Před 50 lety se v Bronxu zrodil hiphop. Začal na školním večírku, kde chtěl bratr vydělat sestře na ohoz
Málokterý hudební žánr má své počátky zmapované přesně na den. Můžeme se dohadovat, že se jazz zrodil v roce 1917, když Original Dixieland Jass Band nahrál Livery Stable Blues. Dá se také tvrdit, že house začal svou éru v roce 1977 v chicagském klubu Warehouse, kde DJ Frankie Knuckles míchal klasické disco s elektronickou hudbou importovanou z Evropy. Každé takové tvrzení ale naprosto spolehlivě vyvolá u hudebních fanoušků hodinové debaty, kdy si budou své teorie navzájem vyvracet. Jednou z mála výjimek je hiphop. V jeho případě panuje všeobecná shoda, že se narodil 11. srpna 1973.
Žádná shoda samozřejmě není stoprocentní. Ve spoustě diskuzí se můžete setkat s tvrzením, že hiphop nevznikl během jedné letní noci, ale že se postupně vyvinul ze stylu zpěváckého přednesu, který se v historii hudby objevoval odpradávna. Pří pátrání v hudebních archivech opravdu můžete narazit na nahrávky, které jsou s pozdějším hiphopem takřka k nerozeznání. Rytmické recitování textu do hudby používali zpěváci soulu, jazzu, reggae a přímo se v něm vyžívali rádioví diskžokejové. Zastánci tohoto tvrzení ale opomíjejí jeden zásadní fakt: V raném hiphopu rapper s mikrofonem buď vůbec nefiguroval, anebo byl jen pomocníkem, který měl za úkol hecovat publikum k povzbuzování hlavních postav: DJe a tanečníka.
Break
Dávno před příchodem hiphopu se v afroamerických komunitách napříč Spojenými státy šířil zvláštní taneční styl, kterému se – poněkud nepřesně – říká breakdance. Většinou si pod tím názvem představíme tanečníka, který se točí na hlavě. Ve skutečnosti zahrnuje spoustu rozdílných stylů, které ale měly jedno společné. Tanečníci je s oblibou provozovali na části skladeb, kde se odmlčely melodické nástroje i zpěv a hlavní slovo převzal bubeník.
V hudební terminologii i muzikantském slangu se takové pasáži přezdívá „break“. Na tanečních večírcích v Bronxu bylo proto běžné, že byl parket dlouhé minuty poloprázdný, zatímco na jeho okrajích postávali se založenýma rukama místní „bboys“. Jakmile se ale z reproduktorů ozvala skladba obsahující oblíbený break, vypukla na parketě (často doslova) bitva. Dýdžejům samozřejmě takové momenty nemohly ujít a začali vymýšlet, jak tanečníky udržet na parketu co nejdéle.
DJ Kool Herc
Clyde Campbell byl v taneční komunitě z počátku outsiderem. Jeho rodina pocházela z Jamajky, kde mladý Clyde slýchával zvuk mohutných reggae soundsystémů. Když se ale v začátcích své kariéry dýdžeje snažil přenést jamajský sound do Bronxu, setkal se v nejlepším případě s nezájmem. Situace se rychle změnila, jakmile si změnil jméno na DJ Kool Herc a přesedlal z reggae a dubu na funk, disco a latino. Místní teenageři si ho oblíbili hlavně proto, že jeho otec vlastnil půjčovnu ozvučovací techniky, a Hercovy večírky tak jakoukoliv konkurenci bez problémů přehlušily. Profi aparát byl ale jen jednou ze zbraní v arzenálu mladého dýdžeje. Jako daleko silnější kalibr se ukázala být jeho ochota vycházet vstříc tanečníkům.
Na parketu se strhlo šílenství
Srpnová noc, během které se zrodil hiphop, začala velmi nepravděpodobně. Hercova sestra toužila jít v září do nové školy v nových šatech a přemluvila bratra, aby společně uspořádali taneční párty v místním komunitním centru na Sedgwick Avenue. Tatínek Keith Campbell byl potěšen, že spolu sourozenci vychází. Do centra proto osobně dopravil patřičně vyladěný soundsystém a svolil, že bude dohlížet nad dodržováním dobrých mravů. Místní rodiče věděli, že si v přítomnosti dvoumetrového Campbella nikdo nedovolí vyvádět nepřístojnosti, a ochotně své potomky na párty pustili.
Večírek byl tedy našlapaný od samého počátku, v jednu chvíli ale doslova explodoval. DJ Kool Herc na ten okamžik vzpomíná: „Už dlouho jsem pozoroval, že spousta tanečníků postává kolem parketu a čeká, až zazní jejich oblíbený break. Řekl jsem si, že jim zahraji, co chtějí slyšet. Připravil jsem si pár desek a zahrál z nich jen breaky, jeden za druhým. Tu první noc jsem pouštěl pasáže z „Give It Up Or Turnit A Loose“ od Jamese Browna, „Funky Music Is The Thing“ od Dynamic Corvettes, „If You Want To Get Into Something“ od Isley Brothers, „Bra“ od Cymande a nakonec perkusivní nářez „Apache“ od Incredible Bongo Band. Na parketu se strhlo šílenství.“
Hip hop and you don’t stop
Hercova popularita po památné noci raketově stoupla a z jednorázového večírku se stala pravidelná noc. Jeho styl (kterému sám přezdíval „kolotoč“) začali napodobovat a vylepšovat další DJové. DJ Kool Herc byl sice vizionář, ale zakládal si spíš na selekci desek než na jejich technicky čistém mixování. Když se jeho nápadu chopil mladý DJ Grandmaster Flash, zrodila se v nejchudší newyorské čtvrti zbrusu nová hudba.
Metodický puntičkář Flash si od každé desky pořídil dvě kopie, dokázal rytmické pasáže bez nejmenšího zaškobrtnutí opakovat libovolně dlouho a plynule přecházet z jednoho breaku do druhého. Hudba, kde hrála hlavní roli rytmika, přímo vyzývala k tomu, aby se někdo z dýdžejova okolí chopil mikrofonu a začal tanečníky hecovat ještě k většímu výkonu.
Rytmické povzbuzování se postupně přeměnilo v rýmované výpovědi a v roce 1979 se z rádií ozvalo památné: „I said: A hip, hop, the hibby, the dibby / To the hip hip hop, and you don't stop“. „Rapper’s Delight“ od uskupení Sugarhill Gang nepatřil k nejoriginálnějším skladbám a existují poměrně důvěryhodná svědectví, že text kapela ukradla. Deska nicméně představila celému světu, co se během předchozích dvou let v Bronxu odehrávalo. Stal se z ní obrovský hit, který umožnil hiphopu prorazit do klubů i rádií. Dnes je hiphop nejrozšířenější hudební styl na světě, funguje kolem něj obrovský byznys a točí se v něm miliardové částky. To vše stojí na jednom okamžiku, kdy chtěl před padesáti lety bratr své sestře pomoct vybrat peníze na školní garderobu.
