pravděpodobné, že páteří severokorejského stíhacího letectva byl typ Jak-9, bitevní letectvo používalo letouny Il-10 a cvičné letectvo směsici typů, přičemž významný podíl měly stroje Po-2. Občas uváděné typy La-5 a La-7 jsou prakticky vyloučeny – v roce 1950 již měly oba tyto typy svou životnost několikrát překročenu. Možné je, že se ve výzbroji letectva KLDR vyskytovaly stíhačky La-9 a La-11. Sovětské materiály sice neuvádějí, že by byly tyto letouny do Severní Koreje dodány, větší počet jich však dostali Číňané. Je tedy dost dobře možné, že komunistická Čína část těchto letounů předala svému sousedovi.
Slabé severokorejské letectvo bylo zdecimováno kvantitativní i kvalitativní přesilou letectva spojeneckého, zbytky vzdušných sil KLDR ustoupily do Číny. Opět se lze pouze dohadovat, zda Číňané severokorejské letce začlenili do svých leteckých divizí, či zda jim umožnili vystavět obnovené severokorejské letectvo v exilu. Pravděpodobnější se jeví varianta začlenění Severokorejců do čínského letectva, potvrdit tuto domněnku ale není možné. Čínská letecká intervence v Koreji byla vedena především stroji Jak-9, Il-10 a Tu-2. Opět je velmi pravděpodobné, že část těchto sil tvořily i stíhačky La-9 a La-11. Tato letadla ale pro ozbrojené síly OSN opět nepředstavovala vážnější překážku.
V létě 1951 byla v Číně vytvořena tzv. Spojená letecká armáda, do níž se zapojilo čínské i severokorejské letectvo. Není známo, zda při sjednocení zůstaly severokorejské pluky samostatné, či zda se přímo severokorejští piloti stali příslušníky pluků čínských. V rámci Spojené letecké armády působily i čínské letecké divize vyzbrojené stíhačkami MiG-15. Jacksonovo tvrzení, že do čínských pluků byli začleněni i sovětští letci, tedy podle nejnovějších ruských zdrojů není pravdivé. Naopak za jisté lze považovat to, že moderní MiGy-15 používali v průběhu korejské války nejenom Sověti, ale i Číňané a snad i Severokorejci.
První nesovětskou jednotkou s letouny MiG-15, jež v Koreji působila, byl 7. stíhací pluk čínského letectva, který do bojů zasáhl již 28. prosince 1950. V průběhu dalšího roku začali Číňané dostávat i letouny MiG-15bis a na konci korejské války měla Spojená letecká armáda sedm stíhacích divizí s 892 letadly, z toho 635 letounů tvořily proudové stíhačky MiG-15 a MiG-15bis. Ruské archívy tvrdí, že Spojená letecká armáda provedla celkem 22 300 bojových letů, svedla 366 leteckých soubojů a sestřelila 271 letounů ozbrojených sil OSN.“
Rusové odtajňují
Teprve po rozpadu Sovětského svazu se v Rusku začaly objevovat některé obsáhlejší studie na dané téma. Rusové už nepopírali, že se do bojů korejské války velmi aktivně zapojili. Sovětští letci vykonali 63 229 bojových letů, účastnili se 1683 denních skupinových bojů a 107 nočních útoků. Nahlásili 1097 sestřelených letounů; podle jednotlivých typů to vypadalo následovně: 647 letounů F-86 Sabre, 186 F-84 Thunderjet, 117 F-80 Shooting Star, 28 F-51D Mustang, 26 Meteor F.8, 69 bombardérů B-29 Superfortress a 24 jiných. Přiznávali ztrátu 335 letounů a 120 letců. Po sečtení sestřelů nahlášených sovětským 64. samostatným stíhacím leteckým sborem a čínsko-severokorejskou Spojenou leteckou armádou dospějeme k úctyhodnému číslu 1368 letadel (828 F-86 Sabre, 213 F-84 Thunderjet, 147 F-80 Shooting Star, 40 F-51D Mustang, 33 F.8 Meteor, 69 B-29 Superfortress a 38 jiných). Tyto cifry jsou však zřejmě přemrštěné, což ve zvýšené míře platí o domnělých sestřelech F-86 Sabre.
Jak je vidět, o korejské válce, nasazení a úspěšnosti jednotlivých typů letounů nebylo ani zdaleka vyřčeno poslední slovo. KLDR je snad nejutajenější stát světa a současná, velmi napjatá mezinárodněpolitická situace, kdy se vztahy mezi Ruskem a Západem vyhrotily natolik, že překonávají nejhorší období studené války, neskýtá v nejbližší době perspektivu vzájemného bádání v archívech.
Sovětské zásilky do KLDR v průběhu korejské války|Archív ruského ministerstva zahraničních věcí, 876/1141, svazek 45, str. 75–76
